Dan Hakulín

Mezi stromy vykukuje zahrádka restaurace, nabízí výhled na druhý břeh přehrady, na lesopark a neodkrývá pohled na město. Vytržena z rušivého kontextu města nabízí klid. Vytváří další zajímavý bod na břehu přehrady a iniciuje další pohyb. Není nutné zdržovat se jen na jednom bodě na břehu.

Výběr "typu restaurace" ještě musím zvážit. Určitě nechci obyčejnou tuctovou, ale naopak jasně specifickou, originální alespoň v Libereckém měřítku. I když to, že bude v kontaktu s přírodou a zároveň skoro v centru města už je náznak. Prostě se zaměřit na například určitý typ jídla, nebo surovinu. Třeba ryby. Udělám si průzkum možností.

Léto

Letní "otevřená" verze, hosté si užívají výhledu a bezprostředního kontaktu s okolím.

Zima

Pohyblivé stěny v zimě uzavřou prostor platformy venkovním podmínkám a zaručí možnost provozu celoročně, na rozdíl od hospody na pláži. Ještě si musím ujasnit jejich systém a logiku, možná bude nutné nechat na půlce platformy pevnou střechu beze stěn a zimní provoz mít potom jen pod ní s přesunem stěn. Taky se určitě bude muset objevit nějaké zábradlí. Formu celé věci si také musím promyslet, vím snad jen, že povrchem platformy bude dřevo, stejně jako povrchem zdí zázemí. 

V zázemí - kuchyň, sklad surovin, místnost pro personál, toalety
Na platformě - hosté a mobiliář

Zároveň restaurace svojí polohu navazuje na příjemnou cestu propojující koleje (od konce kovového červeného mostu) a přehradu (viz mapa). To je možností pro další hosty. Jinak si nechávám stejné umístění jako v minulém příspěvku.

Umístění a návaznost na cestu od kolejí a cestu na břehu