Poučení z 1.ročníku

                                                                Poučení z 1.ročníku

Chtěl bych začít svůj příběh tím, co pro mě 1. ročník znamenal – je to objev nového řemesla, nového státu, nového světa. Letos jsem poznal něco, o čem bych mohl dlouho vyprávět při posezení u čaje. Rád o tom mluvím. O těch cestách do různých měst, jelikož každé město je organismus, ve kterém neustále plyne život. A ten život lze poznat podle ulic, pohybu, atmosféry, architektury. Například Brno, při svém statusu velkoměsta bychom očekávali, že se bude jednat o rušné místo s dopravními komplikacemi, ale na mě působilo poklidně. Ještě jsem v životě neviděl velkoměsto s tak bohatou historií a krásnou architekturou, báječnými parky, dobrým dopravním spojováním, megapolis, které je zárověň velice klidné město. Báječně na mě působilo, když jsem si uvědomil kolik se těmi ulicemi muselo procházet géniů v architektuře , hudbě , literatuře a najednou zde jdu já...student prvního ročníku.

 Když jsem se ocitl ve vile Tugenhat, v tu chvíli jsem pochopil její nadčasovost, jelikož mě to ani omylem nepřipomínalo dům, který byl postaven téměř sto let zpátky. Tato stavba je na svou dobu velmi moderní v tom, jak využívá možnosti konstrukčního řešení jednotlivých pater, kde namísto zdí jsou nosné sloupy, a tak je získán volný prostor. Z jedné strany vila vypadá jako jednopodlažní budova, ale architekt zde využívá okolní krajinu (terén), a tím pádem ideálně využil její funkční možnosti, protože ve skutečnosti má tři patra. V tom spočívá odvaha řešení a pro tehdejší dobu nadčasový pokrok v architektuře a designu. Geniální kompozice materiálů a práce se světlem  a barvami mi dávali efekt prostoru, lehkosti a volnosti.  “Citíl jsem si klidně a chtělo se mi tam zůstat” – řekl jsem po návštěvě. 

Díky této exkurzi jsem získal spoustu věcí na přemýšlení , změnila můj pohled na architekturu a mou tvorbu. Přišlo mi, že věci které navrhujeme , musíme dělat co nejvíce jednoduše a s důrazem na komfortní používání. Ludwig Mies van der Rohe byl jeden z prvních architektů, který tuhle podstatu pochopil a odhalil nám pravou krásu. Tato báječná exkurze mě motivovala pro práci v ateliéru, snahu se učit a k duchovnímu růstu. 

Uplynulý rok mě, jako cizinci, přinesl nové životní horizonty, poznal jsem hodně lidí a samozřejmě nové vzory v architektuře. Naučil jsem se pracovat s kolektivem, dosahovat cíle a přemýšlet kreativně. Mimochodem bych chtěl říci, že prvák se stal pro mě jednou velkou rodinou. Snažili jsme se přežít všechna zadání, některá příliš neskutečná pro realizaci, ale zvládli jsme to, pevně nás to spojilo dohromady a zvládli jsme tuto zkoušku a nyní jsme připraveni na další životní boj.

skici- Plzeň- pivovar

skici- Adolf Loos - interiér

Veřejný prostor- Na louce.

   
                                                 

Živel- Vzduch

Zauhlovačka - Schody - Pavučina

ZAUHLOVAČKA - Pavučina

Tým Spiders:
Tereza Černá - pracovní dozor, kontrolor
Vladislav Popov - výkonný manager
Patrik Aulický - malý šéf, dokumentátor
Daniel Zitko - koordinátor pracovního volna

Den první - aneb musíme to zčeknout dámy a pánové

Prostě a jednoduše jsme se všichni ze všech projektů sešli a zkontrolovali si zda vše půjde dle našich představ. Samozřejmě tomu tak jako vždy nebylo, ovšem vše jsme si promysleli a s veselou náladou odcházeli.

Den druhý - aneb dneska na to kašlem

Každý den bohužel není posvícení, a tak nám do toho vlezly nějaké zkoušky. Čas při čekání jsme využil aspoň nějakým plánováním toho jak budeme svoje díla vytvářet, jaké postupy budou nejlepší a podobně. Dodatkem realita je krutá a představivost od reality na míle daleko. Následující fotky aspoň naznačují extrémní podmínky pracoviště, které jsme si ani náhodou nepředstavovali

         

Den třetí - aneb ber co můžeš

Těmito slovy začalo středeční ráno, kdy jsme si byli pro materiál o dvě budovy dál. Klasická neotřepaná hláška znajíc každý čech. A jak už to tak bývá, využili jsme sotva pětinu a to jen díky tomu, že nám několik špulek zahučelo do sklepa.
                     

Aby jsme to množství pobrali, potřebovali jsme prostě paletu. Váha se tím značně zvýšila a náročnost přepravy je velmi jasně zřetelná z druhé fotografie.

Po nějakém tom odpočinku a prosbám k dešti jsme začli se svým dílém. A jak jsem se již zmínil nebyla to taková hračka jak jsme si myseli. Ono to vůbec nepřibývalo a nepřibývalo, nám z toho akorát víc a víc hrabalo.

                   

Ještě ty prosby k dešti, jenž nebyli vyslyšeny.

                                     

Den čtvrtý - aneb kup si pivo Páťoo já si beru dvě, půjde to lépe

Dal jsem na tuto radu, navíc stavební dozor Terka náz již kontroloval aby jsme se neflákali, pauzu jsme si u ní uplatili ciderem a práce šla od ruky. Jen těch schodů nějak přibývalo a špulky jako nashvál padali častěji. Když nám ta práce šla tak dobře rozhodly jsme se tam zdržet co nejdéle, skončilo to mírným přesčasem do půl desáté večerní. Nám to však vůbec nevadilo, máme totiž HOTOVO!

Pracovní foto

Další fotky z práce naší i ostatních naleznete zde.

Den sedmý - aneb naivní prváci, jak jinak

Po dvou dnech kdy jsme si užívali pohodu a relax. Jelikož jsme si mysleli, že máme skutečně hotovo a všem co jsme pomáhali jsme se náležitě vytahovali. Jsme šli do školy. Pan Balda s panem Židem nás velmi rychle vyvedli z omylu...no jo, vskutku né každý má vkus jako my, ať už na dílo samotné, nebo na odvedenou práci...QQ <-- (pláčící smajlík - hodně moc pláčící).

Den osmý - aneb zpět ke konceptu

Důvod proč jsme své dílo nechali být tak jak se nám zrovna zamlouvalo, bylo zejména z technických problémů. On ten provázek není tak pevnej jak jsme si vysnili. Tím pádem by neunesl tíhu jenž jsme chtěli na provázkovo břemena naložit. Smůla no. Nic méně bylo potřeba opět navrátit dílu myšlenku, se kterou vznikalo prvně. Odpověď na otázku co, byla až příliš jednoduchá a jasná. Problém nastával jak. Respektivě "Sakra jak?!" - (slovo sakra má více významů ve volném překladu).
Ještě že jsme team, "víc hlav, víc ví", každý do kroužku hodil nějaký nápad a společně jsme našli východisko. Vlastně jsme se vrátili k původnímu konceptu "lístečky", jen jsme promysleli co na nich teda bude, respektivě na těch prvních co tam dáme my a jak je uchytíme. Pak už scházelo jen troška práce a bylo hotovo.

Den devátý - aneb už je teda hotovo?!

To my vlastně ještě nevíme. No snad, přeci jen je za dva dny ta otvíračka, tak by nám dali vědět né?
No i kdyby ne, snad bychom to ještě nějak stihly, každopádně na momentální výsledek se můžete podívat dole.

Bytový dům Wolkerova, Sosnová 466-477, Jaromír Vacek 1964-69

     Západní fasáda

Každy obyvatel v Liberci zná tu nejpřekrásnějši, klidnou a nejzelenějši čtvrť - starý Harcov. Tady se nachází úpatí Jizerských hor, kde se tají Lidové sady, zoologická zahrada, Libercká vyšina, staré chaty, studentský koleje a samozřejmě jeden z největších panelových domů v ČR, dům Wolkerova aneb mezi Lidma Wolkerák . 

Je ho vidět z každé střeší budovy starého Harcova. Její bílou krystalickou a kůlatou fasádu je vidět ze mnohých ulic v této obci. Tuto vidětelnost mu dává unikátní poloha na prudkém svahu kopce a lesa, který ovíje z dolů a nahoru, to dává pocit náhlého objevovaní. Například když člověk jde po tichých ulicích, které vedou nahoru, a ty ulice ukrývají mohutné stromy. Najedinou se za lesním kopcem objeví bílá a elegantní velká linková loď, která vás zve , malými cestami přes malý háj k sobě na palubu. Když se člověk těmi cestami prochází, objeví se před ním jakoby terase se zelenou loukou před fasádou.
Tato budova má prudkou osnovu v podobě 1 terasy, a to je hned za loukou. První terasa se skládá z vnitřniho parkoviště a nějakých místnosti. Tato jedna terasa má výšku kolem čtyř mětrů  je obložena dekorativní cishlou terakotové barvy. Střecha teto terasy je, dalo by se říct, takovým náměstím před domem.
Po vstupu na terasu vidíme vcelku velkou plochu odlážděnou světlou zámkovou dlažbou, která má z jedné strany metalické zábradlí a je ohraničená přísnou formou obdélníku z jedná strany a ze strany druhé bílou kulatou formou. Tato plocha slouží jako náměstí, kde se scházejí děti a obyvatelé domu, aby mohli mezi sebou " pokecat", to dosvědčuje  častá přítomnost lavicčekna místě. Lavičky mají kamenný základ a drěvena sedadla. Hned za livačkami jsou květinové záhony, které jsou umístěny zprava od centrální osy náměstí.  Květinové záhony v pǔdorysu jakoby dodržuji přísnu formu hranici terasy. Výška těchto záhonů je 400-450 od spodu. V záhonech je zajímavá a bohatá vegetace. Zábradlí je uděláno ze světle hnědého pískovce . 
Zajimavé, že jestli se projít z jihu na sever podél fasády (a to je sklon kopce), tedy se objevují komfortní komunikace mezi terasami 1 a 2 . 
Z pravý strany pozorujeme počátek, základ domu.Stěny přízemní patro jsou obložené z dekorativní cihly, která má barvu světlého písku. 
Vše se dobře kombinuje se širokými skleněnými dvěrmi v temných rámech. U každého hlavního vchodu je lavice a vlastní květinový záhon. Dolní čast tohoto záhonu má kulaté světlo, které osvití prostor chodníku. Prostor chodníku je omezen čarou, která je obložena temnou dlažbou. Která opakuje obloukovou formu budovy. 
Pokud zvedneme hlavu nahoru, uvidsíme kulatou bílou fasádu západní strany. Její elegantnost zvýražnuje devět bílých vodorovných čar, které jsou ohrazeny mezi patrami. Černé zábradlí doplňuje vodorovný výraz, který ohrazuje skleněnou lodžií s černou barvou rámu. 
Některé lodžie mají dvoubarevné markýzy, což je také vhodně protože tato fasáda má dost insolace.
Co se tyče vertikální rozčlenění, to se nachází mezi každým bytem na lodžií. Jedná se i  bílá vodorná prkna s malými mezerami, což nezasahuje příliš do fasádu a předává lehkosti vnímáni. Celková kombinace těchto materiálů dává pocit, že se budova jedná o budovu, která se nachází u moře, že jde o budovu luxusního hotelu. Jeho forma kouzelně působí na člověka, protože jestli se projdeme cestičkou podél fasády, je zde stále vidě jeden rozměr viditelné plochy, totiž kdybychom chodili tam a zpátky, otevíraly by se nám nové obzory a skrývaly ty staré. Je to optická illuze, která přidává tomuto domu kouzlo.  Na východní stranu ze zapadni se venkovní částí můžeme dostat jen jedním malým průchodem. Tento průchod je těžké uvidět, schovává se z jižní strany, mezi budovou a velkým kamenným plotem. Pokud projdete tou cesto, hned za rohem se otevírá celá oblouková forma, kterou uplně není vidět v blízkosti na západní fasádě. Ten oblouk a les naproti němu působí klidnou atmosférou, útulností. Taky tady je silinice.  Architekti dobře spočítali, že okna všech ložnic jsou směrem na tento les. Chci připomenout, že les je směrem do kopce. Tato dokonalá forma v půdorysu, pro tento kopec se jakoby ho objema. Když se podíváme do nebe v noci tento oblouk a les vyvoláva pocit, že hvězdy jsou velmi blízko, že na ně můžeme dosáhnout rukou. Touto sílnicí se mužůme zpátky do klidné obce, kde jsou tiché ulici a rodinné domy se zahradou, naš bytový dům se schová také nenápadně, jak se nám objevil.

                        Severní fasáda

Fotky z lomu v Ruprechticích