Zobrazují se příspěvky se štítkemMichaela Maštrlová. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMichaela Maštrlová. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 21. června 2016

Zkušenosti z cest

   Ze všech navštívených měst mě nejvíce zaujalo Brno. Vždy jsem Brnem jen letmo projížděla a tak jsem ho znala spíše jen z fotek. V Brně jsme měli možnost navštívit několik staveb, během opravdu krátkého času. Díky rychlým přesunům jsme měli možnost bezprostředního srovnání několika slohů a různých přístupů architektů. Nejzajímavější bylo srovnání vily Stiassni a vily Tugendhat, které byly postaveny přibližně ve stejných letech. Skvělé také bylo, že nás v mnohých stavbách provázeli přímo autoři, kteří nám vyprávěli své zkušenosti a poukazovali na věci, kterých bych si sama nejspíše nevšimla.

   Vila Tugendhat byla pro mě rozhodně jedním z nejlepších zážitků. Vilu jsem se chystala navštívit už několik let. Hned, když jsme do vily vstoupili, dýchlo na nás kouzlo jednoduchosti a zároveň elegantnosti interiéru vily. Nejsilnější zážitek přišel v dolní obývací místnosti, kde se nachází proslulá onyxová stěna. My jsme jí díky skvělému načasování, při západu slunce, měli možnost vidět v úžasném červeném zabarvení. Vila má také skvělé technické vymoženosti, jako jsou zasunovací okna, která umožňují spojení interiéru s rozlehlou zahradou. Ludwig Mies van der Rohe navrhl vynikající nadčasovou vilu, které i když je téměř sto let, vyrovná se leckteré soudobé stavbě.

   První ročník beru rozhodně jako skvělou zkušenost. Na FUA oceňuji především osobitý, individuální přístup a chuť se nám věnovat. Na vedoucích ateliéru je vidět, že je práce baví. Z čeho jsem také nadšená, je ateliér samotný. Jeho atmosféra a způsob fungování, možnosti se kohokoli na cokoli zeptat, jsou skvělé. Co mě na druhou stranu zklamalo, byly některá zadání. Samozřejmě, že každému něco nesedne, to je jasné. Mě, ale mrzelo, že některá zadání nebyla úplně domyšlená a domýšlela se až za chodu. Někdy jsme zadání viděli poprvé napsané jen několik dní před odevzdáním. Chápu, že zadání se může postupně vyvíjet, ale upřednostnila bych, kdyby se nejzásadnější body domyslely, ještě než se nám zadání dá. Protože když je na určité téma měsíc času a z toho dva týdny řešíme jen zadání, přijde mi to škoda, jelikož by naše práce mohli být mnohem lepší a propracovanější.

úterý 31. května 2016

ZAUHLOVAČKA - tým fotka


PŘEDSTAVENÍ NAŠEHO TÝMU: 
- Michaela Maštrlová
- Vu Thu Ha
- Alžběta Hejnová 
- Luboš Kořínek






1. DEN - Pondělí
- Měření prvního patra zauhlovačky. 

 



2. DEN - Úterý
- Upravování fotky do správných rozměrů, řezání na jednotlivé díly. Zkušební tisk výřezu jedné fotografie ve skutečné velikosti.


3. DEN - Středa
- Tisk a řezání fotografií.




4. DEN - Čtvrtek
- Nákup materiálu na připevnění fotografie - jelikož na sloupech zbyly ocelové výstupky, museli jsme fotku pár centimetrů odsadit od sloupů.


- Připevnění prvního dílu fotografie.


- Další díly ale nešly tak jednoduše a rychle jako první díl. Bohužel museli někteří z týmu odjet, ale naštěstí nám přijel pomoci Sam a nakonec jsme dokončili 3 sloupy a zbylé sloupy navrtali.


 


5. DEN - Pátek
- Připevnění zbylých dílů fotky a úklid.







čtvrtek 10. prosince 2015

Krematorium a urnový háj, Rudolf Bitzan

   Jdeme přímo z centra města do klidné ulice U krematoria. Jdeme do kopce, míjíme první náhrobky a postupně se nám v celé své kráse odhaluje monumentální budova krematoria. Jsme na vrcholu. Všude okolo panuje klidná, ale poněkud chladná a pochmurná nálada. Secesní budova krematoria krásně pasuje do prostředí, ale zároveň je svou mohutností a velikostí dominantní a strhává na sebe všechnu pozornost. Není člověk jdoucí kolem, aby neupřel svůj pohled právě na krematorium.

   Když přistoupíme blíže, zpozorujeme detaily, jako jsou sochy na vstupním schodišti nebo nápis „Čistý, jasný, prabožský ohni vezmi ve svou náruč zemdlené tělo“, který je umístěn nad portálem. Vstupujeme dovnitř budovy. Ve vnitřních prostorách se nachází řada uměleckých výtvorů, jako je malá kašna v chodbě nebo interiér obřadní síně, který je nazdobený všelijakými květinami, ale stále si drží svojí důstojnost a jednoduchost. I přes krásu exteriéru i interiéru budovy se cítím poněkud nepříjemně. Jiný pocit mi nedodávají ani lidé jdoucí kolem. 

   Vstupuji do areálu krematoria, do urnového háje. Když se rozhlédnu, je na první pohled vidět, jaké náhrobky jsou nové a opečovávané a o které už delší dobu nikdo ani nezavadil. Každý náhrobek "reprezentuje" rodinu zesnulého podle druhu kamene a také podle výzdoby. Na některých náhrobcích vidíme "kýčovité" umělé květy. Jiné náhrobky jsou naopak decentně ozdobeny a udržovány. Jdu dál urnovým hájem, až přicházím k okraji hřbitova. Zde se nachází schránky na urny, na kolumbárních zdech, které ohraničují hřbitov. Nejhorší pocit mám právě zde. V téměř každé stěně jsou totiž prázdná místa, kde se občas objevují i odpadky, hned vedle uren zesnulých lidí.


   Celkově na mě místo i budova působí hodně depresivním dojmem, ale je to způsobené hlavně funkcí budovy. Její celkové vzezření, by jistě působilo jinak, kdyby měla jiný účel. Otázka je, jestli by stále působila tak vznešeně a monumentálně?