C.N.S. Enterprise

Pohon

                                       

Konstrukce

Loď

 Zkouška

Plachta

A pár detailů na konec...

                       

Vesmírné plavidlo CNS Enterprise se chystá již brzy doplnit elitní vesmírnou flotilu Starship USS Enterprise. Je tedy na čase zveřejnit postupný vývoj formy, který plavidlo provázel. 

Návrh č.1:

Pod vodou

Návrh č.2:

Nad vodou

V současnosti jsme se ustálili na vodě. Pohon zajištěn pomocí dvou raketových motorů.

Na vodě

Nápady

Pohon

Konstrukce

"To boldly go where no man has gone before"

 

Členové posádky lodi C.N.S Enterprise jsou: 

Velící důstojník - Kapitán Jean-Luc Málková

Lodní poradkyně - Komandér Deanna Bužková

Šéfinženýr - Nadporučík Geordi La Novotný

Šuplíky

Kadibudka se mi stavět nechce, ale takhle je to asi vážně lepší. Záchod jsem úplně zrušila, stěny nechala na tloušťce půl metru. Rastr bude narušený zvenku jen vchodovými dveřmi a zevnitř krbem, který bude zabírat půlku stěny. 

Půdorysy budovy. Letní půdorysy se mění podle fasády budovy. Střední půdorys počítá se střídáním pevných fasád se stěnami z šuplíků, půdorys vpravo, ke kterému se přikláním více je orientován podle cest a možností vyjít do lesa.

Stěny budovy by měly být tvořeny jednotlivými šuplíky, jejichž čela by byla z dřevěného rámu a mléčného skla. To by částečně napovídalo o obsahu, prosvětlilo interiér a zároveň odlehčilo fasádu. Bojím se jen, aby výsledný objekt nepůsobil jako vězení. Proto jsem se zamýšlela nad kombinací s pevnými dřevěnými stěnami (obrázky dole). Nakonec bych však asi pravidelný rastr zachovala. Pevné stěny, se mi zdá, plochu moc narušují. 

Jedna varianta byla, že by se v objektu nacházeli tři plné fasády - jedna k silnici, jedna k přehradě, jedna k lesu. (pohled z východu.)

Pohled z jihu.

Zcela prosklená fasáda. Její rastr by byl narušen jenom nosnými sloupy na okrajích stěn. (pohled z východu)

Pohled z jihu.

Pravidelné střídání stěn by změnilo i půdorys (nahoře uprostřed), esteticky by ale asi působilo lépe než tři pevné stěny. (pohled z východu)

 Ještě přidávám fotky zkušebního modelu rastru stěny. Sklo by bylo víc do bíla, konstrukce šedivá..

                                  

                                  

Pro lepší osvětlení bych ve stropě vytvořila světlík. Zaklenutí kopulí jsem zkoušela na modelu, ale budka pak víc připomínala veřejné WC, proto bych zůstala u rovného zastřešení.

Stěny

Přidávám modely z předminulých konzultací, které ukazují možné varianty, co mě napadly v souvislosti s předsunutím naučné "chodby" před budovu nebo kolem ní. Snažila jsem se, především, aby byl příchozí návštěvník informacemi obklopen, dostávaly se k němu ze všech stran a až po příchodu do vnitřního, téměř prázdného prostoru by se mohl v klidu posadit a promyslet si je. "Chodba" měla příchozího z naučných stezek nasát a přivést jej do budovy.
Budova, která se nachází na modelu je rozdělena (podle výšky a funkce) na dvě části. Nižší, podlouhlejší část měla skrývat zázemí: umývárny a WC pro děti, místnost s kuchyňkou pro učitele (výška 2,5 m). Vyšší část pak byla sama odpočinková místnost. V ní by se nacházel krb, tabule a popřípadě koberce, polštáře k sezení. Jinak by byla prázdná. Sloužila by k utřídění nabytých informací, popřípadě dalším přednáškám, rozhovorům.. (výška 3 m).

Umístění budovy v krajině. (Vlevo svah, napravo vodní nádrž).

Rozměry byly zamýšleny na 5 x 15 m.

První verze chodby byla tvořena lany napnutými 

mezi kůly a rozšiřujícími se směrem k budově. 

Lana by sloužila jako hřiště pro děti a 

zároveň by mezi ně byly začleněny informace 

o okolní krajině, místě, přírodě...

Tabule rozmístěné před budovou by poskytovali

 procházejícímu klid na vstřebání informací. Zvenku by prostor 

nebyl nijak uzavřen a mezi deskami by vedla malá průchozí

 cestička. Pro děti by desky nabízely spoustu zákoutí a skrýší.

Zahrada vytvořená před budovou pomocí kůlů by v sobě 

měla zabudovány jak lavičky pro odpočinek, tak bedny 

s informačními předměty a informační tabule. Především 

by se ale jednalo o hřiště, kde by si děti mohly hrát a 

zároveň poznávat okolní krajinu.

Náčrtek hřiště s vybavením (lavice, bedny, prolézačky).

                                   

Poslední možnost je obklopit místnost poznávací chodbou

 s šuplíky (řez) a následně i arkádami, které by tvořily jakýsi 

meziprostor mezi vnějškem a vnitřkem. Do místností by se 

návštěvník dostával postupně po spirálovité trase, 

která by ho vedla od vchodu až ke středu budovy(půdorys).

Po poslední návštěvě místa jsem však situaci zcela přehodnotila. Síla okolní přírody a možnosti, které
nabízí, mě přivedly na myšlenku objekt zcela minimalizovat. Děti si vystačí v přírodě sami. Vodní plocha, potůček, stromy, trávník, rostliny jim poskytnou dostatek živých podnětů. Ostatní informace, jak praktické, tak teoretické se pak ve formě truhlíků s kytkami, bedýnek s nářadím, knih, informačních textů či pracovního náčiní přesunou na samotnou fasádu domečku. Dříve plánované zázemí jsem zcela zrušila a ponechala pouze umyvadla a jednu toaletu. Oboje zabudované ve fasádě a tím téměř neviditelné.
Kvality vnitřní místnosti by pak měly být zachovány. V zimě by měla poskytnout útulné a teplé prostředí, jako úkryt před zimou a sněhem. V létě by měla být otevřena do přírody a co nejvíce komunikovat s okolím.

Tvar osmiúhelníku, který, po mnohých úvahách,  nejlépe 

vyhovoval jak místu tak tvaru společenské místnosti.

Umožňuje otevíratelnost stěn v létě a zároveň působí příjemně

i jako uzavřený objekt. Informace by poskytovala celá fasáda,

která by obsahovala výsuvné šuplíky s rozličným obsahem.

Výklenek na toaletu a umyvadla, který by se do budovy

zakusoval na východní straně. Nakonec je však sociální 

zařízení zcela vsazeno do fasády.

Aby jsem mohla zachovat svůj původní záměr - co největší otevřenost objektu v létě a útulné, uzavřené prostředí v zimě, snažila jsem se vymyslet systém, který by tohle umožňoval. Nakonec mi jako nejvhodnější přišly otevíratelné stěny, které by se v létě jednoduše vyklopily a v zimě udělaly z místnosti, v podstatě, noru ohřívanou krbem a vybavenou koberci a polštáři, které by byly přes léto schované v šuplících. Jako nejvhodnější mi nakonec připadá tohle řešení:

Stěny objektu jsou široké 0,5 m z důvodu, že po překlopení dvou stěn na sebe se mi 1,6 m hluboký průchod zdál už moc brutální. Vsazení toalety je vyřešeno rozšířenou stěnou, které je viditelné pouze z interiéru. Do stěny je zároveň zasazen krb.
Po rozměření a hlubší úvaze bude pak rozdělení stěn následující: 2 stěny budou otočné a další tři budou obsahovat zásuvky (viz obrázek). U 4 z těchto 5ti stěn se pak šuplíky budou vyskytovat pouze zevnitř a ven se dostanou až po otočení. Pátá stěna bude mít šuplíky z obou stran a vnější tak budou otevíratelné i přes zimu. Ve zbývajících stěnách pak bude umístěna toaleta a krb (rozšířená), umyvadla a zimní vstup do budovy. Stěny se budou otevírat směrem k nádrži a do lesa (viz spodní obrázek).
Abych vyřešila slepá místa mezi otevíratelnými stěnami vytváří se v budově 6 nosných sloupů, které společně s 3 nosnými stěnami udrží konstrukci střechy a konstrukčně uvolní zbylé stěny.
Teď ještě rozvažuji finální podobu střechy a fasády, aby konečné řešení nevypadalo jako bunkr.

Poznávací centrum

Zamýšlela jsem se nad tím, co pro mě znamená poznávání/vzdělávání a co by mělo místo, kde se předávají informace (vzdělává se) obsahovat. 

Moje závěry:

         1) Podněty (ty jsou obsaženy v okolní krajině)
         2) Informace(ty by obsahovala budova)
         3) Místo pro diskusi, výměnu informací (také budova)
         4) Místo pro hru a zažití nově nabytých znalostí (okolí budovy, budova)

Z toho jsem pak odvozovala prostory umístěné v budově a jejich vzájemné propojení. Vzhledem k ne ještě úplně jasné formě stavby (viz níže) jsem je zatím uvažovala spíše teoreticky. V následujícím obrázku je vidět schéma jednotlivých prostor a jejich vzájemné propojení s tématy (možná je to až moc doslovné, ale vznikalo to oboje tak nějak současně):

Všechno je to pak trochu víc upřesněno u jednotlivých návrhů, kde se k vnitřním dispozicím přidávají i záchody a jiné nutné zázemí. Jen bych tu teď trochu víc specifikovalo co si pod některými pojmy představuji.

         1) Vzdělávací chodba = místo, které návštěvníka, vstupujícího obklopí informacemi, dá mu možnost dohledat si podrobnosti ke všemu co se vztahuje k přehradě a jejímu okolí. Zároveň by však mělo fungovat prakticky a ukázat poukázat na detaily, kterých si normálně člověk nevšimne. Vznikla by ta jakási "informatéka":)). Místo s utříděnými knihami, publikacemi, květináči, akvárii, fotografiemi a odbornými texty.

         2) Přednáškový sál = útulná malá místnost pro max. 15 osob s tabulí, krbem/kamny několika židlemi, stolky, polštáři a koberci. Mohla by se tu nacházet i malí kuchyňka, kávovar. Bylo by to místo, kde by si člověk mohl odpočinout, vstřebávat právě nabyté informace a diskutovat o nich s podobně naladěnými lidmi. Odborníci by tu pak mohli dělat přednášky pro školní skupiny nebo sdružení nadšenců. Zároveň by tu fungovalo drobné občerstvení, které by umožnilo zdržet se na místě delší dobu a nenutilo by návštěvníka vycházet ven a narušovat debatu. 

          3) Venkovní zahrada = jakási obdoba přednáškového sálu. Kryté venkovní místo se stolky a sezením umožňující klidné přemýšelení,

Návrhy

Po přesném zmapování a rozkreslení místa zátoky jsem přišla na 2 možné varianty. Ty jsem se pak snažila víc rozpracovat.

Rozkreslení místa s barevně vyznačenými "povrchy", které se v zátoce nachází. Modře a růžově jsou na mapě vyznačená dvě místa, která se mi zdála pro návrh nejvhodnější.

Místa vyznačená v reálném prostoru "zátoky".

 Návrh 1: U zátoky

      Místo

Zelený plac sousedící s vodní plochou, silnicí a celkem slunným východním svahem. Z jihu k němu ústí dvě cesty z Králova háje. V současné době je zarostlý a často promáčený. Přístup přímo k hraně vody tak není možný. Zaujal mě jako jediná větší rovná plocha v zátoce.

      Tvar

Model prvního návrhu, který se snažil vyplnit co největší možný prostor a zároveň být otevřený ke svahu i ke stezkám. Černě je vyznačená současná silnice a terasy, které by na "centrum" navazovaly a rozšiřovaly tak v letním období vnitřní prostor.

Druhý návrh, upravený, aby vyhovoval požadovaným vnitřním dispozicím a lépe seděl do krajiny. Venkovní terasy navazují na domek z jedné strany a postupně se mění v travnatou plochu. Poskytují prostor pro hru a přímé poznávání přírody, byla by zde i možnost umístění dětského hřiště. Z druhé strany přiléhá k domu "lávka" přes ústí potoka zajišťující přístup k vodě. 

Uvnitř se nachází "poznávací chodba"(růžově), přednášková
místnost s kamny (modře)  a záchody. Zeleně jsou vyznačeny dva 
vchody do budovy.

Pohled od přehrady, kde je prostor pavilonu od silnice oddělen cca 
1 m vysokou zídkou.

Řezy a půdorys navrhovaného objektu. Modře jsou vyznačena okna. 

Ve vyšší části prostoru by se nacházela místnost s kamny= přednáškový sál a toalety. Podlouhlá a snížená část je navržena jako informační chodba, která by byla sestavena z výsuvných boxů, které by příchozího obklopovaly a dávaly mu možnost vysunout jakýkoliv z nich a informovat se či jinak interaktivně poznat, podle konkrétní náplně, libovolné téma. Ve svém návrhu uvažuji o jakési kopuli, která by svrchu osvětlovala přednáškovou místnost a dodávala jí tak zvláštní poklidnou atmosféru.

Náčrtek pavilonu spolu s naznačenou terasou, kde by 

mohlo v budoucnu vzniknout i hřiště. 

Pohled na budovu od V a moje představa vzdělávací 

chodbu s vysouvacími šuplíky.

Návrh 2: Pod silnicí

      Místo

Travnatá rovina, silnice k ní navazující a břeh přehrady za ní.

Při pohledu z druhého břehu jde opět o toto místo.

      Tvar

 Objekt je v tomto případě zabudován přesně pod silnicí přiléhající k místu zátoky. Vchází se do něj z jihu skrze postupně se svažující terén, který zároveň znemožňuje přístup k silnici a postupně nenásilně vytyčuje a zklidňuje prostor centra. To je na nejnižší úrovni (hloubka asi 3 m) tvořeno uzavřeným venkovním klidným bezpečným prostorem.
Samotná stavba má dvě funkce. Zaprvé poskytuje zázemí útočiště za nepříznivého počasí. Zadruhé propojuje zátoku s přehradou, poskytuje výhled na vodní plochu a upozorňuje na sebe procházející z druhého břehu (je to jediný pohled odkud je budova z dálky viditelná).

Model centra s černě vyznačenými cestami a silnicí. Pohled od 

přehrady, sever.

Pohled od ústí dvou stezek, jih. Je zde patrný jediný (nenápadný )

vchod do interiéru budovy.

Půdorys s naznačeným rozvržením vnitřních prostor. Růžově je 

vyznačena vzdělávací chodba, kterou v tomto případě představují 

boční svahy se zabudovanými sedačkami a boxy na uložení 

informačních materiálů. Modrá je přednášková místnost 

s kamny. Zelené šipky pak ukazují na vstupy do budovy.

U přehrady by pavilon navazoval na stesku pro pěší. Z obou stran (asi 5 m) je terén upraven, aby se rozestupoval kolem budovy a poskytl tak možnost vstupu, výhledu, posezení. Vzniká tu plošina, která navazuje na navrhoval pěší stezku kolem přehrady. 

Náčrtek pohledu od přehrady spolu s návrhy jak upravit okolí centra.

To je prozatím všechno. Doufám, že jsou návrhy dost vypovídající a srozumitelné. Jen teď sama nevím co vybrat, původně jsem byla skoro rozhodnutá pro návrh 1, v průběhu psaní blogu se mi ale začal více zamlouvat ten druhý, zvlášť kvůli oddělení venkovního prostoru a lepšího propojení interiéru s exteriérem. I když o to asi v poznávacím centru zas tolik nejde...