Šuplíky

Kadibudka se mi stavět nechce, ale takhle je to asi vážně lepší. Záchod jsem úplně zrušila, stěny nechala na tloušťce půl metru. Rastr bude narušený zvenku jen vchodovými dveřmi a zevnitř krbem, který bude zabírat půlku stěny. 

Půdorysy budovy. Letní půdorysy se mění podle fasády budovy. Střední půdorys počítá se střídáním pevných fasád se stěnami z šuplíků, půdorys vpravo, ke kterému se přikláním více je orientován podle cest a možností vyjít do lesa.

Stěny budovy by měly být tvořeny jednotlivými šuplíky, jejichž čela by byla z dřevěného rámu a mléčného skla. To by částečně napovídalo o obsahu, prosvětlilo interiér a zároveň odlehčilo fasádu. Bojím se jen, aby výsledný objekt nepůsobil jako vězení. Proto jsem se zamýšlela nad kombinací s pevnými dřevěnými stěnami (obrázky dole). Nakonec bych však asi pravidelný rastr zachovala. Pevné stěny, se mi zdá, plochu moc narušují. 

Jedna varianta byla, že by se v objektu nacházeli tři plné fasády - jedna k silnici, jedna k přehradě, jedna k lesu. (pohled z východu.)

Pohled z jihu.

Zcela prosklená fasáda. Její rastr by byl narušen jenom nosnými sloupy na okrajích stěn. (pohled z východu)

Pohled z jihu.

Pravidelné střídání stěn by změnilo i půdorys (nahoře uprostřed), esteticky by ale asi působilo lépe než tři pevné stěny. (pohled z východu)

 Ještě přidávám fotky zkušebního modelu rastru stěny. Sklo by bylo víc do bíla, konstrukce šedivá..

                                  

                                  

Pro lepší osvětlení bych ve stropě vytvořila světlík. Zaklenutí kopulí jsem zkoušela na modelu, ale budka pak víc připomínala veřejné WC, proto bych zůstala u rovného zastřešení.