Zobrazují se příspěvky se štítkemMichaela Chadimová. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMichaela Chadimová. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 21. června 2016

Cesta za (sebe)poznáním


Brno, jakožto druhé největší město v republice, jsem měla možnost navštívit již několikrát. Nikdy předtím jsem se však nezajímala především o jeho architektonickou krásu jako spíš o město, kde můžu sehnat všechny obchody s oblečením a nízkonákladový obchodní řetězec s nábytkem IKEA. Když jsem sem tedy tentokrát jela kvůli něčemu jinému, strašně jsem se těšila.
Čeho si nejvíce vážím je to, že jsme tu měli možnost nechat se provádět přímo od známých architektů, jako jsou Milan Rak nebo Zdeňek Makovský. Také zdejší děkan a architekt Zdeňek Fránek a jeho ateliér na mě zapůsobil. Díky němu jsem si začala sama v sobě urovnávat dost podstatné věci, co se studia na této škole týče. Uvědomila jsem si, že to nebude žádná pohoda, ale pokud tomu dám všechno, co můžu a hlavně se tím budu bavit, zvládnu to.

Asi nejvíce ze všeho se mi líbila Vila Tugendhat. Ne nadarmo patří tato vila mezi 4 nejlepší vily na světě. Nikdy jsem neměla možnost tuto Vilu navštívit, a proto ve mně zanechala pocit ohromení a úžasu a jsem si jista, že tomu nebude jinak i při další návštěvě. Je až neuvěřitelné, kolik pocitů dokáže jeden dům v člověku zanechat. Už po vkročení do ladného foyer nás obklopuje nepopsatelná atmosféra. Po projití horního patra, kde se nacházejí ložnice a sociální zázemí, scházíme o patro níž a jsme okamžitě vtaženi do zdejší atmosféry. To první, na co nám okamžitě padá pohled, je zimní zahrada, přes kterou jde vidět na venkovní zahradu domu. Narůstá v nás pocit, že jsme v nějaké oáze a ne uvnitř domu. Navíc jsme měli to štěstí, že jsme byli doslova ve správný čas na správném místě. Měli jsme totiž možnost vidět neuvěřitelný zážitek při pohledu na Onyxovu stěnu, která díky zapadajícímu slunci propustí částečně světlo a zčervená. A právě v tuto chvíli se pro mě tato Vila stává něčím, jako vzorem nejlepší architektury.


A co my dal rok na této škole? Rok na této škole byl především o poznávání sama sebe, o tom co chci v životě dělat a o tom jak to chci dělat. Zjistila jsem, že tento obor se nedá dělat bez toho, aniž by do toho člověk šel naplno. Nejde to dělat bez probdělých nocí, ani bez toho, aniž by člověk nezapochyboval sám nad sebou. Ale za tím jedním velkým šílenstvím se skrývá to nejpodstatnější: dělám to, co mě baví a naplňuje. Je snad něco důležitějšího?






Chadimová Michaela

pondělí 30. května 2016

Zauhlovačka

TÝM - REDUKCE

Michaela Chadimová
Lucie Konířová
Kajetán Všetečka
Samí Abdulnour


PONDĚLÍ - DEN PRVNÍ

Dnes začala práce na naší instalaci v Zauhlovačce. V druhém patře, kde se (snad) jednou bude nacházet naše instalace, jsme změřili co se dalo změřit, rozmysleli a promysleli co se dalo vymyslet a částečně rozplánovali co a kdy bude potřeba.




ÚTERÝ - DEN NÁKUPŮ 

V našem týmu dnes probíhal nákup materiálů. Trvalo to, ale nakonec máme snad vše, co potřebujeme. 





















STŘEDA - INSTALACE



- převážení, měření, zatloukání, lepení, řezání, vázání,...

- 240 zatlučených hřebíku
- 240 nastříhaných nití
- 1200 metrů nitě
- 480 navázaných uzlů
- 1 obruč
- 3 latě
- 5 párů rukou
------------------------------------
= 9 hodin nepřetržité práce 











Dokončování








pondělí 16. května 2016

Model - Úkryt před zemí






ŽIVEL - ZEMĚ


Roger Gilbert-Lecomte: Život láska smrt prázdno a vítr

Život láska smrt prázdno a vítr 


„…ty, jenž vykasáváš sukně
a pustošíš úbočí
žebroví útesů i žebroví kostí
ty, jenž naháníš husí kůži
třeseš cetkami prapory okenicemi
záhyby plášťů zbloudilých cestujících stromy
přeludy a sirkami ztracených v nesmírnosti
šašku vírů
sochaři mraků
králi proměn
… nebojím se tě
říkám ti Vítr dobrý den
říkám ti dobrý den Větře
přines mi můj dobrý den
v krajinách Větrova…“

Roger Gilbert-Lecomte

sobota 12. prosince 2015

SPÁRA

Reference - CHIMNEYING - Komínové lezení



Při lezení komínů se využívá tření mezi částmi těla a stěnami. Technika lezení závisí na šířce komínu. Pokud je úzký, lezec se opírá zády o jednu stěnu a nohama o druhou. Ruce se opírají buď o stejnou stěnu jako nohy nebo, u širších komínů, na stěně pod zády. V širokých komínech je nutné lézt rozporem, který tvoří roztažené nohy a ruce.

Na našich pískovcových skalách jsou komíny velmi časté. Právě jimi vedli první volně lezené cesty. Dokonalé zvládnutí komínové techniky spolu s velkým třením hrubého pískovce dávalo prvovýstupcům takovou jistotu, že komíny zpravidla nejsou zajištěné ani jedním kruhem. K přelezení takových výstupů je tedy nutné dobře zvládnout techniku. Pro lezení komínů je nutné vhodné oblečení, které jednak chrání tělo před odřením a zároveň zvyšuje tření. V důsledku tření může dojít k poničení oděvu a výstroje.




1. Adršpašské skály













2. Yankee Doodle Canyon – Washington D.C.






3. Rozporový komín – Kurtovy věže - Tisá