Exkurze, ponaučení, rok na FUA

Exkurze do Brna

V rámci ateliéru letního semestru jsme se zúčastnili několika exkurzí. V Brně, Plzni a Ostravě. V každém z těchto měst jsme se zaměřili na konkrétní architektonické zajímavosti. V Plzni to byly Loosovi interiéry, v Ostravě Dolní Vítkovice, a v Brně? O tom bych chtěla psát.

Exkurze do Brna byla naší první exkurzí a trvala dva dny. První stavbou, kterou jsme navštívili, bylo Divadlo na orlí. Jde o Hudebně-dramatickou laboratoř, které je novou divadelní scénou Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Budovou nás prováděl autor Milan Rak, který nás protáhl i svou další realizací – Centrem obnovy památek architektury 20. století.

Dalšími stavbami, které jsme si byli prohlédnout, byly vily Stiassni a Vilu Tugendhat. Do Vily Tugendhat jsme se dostali v době západu slunce, a tak jsme všechny krásy této stavby viděli zalité sluncem včetně onyxové stěny, která červeně prosvítala.

Večer jsme se byli podívat na sochu Jošta Lucemburského, kouřící značku, a na Výčep na stojáka. Většinu noci jsme pak strávili v obří čajovně, kde nám bylo moc dobře.

Druhý den nás čekala zrekonstruovaná Jurkovičova vila, ateliér Zdeňka Makovského a prohlídka ateliéru našeho pana děkana. A pak už jsem dlouhá cesta do Liberce s příjemnou zastávkou v Hradci Králové.

Ponaučení

Z objektů které jsme navštívili, mě zaujala rekonstruovaná Jurkovičova vila. Prohlídku vedl autor rekonstrukce pan architekt Petr Všetečka, a podělil se námi své zkušenosti. Mluvil o tom, jaké postupy volili, kolik práce do toho investovali, a také o spolupráci mezi architekty a restaurátory, na které si kupodivu vůbec nestěžoval, ale spíše nám popsal, jak se s nimi dokázali dohodnout.

O Jurkovičově vile se zmínil: „Tak se na první pohled pozná práce architekta od stavaře, architekt dává věcem rozměry přiměřené účelu.“

Byl nám milým průvodcem a důkazem toho, že stojí za to dělat svou práci s láskou.

A co mi přinesl uplynulý rok na fakultě?

Ani nevím, kde začít. Přinesl mi několik dobrých přátel a spoustu šťastných a zábavných okamžiků. Chuť něco dělat a pak umět mít z toho radost. Krást důraz na koncept, na smysl toho, co dělám (a to nejen v architektuře).  Nadšení a i odhodlání.  Nové město. Volnost a spoustu možností. Zkrátka nový pohled na svět. 

Venkovní studovna

ZAUHLOVAČKA - tým fotka

PŘEDSTAVENÍ NAŠEHO TÝMU: 

- Michaela Maštrlová

- Vu Thu Ha
- Alžběta Hejnová 

- Luboš Kořínek

1. DEN - Pondělí
- Měření prvního patra zauhlovačky. 
 

2. DEN - Úterý

- Upravování fotky do správných rozměrů, řezání na jednotlivé díly. Zkušební tisk výřezu jedné fotografie ve skutečné velikosti.

3. DEN - Středa
- Tisk a řezání fotografií.

4. DEN - Čtvrtek
- Nákup materiálu na připevnění fotografie - jelikož na sloupech zbyly ocelové výstupky, museli jsme fotku pár centimetrů odsadit od sloupů.

- Připevnění prvního dílu fotografie.

- Další díly ale nešly tak jednoduše a rychle jako první díl. Bohužel museli někteří z týmu odjet, ale naštěstí nám přijel pomoci Sam a nakonec jsme dokončili 3 sloupy a zbylé sloupy navrtali.

 

5. DEN - Pátek

- Připevnění zbylých dílů fotky a úklid.

Úkryt před živlem země

Papírové sáně

Píseň o slunci, zemi, vodách a tajemství ohně

K východu obrácena okna osamělého

praskala, řeřavá, blížícím se požárem dne;

na bledých tvářích vzňala se nádhera krve

a stoupáním k výši opilé srdce pělo svou píseň

o slunci a zemi, vodách a tajemství ohně.

Slunce! Smrtelné utkvělým zrakům! Ohnivý prameni žízně!

Nehnuté a v illusi přicházející. Nehnuté a v illusi odcházející!

Metající a ztravující stíny! Pohrávající s nocí!

Mlčenlivé!

Zda vzpomínáš na onen výkřik nesený věky,

když prvně pohnul se život, zmámen tvou září,

a ztrnulý v extasi úžasu na kolenou z nocí se zapotácel?

Když tíží úsměvu tvého procitly větry země a duší

a tisíce etherných křídel, zajatých v záři tvých světel,

když bilo v tvé mřížení, zvonící strunami harfy neviditelné?

A tichem zvrácených lesů, staletími očekávání,

když prvně letěla bolestná píseň, toužící vysvobození,

a láskou a žízní tvé dějiny pěla,

zářící Vězniteli,

Uvězněný!

Země! Bloudící věky!

Spoutaná suggescí věčného zraku, jenž za dne uzavřen září

se otvírá v nocích a v zelených hloubkách fosforeskuje

a ztrnulý v neznámém pohnutí zasrší najednou tisíci jisker

a každé tvé hnutí provází v tanci tvém prostorem světů!

Lodi, zakletá v jediném kruhu, plavíš se věky,

a hodiny, záhadní lodníci mlčenliví,

střežící tvé cizince nesčíslné,

s paluby toužebně do dálek se dívající,

zrádně dumající o osvobození,

věky a věky, v jediném kruhu plavíš se věky,

však vlny, jež házíš, v tisíci kruzích se vlní až k břehům

Nového času.

Vody! Zrcadla výší, kde staletí hasly obrazy hvězd!

Zrádné, jež v tisících polibcích jste líbaly život

a zajetí země pokryly krásou a v poledních slunce

byly jste lázní a vínem a tisíckrát zdvižené žárem

znova a znova se vracely k útěše země!

Z růží a fial a rosy jste utkaly vonný šat jiter

a lákaly k sobě zraky – a blesky!

Básník, jenž bloudí po vašich březích,

v závrati vašich žíznivých hlubin,

z vašeho ticha se opíjí bolestnou vzpomínkou věků,

kdy dech Nejvyššího se nad námi vznášel,

a vaše bouře je mu odrazem tvůrčího gesta,

jež letělo od pólu k pólu,

osudné zdvižení ruky Rozsévající.

Neboť ve vašich hlubinách staletí dřímaly obrazy budoucích palem,

ledové vegetace větrů na oknech zajatého,

a dřív, nežli na zemi ve vašich vlnách šuměly lesy, zvonila jara,

jahody volaly krátkou svou sladkost a vůni šepotem květů,

marné polibky bytostí vřely, slzy hořely světlem

a zaštkaly poslední křeče nenarozených.

Tajemství ohně! Osvobozující!

Zářící symbole Všudypřítomného!

Hrdé dechnutí síly! Objetí změněné v světlo!

Pnoucí se k výši!

Illuse barev sesutá v jediný požár!

Jazyky zářící nad hlavami svatých!

Zahrady plamenů, ukryté v hlubinách věcí,

kvetoucí slávou přechodů z viditelného v neviditelné!

Hle, duše silných bloudí v alejích vašich svou láskou

a jako milostná píseň zvoní jim šepot uznání vašich,

plameny, přátelé nového větru!

Vítězní ve vás zapalují své pochodně pro soumraky příštího času,

a bolest tisíců tam bloudí a láme vaše krvavé, chvící se květy,

a nahýma rukama vytrhává ze žhavé koruny jejich listí jak z růží,

a hází je změněné v světlo a vůni

na cestu duší.

BŘEZINA, Otokar. Básnické spisy. Vyd. v Akcentu 1. Třebíč: Akcent, 2009. Čeští kandidáti Nobelovy ceny. ISBN 978-80-7268-617-9.

Městské lázně

Budova Městských lázní stojí na rohu ulic Vítězná a Masarykova. Je to krásná budova, která láká kolemjdoucí nejen svými výstavami…

Bohaté zdobení, detaily a jemnost. Velkolepost. Za jejich postavení se jistě utratilo velké množství peněz. Byly to lázně se všemi možnými službami od kavárny přes kadeřníka, maséra, až k římsko-irským lázním. Tato stavba byla postavena kolem roku 1900 v novorenesančním stylu, a muselo to být něco, na co byl každý občan Liberce hrdý.

Dnes po rekonstrukci celých Městských lázních tu sídlí oblastní galerie města Liberec. Snaha zachovat charakter lázní a zároveň využít prostor, který budova nabízí, je patrný na každém kroku. Sloup, klenba, ona typická okna a proti tomu, a možná spíš k tomu, betonové schodiště, skleněná podlaha, lino a hladce omítnuté stěny.

Já jsem se do Galerie města Liberce vypravila ve čtvrtek večer. Je to jediný den v týdnu, kdy je do galerie volný vstup. Všude už byla tma, na cestu nám svítila pouliční světla. Prošli jsme několika uličkami, a najednou se před námi objevila široká ulice, spousta lamp a spousta reflektorů, které nasvěcovaly bohatě zdobenou fasádu Městských lázní. Pro tabule a plakáty informující o aktuálních výstavách bylo každému jasné, že právě vstupuje do galerie. I přesto jsem si ale připadala jako smetánka z dob Rakouska-Uherska toužící po koupeli.

Se vstupem do hlavních dveří je člověk ohromen velikostí prostoru. Je tam tolik místa, tolik velikých a prázdných prostorů. Světlé stěny a světlé podlahy. Jen několik málo kontrastních prvků. Celý interiér je protkán slavností atmosféru, důležitostí, čistotou a harmonií.

Začali jsme s prohlížením výstavy. V největší místnosti, ve které býval bazén (bazénová vana je pokryta skleněnými deskami, aby se po ní dalo chodit a aby tam šla trocha světla) je stálá expozice. Našli jsme zde díla zasazená do výklenků, rozmístěná kolem sloupů, a rozsetá napříč sálem. Mohla by tu být i obrovská díla, plátna spuštěná ze stropu, nebo zavěšené jiné různé obrovitánské objekty, protože v prvním patře je jen ochoz, a tak se i do výšky nabízí spousta místa.

Návštěvu nám zpříjemňovalo zpívání dětí a hraní na hudební nástroje, které se linulo chodbami, asi z jednoho ze sálů nebo možná z kavárny. Z kavárny, kterou jsme nenavštívili, stejně jako jsme nenavštívili několik sálů, možná celé jedno patro. To snad příště.

Městské lázně jsou významnou libereckou památkou. Jsou krásnou a honosnou stavbou, která dotváří atmosféru velké křižovatky a charakteristický ráz celé jedné ulice. Jsou budovou, kde se míchá historie a dnešní svět. Jsou místem, kam bych se chtěla vrátit.  

Sáens de Oiza - Kostel v Aránzazu

Milí prváci,
trochu inspirace s prací s kamenem. Provedení, které má sílu.

Info na archiwebu.