Česko se stalo pro mě důkazem toho, že domov
je kdekoliv na světě, když ten svět miluješ a chceš ho poznávat.
Bylo se velice zajímavé dozvědět, že v takové
relativně malé zemi jsou kraje s odlišnými mezi sebou kulturami a tradicemi. Není to
možný popsat, jak je to skvělé vidět společné rysy Slovanských
národů. Občas si myslíme, že všechny národy jsou různé, ale s časem a poznáváním
skoro všechny rozdíly pro tebe mizejí.
Každé město v České republice je pro mě živou
a tajemnou duší, kterou během nové návštěvy poznáváš z jiné strany. Navštívila
jsem všechna velká města Česka ještě před rokem, ale školní exkurze mi daly
možnost uvidět Plzeň, Brno a Ostravu očima Čecha, člověka, který znovu objevuje
krasu svého domova. Pro mě bylo zážitkem
cestovat spolu se svými spolužáky a učiteli, kteří se všichni narodili v různých
krajích země a koukat na to, jak komunikují mezi sebou a všímají si neobvyklých
pro ně projevů své kultury.
Hlavní město Moravy Brno mě zaujalo svou neobvyklou
a zároveň velmi přátelskou atmosférou. Brno je živé a je plné pozitivní energií
Moravanů a tepla. Východní Čechy v porovnání s Prahou a západními
regiony nejsou tak populární mezi turisty z jiných zemí, ale myslím si, že
ti nevědí, o co přišli.
Ulice a náměstí Brna podobně složitým
dekorativním vzorům vytvářejí neuvěřitelně krásnou geometrii urbanismu. Každý známý
architekturní objekt je částí historického "organismu" Brna.
Nejhezčí vzpomínkou pro mě byla samozřejmě
návštěva Vily Tugendhat od Miese Van Der Rohe. Nebylo to jen všímání tvarů, hmoty,
prostoru, ale celé cestování v čase. Architektura se stala častí historie
a častí lidských charakterů a zvyků. Měli jsme štěstí tam být ve chvíli západu slunce
a zažit třpyt oniksové stěny.
Za tento rok na Fakultě Architektury v Liberci
jsem pochopila snad nejdůležitější pro každého tvůrce zákon: nikdy se umění
nenarodí v soupeření, závisti a boju. Člověku, který nedokáže pochopit,
že se umění "živí" láskou ke světu a lidem, nic nepodaří.
Občas jsem byla ztracena během tvůrčího
procesu, protože neměla ani tušení, jak a z čeho mám začít. Ale když jsem
dala vůli svým «instinktivním» pocitům, začínaly se objevovat nové tvary.
Velice jsem potěšena možností volné a
individuální práce. Občas rozhovor s učiteli pomáhá najít v sobě odvahu
dělat právě to, co chceš.
Mám ráda i to, že všichni vyučující jsou fakt
zaujaty svým oborem a motivují studenty.
I když těch exkurzí bylo hodně, těším se na
nové cesty. Během nich poznáváme nejen architekturu, ale i sami sebe.
Výhled z Vily Tugendhat.
