Ponaučení.

Česko se stalo pro mě důkazem toho, že domov je kdekoliv na světě, když ten svět miluješ a chceš ho poznávat.

Bylo se velice zajímavé dozvědět, že v takové relativně malé zemi jsou kraje s odlišnými mezi sebou kulturami a tradicemi. Není to možný popsat, jak je to skvělé vidět společné rysy Slovanských národů. Občas si myslíme, že všechny národy jsou různé, ale s časem a poznáváním skoro všechny rozdíly pro tebe mizejí.

Každé město v České republice je pro mě živou a tajemnou duší, kterou během nové návštěvy poznáváš z jiné strany. Navštívila jsem všechna velká města Česka ještě před rokem, ale školní exkurze mi daly možnost uvidět Plzeň, Brno a Ostravu očima Čecha, člověka, který znovu objevuje krasu svého domova.  Pro mě bylo zážitkem cestovat spolu se svými spolužáky a učiteli, kteří se všichni narodili v různých krajích země a koukat na to, jak komunikují mezi sebou a všímají si neobvyklých pro ně projevů své kultury.

Hlavní město Moravy Brno mě zaujalo svou neobvyklou a zároveň velmi přátelskou atmosférou. Brno je živé a je plné pozitivní energií Moravanů a tepla. Východní Čechy v porovnání s Prahou a západními regiony nejsou tak populární mezi turisty z jiných zemí, ale myslím si, že ti nevědí, o co přišli.

Ulice a náměstí Brna podobně složitým dekorativním vzorům vytvářejí neuvěřitelně krásnou geometrii urbanismu. Každý známý architekturní objekt je částí historického "organismu" Brna.

Nejhezčí vzpomínkou pro mě byla samozřejmě návštěva Vily Tugendhat od Miese Van Der Rohe. Nebylo to jen všímání tvarů, hmoty, prostoru, ale celé cestování v čase. Architektura se stala častí historie a častí lidských charakterů a zvyků. Měli jsme štěstí tam být ve chvíli západu slunce a zažit třpyt oniksové stěny.

Za tento rok na Fakultě Architektury v Liberci jsem pochopila snad nejdůležitější pro každého tvůrce zákon: nikdy se umění nenarodí v soupeření, závisti a boju. Člověku, který nedokáže pochopit, že se umění "živí" láskou ke světu a lidem, nic nepodaří.

Občas jsem byla ztracena během tvůrčího procesu, protože neměla ani tušení, jak a z čeho mám začít. Ale když jsem dala vůli svým «instinktivním» pocitům, začínaly se objevovat nové tvary.

Velice jsem potěšena možností volné a individuální práce. Občas rozhovor s učiteli pomáhá najít v sobě odvahu dělat právě to, co chceš.

Mám ráda i to, že všichni vyučující jsou fakt zaujaty svým oborem a motivují studenty.

I když těch exkurzí bylo hodně, těším se na nové cesty. Během nich poznáváme nejen architekturu, ale i sami sebe. 

Výhled z Vily Tugendhat.