Casa Narigua / El Jonuco / Mexiko / David Pedroza Castañeda
Když se řekne vila, první co mě
napadne je význam slova značně počeštělý a asi i mírně
pejorativní, tedy luxusní usedlost pyšnící se svým zevnějškem
ale zároveň tak nějak odříznutá od světa, za vysokou zdí nebo
někde v rozlehlé zahradě, takže není vidět co se v domě
odehrává...
Přesně takový pocit mám z domu,
který jsem si vybral. Nenechal jsem se ovlivnit tím jaký mám
postoj k typu zakázky ale k tomu, jak se k ní architekt postavil a
vyrovnal.
Dům se nachází v hornaté oblasti
typické pro severní Mexiko. El Jonuco je mladé sídlo, nebo spíš
satelitní komplex vybudovaný na slepé odbočce z dálnice směrem
z Monterrey (1,1 mil. obyvatel) s vlastní větrnou elektrárnou,
která jako by se chtěla omlouvat za ekologicky a ekonomicky
nešetrné umístění. Z hlediska urbanismu tedy raději
nekomentovat. Těžko odhadovat jestli měl architekt možnost do
rozhodování o koupi pozemku nějak mluvit, ale způsob jakým je
pojatý samotný dům napovídá, že nejspíš ne. Jako hlavní plus
parcely vnímám krásnou přírodu s neporušenou florou a nádherné
výhledy na hory. Ostatně při hledání mezi stavbami roku z 2013
mě jako první zaujala přírodní scenérie, až pak vlastní dům
který však poměrně slušně na své okolí odpovídá.
Při navrhování byl nejdříve
zmapován pozemek a rozmístění starých cedrových stromů, které
kvůli kamenitému podloží a podnebí nevyrostou vyšší než
deset metrů. Dům musel být tedy rozčleněn půdorysně na tři
hmoty kvůli lokaci stromů, výškově se vyrovnat s převýšením
svahu deseti metrů a ještě nějak rozumě nasměrovat místnosti
vůči světovým stranám a vůči nejlepším výhledům na
majestátní hory.
Materiálem domu je červeně
probarvený beton kombinovaný s dřevěnými trámovými stropy,
které mají skoro stejnou barvu jako beton. Toto materiálové
řešení asi nejvíce koresponduje s Mexikem, jak si ho představuju,
přitom je moderní.
Popisovat dům budu asi tak, jak si
představuji, že bych ho užíval, zahraju si tedy na mexického
drogového krále, který přijíždí do svého paláce, dnes
například ve žlutém Lamborghini. Pomalu jedu po příjezdové
cestě, kochám se tím jak projíždím kolem svého rudého domu z
pohledového betonu lesknoucího se v silném mexickém slunci jako
měď a stoupám nahoru kolem kaktusů, v krytém stání stojí
další tři mazlíčci, vedle kterých zaparkuji. Z garáže vejdu
rovnou do domu, první co uvidím je dlouhá prosklená chodba napříč
celým domem končící výhledem na hory, po levé ruce rostou staré
cedry, po pravé ruce vidím už svojí ženu, sexy blond dvacítku z
USA -Amy- co právě popíjí tequillu a už se na mě směje. Jdu k
ní, do naší ložnice, nejdřív se však u své sbírky
starožitných křížů pokřižuju a zamumlám spíš jen tak ze
zvyku modlitbu, že mě dneska v práci nezabili. Vlepím jí pusu a
jdu se osprchovat do sprchy v naší ložnici, koupelna je
prosvětlená ze shora světlíkem, takže sem dopadá příjemné
slunce. Vedle koupelny je prostorná šatna ve které se převleču
do čistého italského obleku. To už společně s Amy míříme k
výřivce
na terase, zapaluju si doutník a služka už vybíhá z kuchyně za námi s mým drinkem. Na terase si sedáme do příjemného chládku, co vytváří zeď za námi, povídám si s přítelkyní, když v tom slyším jak někdo vybíhá schodiště na chodbě, do které jsem před chvílí vstoupil. Hned mi cukne ruka a už sahám po revolveru. Je to ale jen nějaká stupidní kamarádka mojí ženy, co spí v ložnici dole a už z chodby vychvaluje mojí posilovnu. Ani k nám nedojde, vyměním si pohled s Amy a ta už jí radši rychle odvádí pryč zadem přes kuchyni, po venkovním schodišti a pak podél garáže až na střešní terasu. Tam se budou moci vyštěbetat do libosti, a já budu mít klid. V noci je tam příjemný větřík z hor. Vyfouknu kouř z kubánského doutníku, koukám na hory a popíjím rum.
na terase, zapaluju si doutník a služka už vybíhá z kuchyně za námi s mým drinkem. Na terase si sedáme do příjemného chládku, co vytváří zeď za námi, povídám si s přítelkyní, když v tom slyším jak někdo vybíhá schodiště na chodbě, do které jsem před chvílí vstoupil. Hned mi cukne ruka a už sahám po revolveru. Je to ale jen nějaká stupidní kamarádka mojí ženy, co spí v ložnici dole a už z chodby vychvaluje mojí posilovnu. Ani k nám nedojde, vyměním si pohled s Amy a ta už jí radši rychle odvádí pryč zadem přes kuchyni, po venkovním schodišti a pak podél garáže až na střešní terasu. Tam se budou moci vyštěbetat do libosti, a já budu mít klid. V noci je tam příjemný větřík z hor. Vyfouknu kouř z kubánského doutníku, koukám na hory a popíjím rum.
