Poučení z 1.ročníku

                                                                Poučení z 1.ročníku

Chtěl bych začít svůj příběh tím, co pro mě 1. ročník znamenal – je to objev nového řemesla, nového státu, nového světa. Letos jsem poznal něco, o čem bych mohl dlouho vyprávět při posezení u čaje. Rád o tom mluvím. O těch cestách do různých měst, jelikož každé město je organismus, ve kterém neustále plyne život. A ten život lze poznat podle ulic, pohybu, atmosféry, architektury. Například Brno, při svém statusu velkoměsta bychom očekávali, že se bude jednat o rušné místo s dopravními komplikacemi, ale na mě působilo poklidně. Ještě jsem v životě neviděl velkoměsto s tak bohatou historií a krásnou architekturou, báječnými parky, dobrým dopravním spojováním, megapolis, které je zárověň velice klidné město. Báječně na mě působilo, když jsem si uvědomil kolik se těmi ulicemi muselo procházet géniů v architektuře , hudbě , literatuře a najednou zde jdu já...student prvního ročníku.

 Když jsem se ocitl ve vile Tugenhat, v tu chvíli jsem pochopil její nadčasovost, jelikož mě to ani omylem nepřipomínalo dům, který byl postaven téměř sto let zpátky. Tato stavba je na svou dobu velmi moderní v tom, jak využívá možnosti konstrukčního řešení jednotlivých pater, kde namísto zdí jsou nosné sloupy, a tak je získán volný prostor. Z jedné strany vila vypadá jako jednopodlažní budova, ale architekt zde využívá okolní krajinu (terén), a tím pádem ideálně využil její funkční možnosti, protože ve skutečnosti má tři patra. V tom spočívá odvaha řešení a pro tehdejší dobu nadčasový pokrok v architektuře a designu. Geniální kompozice materiálů a práce se světlem  a barvami mi dávali efekt prostoru, lehkosti a volnosti.  “Citíl jsem si klidně a chtělo se mi tam zůstat” – řekl jsem po návštěvě. 

Díky této exkurzi jsem získal spoustu věcí na přemýšlení , změnila můj pohled na architekturu a mou tvorbu. Přišlo mi, že věci které navrhujeme , musíme dělat co nejvíce jednoduše a s důrazem na komfortní používání. Ludwig Mies van der Rohe byl jeden z prvních architektů, který tuhle podstatu pochopil a odhalil nám pravou krásu. Tato báječná exkurze mě motivovala pro práci v ateliéru, snahu se učit a k duchovnímu růstu. 

Uplynulý rok mě, jako cizinci, přinesl nové životní horizonty, poznal jsem hodně lidí a samozřejmě nové vzory v architektuře. Naučil jsem se pracovat s kolektivem, dosahovat cíle a přemýšlet kreativně. Mimochodem bych chtěl říci, že prvák se stal pro mě jednou velkou rodinou. Snažili jsme se přežít všechna zadání, některá příliš neskutečná pro realizaci, ale zvládli jsme to, pevně nás to spojilo dohromady a zvládli jsme tuto zkoušku a nyní jsme připraveni na další životní boj.