Budova Městských lázní stojí na rohu ulic Vítězná a
Masarykova. Je to krásná budova, která láká kolemjdoucí nejen svými výstavami…
Bohaté zdobení, detaily a jemnost. Velkolepost. Za jejich
postavení se jistě utratilo velké množství peněz. Byly to lázně se všemi
možnými službami od kavárny přes kadeřníka, maséra, až k římsko-irským lázním. Tato
stavba byla postavena kolem roku 1900 v novorenesančním stylu, a muselo to
být něco, na co byl každý občan Liberce hrdý.
Dnes po rekonstrukci celých Městských lázních tu sídlí
oblastní galerie města Liberec. Snaha zachovat charakter lázní a zároveň využít
prostor, který budova nabízí, je patrný na každém kroku. Sloup, klenba, ona
typická okna a proti tomu, a možná spíš k tomu, betonové schodiště,
skleněná podlaha, lino a hladce omítnuté stěny.
Já jsem se do Galerie města Liberce vypravila ve čtvrtek
večer. Je to jediný den v týdnu, kdy je do galerie volný vstup. Všude už
byla tma, na cestu nám svítila pouliční světla. Prošli jsme několika uličkami,
a najednou se před námi objevila široká ulice, spousta lamp a spousta reflektorů,
které nasvěcovaly bohatě zdobenou fasádu Městských lázní. Pro tabule a plakáty
informující o aktuálních výstavách bylo každému jasné, že právě vstupuje do
galerie. I přesto jsem si ale připadala jako smetánka z dob Rakouska-Uherska
toužící po koupeli.
Se vstupem do hlavních dveří je člověk ohromen velikostí
prostoru. Je tam tolik místa, tolik velikých a prázdných prostorů. Světlé stěny
a světlé podlahy. Jen několik málo kontrastních prvků. Celý interiér je protkán
slavností atmosféru, důležitostí, čistotou a harmonií.
Začali jsme s prohlížením výstavy. V největší
místnosti, ve které býval bazén (bazénová vana je pokryta skleněnými deskami,
aby se po ní dalo chodit a aby tam šla trocha světla) je stálá expozice. Našli
jsme zde díla zasazená do výklenků, rozmístěná kolem sloupů, a rozsetá napříč
sálem. Mohla by tu být i obrovská díla, plátna spuštěná ze stropu, nebo
zavěšené jiné různé obrovitánské objekty, protože v prvním patře je jen ochoz,
a tak se i do výšky nabízí spousta místa.
Návštěvu nám zpříjemňovalo zpívání dětí a hraní na hudební
nástroje, které se linulo chodbami, asi z jednoho ze sálů nebo možná z kavárny.
Z kavárny, kterou jsme nenavštívili, stejně jako jsme nenavštívili několik
sálů, možná celé jedno patro. To snad příště.
Městské lázně jsou významnou libereckou památkou. Jsou
krásnou a honosnou stavbou, která dotváří atmosféru velké křižovatky a
charakteristický ráz celé jedné ulice. Jsou budovou, kde se míchá historie a
dnešní svět. Jsou místem, kam bych se chtěla vrátit.
Žádné komentáře:
Okomentovat