Jdeme přímo z centra města do klidné ulice U krematoria. Jdeme
do kopce, míjíme první náhrobky a postupně se nám v celé své kráse odhaluje
monumentální budova krematoria. Jsme na vrcholu. Všude okolo panuje klidná, ale
poněkud chladná a pochmurná nálada. Secesní budova krematoria krásně pasuje
do prostředí, ale zároveň je svou mohutností a velikostí dominantní a strhává
na sebe všechnu pozornost. Není člověk jdoucí kolem, aby neupřel svůj pohled
právě na krematorium.
Když přistoupíme blíže,
zpozorujeme detaily, jako jsou sochy na vstupním schodišti nebo nápis „Čistý, jasný, prabožský ohni vezmi ve svou
náruč zemdlené tělo“, který je umístěn nad portálem. Vstupujeme dovnitř
budovy. Ve vnitřních prostorách se nachází řada uměleckých výtvorů, jako je malá
kašna v chodbě nebo interiér obřadní síně, který je nazdobený všelijakými
květinami, ale stále si drží svojí důstojnost a jednoduchost. I přes krásu
exteriéru i interiéru budovy se cítím poněkud nepříjemně. Jiný pocit mi
nedodávají ani lidé jdoucí kolem.
Vstupuji do areálu krematoria, do
urnového háje. Když se rozhlédnu, je na první pohled vidět, jaké náhrobky jsou
nové a opečovávané a o které už delší dobu nikdo ani nezavadil. Každý náhrobek
"reprezentuje" rodinu zesnulého podle druhu kamene a také podle
výzdoby. Na některých náhrobcích vidíme "kýčovité" umělé květy. Jiné
náhrobky jsou naopak decentně ozdobeny a udržovány. Jdu dál urnovým hájem, až
přicházím k okraji hřbitova. Zde se nachází schránky na urny, na kolumbárních
zdech, které ohraničují hřbitov. Nejhorší pocit mám právě zde. V téměř každé
stěně jsou totiž prázdná místa, kde se občas objevují i odpadky, hned vedle
uren zesnulých lidí.
Celkově na mě místo i budova působí hodně depresivním dojmem, ale je to způsobené hlavně funkcí budovy. Její celkové vzezření, by jistě působilo jinak, kdyby měla jiný účel. Otázka je, jestli by stále působila tak vznešeně a monumentálně?
Žádné komentáře:
Okomentovat