Jedeme nedaleko od
Liberce, našim cílem je kulturní centrum ve Vratislavicích 10/10/10, nebylo ani
potřeba zapínat GPS, centrum je právě v centru a krásně viditelné z hlavní
cesty.
Už na první pohled
je mi tato budova sympatická svým vzhledem a tím, jak nerušeně zapadá do svého
okolí. Z domova jsem totiž zvyklá na šílené barevné a tvarové kreace,
které člověka na první pohled bijí do očí, toto je pro mě tedy příjemná změna. Jednoduchost
kvádru v kombinaci s dřevěným obložením na mě zapůsobila, v jednoduchosti
je síla a méně je kolikrát víc.
Nadšeně tedy
obcházíme budovu, z druhé strany nás vítá výhled na park a my odhalujeme
další část budovy. Betonová zábradlí a schody dolů. Najednou se dostáváme z říše
dřeva do čistého, jednoduchého, krásného atria tvořeného betonovou částí budovy.
Velká okna jakoby křičela, že nemají co skrývat, a tak nakukujeme do interiérů
jednotlivých částí, kde se nacházejí například výukové místnosti, muzeum na
počest Ferdinanda Porscheho, ale také kanceláře zaměstnanců, kteří nevypadali
až tak nadšeně, když jsme jim nakukovali pod ruce.
Vydáváme se tedy
prozkoumat i vnitřek budovy, zamčeno. Procházíme tedy přes informační centrum,
kde nám slečna dovolila nakouknout alespoň na chodby a do restaurace. Betonové
zdi a zhasnutá světla dávají interiéru ponurý nádech, uklízečka nám za zády
hučí vysavačem, očividně jsme nezvolili správný čas na návštěvu. Dovedu si však
představit, že za provozu toto místo působí reprezentativně, osobitě a vřele.
Velké tvarově zajímavé lustry, decentní výzdoba, rafinované nápisy na zdi ve tvaru komiksové
bubliny, stolečky a křesílka nabízející soukromí a pohodlí k odpočinku či
hovoru, šatna s velkými lesklými stoly, vše do detailu promyšlené. Na
fialovém koberci by si nejeden připadal jako hvězda filmového plátna.
Jediná pro mě
nelíbivá věc byla, když jsem se podívala na strop a koukaly na mě kabely a
přiznané instalace, bylo to pro mě naprosto nečekaná skutečnost, v takto reprezentativní
budově mi to připadalo nezvyklé. Když opouštíme dveře se třemi desítkami, tajně
doufám, že se zde někdy podívám na nějakou akci a zažiju působivost a ruch kulturního
centra na vlastní kůži.
Žádné komentáře:
Okomentovat