Baťa|Vladimír Karfík
Baťa se nachází na
Soukenném náměstí, mezi ulicemi Pražská a Revoluční, v samotném centru
města Liberce. Je to funkcionalistická budova, to znamená, že se klade důraz na
funkci a čistotu. Nenajdeme tu nic, co by tu nemělo svojí funkci.
Když jsem se vydal za budovou Vladimíra Karfíka, tak ve měste už pomalu ale jistě byla cítit vánoční nálada. Při tom jak jsem procházel centrem a díval se na všechny ty velké obchodní domy co tu v průběhu pár let vyrostly, tak jsem si uvědomil, jak moc se Liberec od mého dětství změnil. Pokračoval jsem v cestě a najednou se mi před očima objevila Baťa. I když to budova není zrovna nejvyšší, tak ve mně vyvolávala až majestátní dojem. Když jsem se dostal blíž, připomnělo mi to příď velké zaoceánské lodě. První co jsem viděl, byl velký kovový vstup, který svým tvarem jakoby vítá zákazníky s otevřenou náručí. Vstoupil jsem dovnitř a se zaklapnutím dveří utichl všechen ruch a vrátil jsem se i o pár let v čase zpět. Interiér byl velice klidný a příjemný. Nikde se nevyskytují žádné rušivé prvky.
I když jsou jednotlivá poschodí poměrně malá tak jsou velice vzdušná a prosvětlená. Hodně tomu pomáhají okna, která se táhnou přes celý obvod patra a dávají pocit prostoru. Tím se zde zlepšuje atmosféra. Šel jsem blíž k oknu, abych se mohl podívat z okna ven na Soukenné náměstí. Byl to zvláštní pocit sledovat venkovní ruch jakoby zpovzdálí. Uvnitř panuje klid a venku se mezi tím hemží lidé pospíchající svým vlastním směrem. Vydal jsem se do dalšího patra. Jsou 2 způsoby jak se dostat výš, schodiště a nebo výtah. Výtah podle vzhledu vypadá že je ještě původní. Vybral jsem si schodiště a vydal jsem se nahoru. Schodiště je bílé s kovovým zábradlím, žádné zbytečné zdobení, jen čisté linie. V budově slouží pouze 3 poschodí jako obchod, která jsou stejná jako to první. Ve čtvrtém, sedmém a osmém patře se nacházejí 3 ateliéry(IDIF, Mjolk a ateliér Ondřeje Horáčka). Na závěr prohlídky jsem si znova sešel schodiště a dobře naladěn pozitivní atmosférou jsem se vydal zpět do městského ruchu.
Když jsem se vydal za budovou Vladimíra Karfíka, tak ve měste už pomalu ale jistě byla cítit vánoční nálada. Při tom jak jsem procházel centrem a díval se na všechny ty velké obchodní domy co tu v průběhu pár let vyrostly, tak jsem si uvědomil, jak moc se Liberec od mého dětství změnil. Pokračoval jsem v cestě a najednou se mi před očima objevila Baťa. I když to budova není zrovna nejvyšší, tak ve mně vyvolávala až majestátní dojem. Když jsem se dostal blíž, připomnělo mi to příď velké zaoceánské lodě. První co jsem viděl, byl velký kovový vstup, který svým tvarem jakoby vítá zákazníky s otevřenou náručí. Vstoupil jsem dovnitř a se zaklapnutím dveří utichl všechen ruch a vrátil jsem se i o pár let v čase zpět. Interiér byl velice klidný a příjemný. Nikde se nevyskytují žádné rušivé prvky.
I když jsou jednotlivá poschodí poměrně malá tak jsou velice vzdušná a prosvětlená. Hodně tomu pomáhají okna, která se táhnou přes celý obvod patra a dávají pocit prostoru. Tím se zde zlepšuje atmosféra. Šel jsem blíž k oknu, abych se mohl podívat z okna ven na Soukenné náměstí. Byl to zvláštní pocit sledovat venkovní ruch jakoby zpovzdálí. Uvnitř panuje klid a venku se mezi tím hemží lidé pospíchající svým vlastním směrem. Vydal jsem se do dalšího patra. Jsou 2 způsoby jak se dostat výš, schodiště a nebo výtah. Výtah podle vzhledu vypadá že je ještě původní. Vybral jsem si schodiště a vydal jsem se nahoru. Schodiště je bílé s kovovým zábradlím, žádné zbytečné zdobení, jen čisté linie. V budově slouží pouze 3 poschodí jako obchod, která jsou stejná jako to první. Ve čtvrtém, sedmém a osmém patře se nacházejí 3 ateliéry(IDIF, Mjolk a ateliér Ondřeje Horáčka). Na závěr prohlídky jsem si znova sešel schodiště a dobře naladěn pozitivní atmosférou jsem se vydal zpět do městského ruchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat