neděle 15. června 2014

Tree House __ 6A

TREE HOUSE (2013) je dřevěná přístavba k dvojdomku z počátku 19. století. Už z prvního dojmu se jevila vazba mezi domem a přístavbou harmonická. Zákrok, který vstupuje postupně do celé hloubky zahrady schované za zády domu, je zhmotněn pokorně, avšak lze pořád čitelně rozpoznat, co je a co není součástí zákroku.
        Při vstupu do zahrady se nám pohled pootevírá skrze první část přístavby a to přístřeškem s charakterem skleníku. Pravidelný rastr lamel nám étericky rozděluje světlo z vnějška a rozpíná se po celé šíři místnosti. Je to prostor u kterého si představuji obraz, kde si ráno člověk popíjí čaj a pomalu se připravuje na den plný hluku.
        Přístavba se dále táhne podél pomyslného plotu se sousedem. Pomyslného z toho důvodu, že sám objekt vymezuje prostor mezi vlastní a sousedním pozemkem. Ona taková zeď může nabývat dojmu, že je vůči sousedskému pozemku neohleduplná a stíní mu do zahrádky, avšak tento dojem je zmírněn skosením rovné střechy ke směru k sousedům. Tím se výška zdi opticky zmenší.
        Charakter navazující částí je tedy spíše podélným chodbovým. Reagující na objekty v zahradě příkladem může být strom, kterému se přístavba volně vyhýbá a obtéká ho smyslnou křivkou.
        Přístavba je zakončená obytnou místností s prostorem akorát pro pohovku a psací stůl. V úplném konci přístavby je objekt zakončen koupelnou se záchodem.
        Samotná zahrada je uzavřený svět sám pro sebe. Odtrhnutí od světa a prostor pro rozjímání.  Vzrostlé stromy budou určitě ještě do budoucna růst a v horizontu několika let je možné to, že se rozvětví do takového stádia, kdy se celá zahrada zahalí do stínu korun stromů. Vyloučené to zcela není, poněvadž je přesně pět stromů vysázeno do relativně malého území.
        Mimo zmíněné přístavby a stromů s velkým potenciálem je dalším výrazným prvkem organicky tvarovaná teráska a na ní navazující cesta postupně svažující k samotné travnaté ploše.  
        Na projektu se mi líbí její nenásilnost a vrstvení jednotlivých prvků citlivou metodou postupného přechodu. Tento princip lze vyčíst z výše zmíněného popisu.
        Zahrada byla alfa omegou projektu a vše kolem ní se jí přizpůsobovalo. Proto byla zvolena organické obtékání důležitých prvků v zahradě a tím se vyzdvihuje jejich působení na uživatele.
        Je to vlastně taková krajina ve městě. Funkcí stejné jako park ve městě, avšak v měřítku blokového domu. Snaha se přiblížit ke klidu lesa se v tomto případě dá považovat za úspěšným pokusem.
        Silnou stránkou této realizace je podle mého názoru práce se zahradní architekturou, která se v lepších případech spolu s klasickou architekturou snaží komunikovat a nalézat společnou platformu. Zde je hranice mezi nimi téměř vymazána a je vidět, že se projektovalo pomalu a vnímavě.
        Dům se stal zahradou a zahrada domem. Jde o to, aby naše percepce na architekturu nebyl omezen jen na hmotu a hmotu kolem ní.





       


        

Žádné komentáře:

Okomentovat