Muzeí po světě existuje
nespočet. Každé větší město alespoň jedno má, aby se mohlo pochlubit svými
sbírkami ze zemí, které leží až na druhé straně planety. Od futuristických
muzeí, přes plně prosklená, až k tradičním s inspirací antických průčelí a
novorenesančním stavbám.
Na jihu Anglie se nachází město, kde se už před 11. století pohupovaly lodě na vlnách v neutichajícím poryvu větru, který na britských ostrovech skoro nikdy zcela nevyprchá.
V docích Portsmouthu, mezi mnoha pozlacenými klasickými koráby, loděmi a moderními jachtami kotvícími zde, vyniká na první pohled černá silueta. Jako noc černým dřevem obloženou budovu, ve tvaru lodní přídě vystavělo studio Wilkinson Eyre Architects.
Co to ale je? Napadne člověka na první pohled. Jen málokdo by na první pohled očekával muzeum přímo v areálu doků. Muzeum umístěné v původní historické lokalitě v sobě skrývá původní válečnou loď z dob anglického krále Jindřicha VII. Slavná loď Mary Rose brázdila těmito vodami, než se na čtyři století skryla do mořských hlubin, dokud se ji nepodařilo v roce 1982 znovu objevit a my se tak na konci března 2013 dočkali otevření muzea, které nese její vznešení jméno. Mary Rose.
Architekti navrhli pro muzeum naprosto netypickou vizáž, pro jejíž inspiraci nemuseli kráčet daleko. Eliptické tělo, pokryté tmavým dřevem a působící tak tajemně, že člověka jímá zvědavost a vstupuje nadšeně dovnitř. Celou budovu zakrývá kovová střecha ve tvaru disku a připomíná z vrchu plachty rozložené po palubě.
V celém muzeu je temno, šero, osvětlení je zacíleno pouze na exponáty, které jsou poprvé od svého objevení vystavěny komplexně a nízké stropy jen umocňují celkový dojem z interiéru. Budova nejen ukazuje své skvosty, ale zároveň je musí i chránit před rozkladem. Lidské vjemy nyní neruší žádné vedlejší rušivé objekty a jeho mysl je koncentrovaná pouze na neuvěřitelnou sbírku, která není z druhého konce světa, ale přímo z míst, kde se nachází. Člověk už nyní nesleduje, ale zažívá a má možnost rozvíjet v příšeří svou fantasii, co se asi kdysi stalo a to je to, co by dle mého názoru mělo muzeum splňovat. To je prioritní podstatou muzea, zanést nás na místo před stovkami let.
Srdce celé budovy i celé expozice je samotná loď - tedy, abych byla přesná - to, co z ní zbylo. Pravobok lodního těla je vystavěn v místnosti o třech patrech s kontrolovanou teplotou a návštěvník má možnost si ji prohlédnout z bezprostřední blízkosti, ať už z úrovni dna lodi, či nad palubou.
Celá stavba je unikátní v tom, že se nesnaží nás ohromit, nesnaží se být třpytivým "diamantem," ale přesto se z ní stává mnohem více. Tajemství, které z ní sálá už při pouhém pohledu je natolik silné, že toto muzeum bude mít vždy své neodmyslitelné kouzlo. Snoubí se v ní důmyslná technologie, harmonické tvary a ta nádherná prvotní myšlenka, kterou byli architekti zasaženi, když poprvé stáli v docích Portsmouthu.
Na jihu Anglie se nachází město, kde se už před 11. století pohupovaly lodě na vlnách v neutichajícím poryvu větru, který na britských ostrovech skoro nikdy zcela nevyprchá.
V docích Portsmouthu, mezi mnoha pozlacenými klasickými koráby, loděmi a moderními jachtami kotvícími zde, vyniká na první pohled černá silueta. Jako noc černým dřevem obloženou budovu, ve tvaru lodní přídě vystavělo studio Wilkinson Eyre Architects.
Co to ale je? Napadne člověka na první pohled. Jen málokdo by na první pohled očekával muzeum přímo v areálu doků. Muzeum umístěné v původní historické lokalitě v sobě skrývá původní válečnou loď z dob anglického krále Jindřicha VII. Slavná loď Mary Rose brázdila těmito vodami, než se na čtyři století skryla do mořských hlubin, dokud se ji nepodařilo v roce 1982 znovu objevit a my se tak na konci března 2013 dočkali otevření muzea, které nese její vznešení jméno. Mary Rose.
Architekti navrhli pro muzeum naprosto netypickou vizáž, pro jejíž inspiraci nemuseli kráčet daleko. Eliptické tělo, pokryté tmavým dřevem a působící tak tajemně, že člověka jímá zvědavost a vstupuje nadšeně dovnitř. Celou budovu zakrývá kovová střecha ve tvaru disku a připomíná z vrchu plachty rozložené po palubě.
V celém muzeu je temno, šero, osvětlení je zacíleno pouze na exponáty, které jsou poprvé od svého objevení vystavěny komplexně a nízké stropy jen umocňují celkový dojem z interiéru. Budova nejen ukazuje své skvosty, ale zároveň je musí i chránit před rozkladem. Lidské vjemy nyní neruší žádné vedlejší rušivé objekty a jeho mysl je koncentrovaná pouze na neuvěřitelnou sbírku, která není z druhého konce světa, ale přímo z míst, kde se nachází. Člověk už nyní nesleduje, ale zažívá a má možnost rozvíjet v příšeří svou fantasii, co se asi kdysi stalo a to je to, co by dle mého názoru mělo muzeum splňovat. To je prioritní podstatou muzea, zanést nás na místo před stovkami let.
Srdce celé budovy i celé expozice je samotná loď - tedy, abych byla přesná - to, co z ní zbylo. Pravobok lodního těla je vystavěn v místnosti o třech patrech s kontrolovanou teplotou a návštěvník má možnost si ji prohlédnout z bezprostřední blízkosti, ať už z úrovni dna lodi, či nad palubou.
Celá stavba je unikátní v tom, že se nesnaží nás ohromit, nesnaží se být třpytivým "diamantem," ale přesto se z ní stává mnohem více. Tajemství, které z ní sálá už při pouhém pohledu je natolik silné, že toto muzeum bude mít vždy své neodmyslitelné kouzlo. Snoubí se v ní důmyslná technologie, harmonické tvary a ta nádherná prvotní myšlenka, kterou byli architekti zasaženi, když poprvé stáli v docích Portsmouthu.
Žádné komentáře:
Okomentovat