Dětské kulturní centrum v Kodani - Dorte Mandrup a Nøhr & Sigsgaard Arkitekter

Budovu, jenž jsem si zvolil, jsem před hledáním objektu pro tento úkol neznal, a jelikož jsem nikdy v Dánsku nebyl, neměl jsem ji ani možnost osobně spatřit nebo spíše „prožít“, po jejím důkladném prostudování mám ale určitě chuť tuto skutečnost změnit.

Jedná se o Dětský kulturní dům v Kodani – budovu pro děti a mládež do osmnácti let, pro koho je budova určena je ostatně patrné na první pohled, z vnější totiž působí tento dům jako z nějakého dětského snu. K dosažení tohoto efektu museli architekti z místních ateliérů Dorte Mandrup a Nøhr & Sigsgaard nahlédnout do své představivosti a zavzpomínat na to, jaké to je být dítětem, s čímž jim děti samotné při plánování jistě nemálo pomohly.

Na svých okrajích budova navazuje na sousedící budovy ve výšce okapů, čímž „ctí“ výškovou strukturu bloku a výrazný výškový rozdíl mezi sousedícími budovami se stává takřka přehlédnutelným. Umístění budovy na rohu městského bloku naskytuje možnost utvoření skryté zahrádky (hřiště) ve vnitřním dvorku, do kterého je pomocí snižující se střechy umožněno proniknutí slunečních paprsků.

Okenní otvory rozdílných velikostí (a do jisté míry i tvarů) jsou umístěné po celém povrchu možná až poněkud infantilně, díky tomu dochází k odbourání vizuálního odlišení střechy a fasády, což je ještě posíleno použitím stejného materiálu pro celý povrch.

Vnitřní prostory mají působit jako hora, jsou otevřené a díky hojnému počtu oken bohatě prosvětlené. Rampa, s umístěním lezeckých prvků stoupající podél schodiště utvoření pocitu stoupání po hoře jistě dožívá, velikost oken zajišťuje navození pocitu většího propojení s přírodou, stropy stoupající do výšky od středu k okrajům body poskytují možnost rozčlenění prostor do několika výškových rovin. Pocitově tak slouží centrální prostor jako nejvíce společenský a místnosti nacházející se dále či výše od středu soukromějšími, útulnějšími a „více účelově sloužícími“.

Nepravidelnost prostor dodává jistou porci dynamiky, například v právě již zmíněné části se stoupáním právě stoupající střecha a zužování samotného prostoru přímo nabádá k tomu, aby si tuto „horu“ člověk vystoupal, prožil to každodenní dobrodružství toho býti dítětem.

Takových momentů je zde více, posuďte sami dle obrázků.

Vlastnosti, které podle mě nejlépe vystihují tuto budovu jsou: hravost, dobrodružnost, uctivost. Hravost i dobrodružnost jsem již popsal, měl bych tedy také vysvětlit v čem vidím uctivost. Jak již jsem zmínil, budova jistým způsobem „ctí“ výškovou strukturu bloku, proložíme-li pomyslnou paralelu, můžeme si představit dětské kulturní centrum jako dítě, které má úctu ke starším (sousedícím domům). Jiná interpretace by mohla být že se „drží“ sousedících („dospělých“) domů.

Tyto vlastnosti jsou také hlavním důvodem toho, proč si myslím, že bude budova Kodaňského dětského kulturního centra aktuální i za 30 let – zůstane i nadále „dítětem“, které v ní vidím. Hravost k budově pro děti a mládež neodmyslitelně patří, dobrodružnost a dynamičnost je ale to, co jí společně s mnoha generacemi dospívajících dobrodruhů nedá zevšednět. Uctivost zajistí budově stálé čestné místo a sousední budovy i v případě budoucích přestaveb zanechají na kulturním centru svoji pozitivní stopu – základní tvarovou koncepci dětského centra.