Dům Zilvar

Ve skoro každém myslitelném odvětví našeho tvoření se lide setkávají s nestárnoucími klasikami, tzv. evergreeny, které si následně udržují svou morální, estetickou, funkční, či jakoukoliv jinou hodnotu nehledě na to, v jakém odvětví se ten či onen Elvis, Picasso, či Lauda vyskytoval a na jakém poli tvořil. Zde se pak tyto stálezelené výtvory dělí to tří kategorií. Ti o které nikdo byť jen okem nezavadil a jejich autor umíral obvykle v bídě, zlomen žalem, zoufalstvím a vztekem nad celou společností, která mu nepopřála sluchu. Ti jejichž tvorba je dnes vnímána jako samozřejmý základ vzdělání každého z nás, avšak bezprostředně po stavbě docházelo k prudké kontroverzi až pobouření jak občanské tak akademické obce. A nakonec ti, jejichž tvorba došla uznání hned a byla přijata kladně všemi zúčastněnými.

Hrdým zástupcem třetí z popisovaných kategorií je dle mého názoru i Dům Zilvar od ASGK Design, s.r.o. Již první pohled nám říká, že se jedná o tvarově jednoduchý dům, čistého příjemného, nevulgárního “střihu”, který oplývá všemi kvalitami, které by dům na vesnici, či v nejbližším kontaktu s přírodou mohl nést. Totiž ona kvalitní stavba, nehledě na to jak vysokými hodnotami oplývá zevnitř a jak dobře funguje pro obyvatele, nese svou informaci i vnějškem, padá do kontextu a ovlivňuje své okolí, utváří jeho kulturu a charakter. To vše často i nehledě na svou interní funkci. Tento fakt se tak promítá do doslova kulturně, až si troufám říci tradičně, přesto však originálně, pro vesnici tvarované fasády. Ta je svými řezy a pohledy blízká jednoduchému charakteristickému tvaru vesnických staveb, jako jsou kupříkladu stodoly, přístřešky, či jednoduché chaloupky a dřevníky - tedy věci zažité a našemu vnímání v kontextu přírody blízké. Zilvar se vůči nim nevymezuje, ba právě naopak, nevšedním řešením své střechy vytváří nejen zajímavý a koketující prostor v interiéru, ale také originální, přesto v kontextu komunikující, či téměř hravý, zažitý tvar. Ten dává Zilvarovi auru odlišnosti a zároveň sounáležitosti s okolím. Tvar je doplněn slušivým kabátcem ze sibiřského modřínu, který spolu s tradičně tvarovaným kováním na posuvných okenicích, či charakterem těchto a dalších drobných detailů, dává analogii se stodolami a přístřešky na kompletnosti. Zároveň je tak zaručena dlouhodobá morální hodnota stavby, která stárne a vyvíjí se v kontextu se svým okolím a ani v budoucnosti nebude vulgárně vyzývavá.

Interiér je pak řešen s podobnou jednoduchostí a vynalézavostí v drobnostech jako fasáda. Prostor tedy opět není ani vulgárně velký, ani zbytečně stísněný a o jeho optické a praktické členění je postaráno, originálně, stropem. Neboť celý dům je svou podstatou jedna velká dveřmi nečleněná místnost, plní strop roli smírčího tvůrce soukromí v jednotlivých částech ložnic. Toto by jistě mohlo působit problémy intimního rázu v rodinném domě, avšak domek na víkendovou rekreaci rodiny tuto komplikaci snese, zároveň mu to dodává na živosti a pocitu sounáležitosti rodiny. Opět se jedná o určitý odkaz na časy dávno minulé a na charakter rozložení prostor v chalupách našich praotců a prabáb. V těch dobách se v domech vytápěla jenom jedna místnost a všichni členové rodiny ji sdíleli, kruh rodinný byl tenkrát velmi silné pouto a čas mimo práci se trávil společně. Mladší potomek takovéto světnice je o praktická řešení bohatší a žití v něm je komfortní i se zárukou poměrně velkého soukromí, přesto si zachovává kladné prvky svého dávného rodiče.

Zilvar - jednoduchý, nízko-energetický, ale hlavně kvalitní a praktický, esteticky i kulturně začleněný, tedy krásný. Splývá ve svém kontextu, přesto se mezi stromy neskrývá. Nechává se vidět hrdě, přesto ne vulgárně. Věřím že pod zubem času obstojí stejně dobře, jako charakter myšlenek na kterých je založen.  




Jan Balcar