neděle 15. června 2014

Sereine - Loiré - Septembre

Letní dům Sereine v Loiré - ateliér Septembre - project manager Lina Lagerstrӧm



tým projektu: Memia Belkaid , Sami Aloulou, Dounia Hamdouch, Emilia Jansson


               Přestavba starého hospodářského stavení na letní dům pro čtyřčlennou rodinu začala v loňském roce a byla dokončena letos. Hlavní myšlenkou stavby bylo při přizpůsobování domu novému účelu zachovat co nejvíce z původní struktury. Pouze drobné zásahy do vnitřního vybavení a použití syrových materiálů umožnilo zachovat původní vzhled budovy i přístavby. Veškeré vnitřní vybavení bylo vyrobeno na míru místními truhláři.
               Dům je rozdělen do tří různých části - jedné společné s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem, dětská část s ložnicí a hernou a část rodičů s ložnicí a koupelnou. Společná část propojuje obě zbývající části. Otevření prvního a druhého podlaží ve společné části vytváří zvýšený strop v jídelně a spojuje vizuálně obě části.
               Do původní podoby domu zasahují přidaná okna velkorysých proporcí, která jsou umístěna tak, aby rámovala nejhezčí výhledy do okolní krajiny. V přízemí je také několik prosklených dveří do zahrady.



               Tolik k tomu co můžete vidět na fotkách a přečíst si na webu. A teď co si o tom myslím já.

                Líbí se mi, že projekt se nebrání využití původní konstrukce, která se sice může zdát z hlediska vývoje technologií zastaralá, ale na místě kde stojí, je její použití tradiční a proto jistě ideální co se týče tepelných a vlhkostních vlastností. Navíc stavba stojí bez nutnosti větších oprav už dlouhou dobu. (Tyto vlastnosti konstrukce navrch slibují nízké finanční nároky stavby na údržbu.)
               Kromě principů původní konstrukce se projekt vrací i k původním a místně tradičním materiálům jako je kámen použitý jako zdivo i pro nové zdi, kov, střešní krytina nebo dřevěné trámy. A pokud je na podlahu v přízemí použit netradiční materiál (beton), pak alespoň barevností připomíná v této oblasti běžně dostupný (a proto na stavbu používaný) kámen.
               Spojením původní konstrukce s novými prvky, jako jsou velká okna a prosklené dveře, vznikají prostory otevřenější a vzdušnější než před rekonstrukcí, přesto toto spojení nepůsobí násilně. Přitom nedochází k narušení tepelných, vlhkostních a statických kvalit původní konstrukce. Toto citlivé propojení tradičního a nového je pro stavbu podle mě velkým přínosem.
               Veškeré vnitřní vybavení je vyrobeno na míru místními truhláři, kováři a dalšími řemeslníky, což činí dojem ze stavby sourodým a upřímnějším. Navíc jsou důležité součásti vybavení (stejně jako celé stavba) nadčasově jednoduché a interiér (nejen) díky tomu působí čistě. Tomu odporují jen některé dekorační předměty v interiéru, které jsou podle mě zbytečné, působí pomíjivě a (pokud má majitel potřebu doplňovat interiér dekoracemi) zabírají místo předmětům, které by pro rodinu měly osobní význam.
                Líbí se mi, že se dům nesnaží být něčím jiným, než čím je. I po zásahu zůstává prostým a syrovým venkovským stavením. Jediné co tenhle fakt narušuje je topení v podlaze, které by podle mě bylo možné nahradit použitím dřeva jako podlahové krytiny, jako tomu je v některých místnostech v prvním poschodí.
               Dispozice domu není řešena nijak neobvykle - společné prostory propojují dvě soukromé části na různých úrovních. Líbí se mi, že společná část je rozdělena na část přízemní, kde se rodina setkává, jí, mluví spolu a na část v patře, kde má rodina možnost trávit čas dohromady, ale přesto v klidu a tichu (v této části se nachází i knihovna).

               Nadčasovost této stavby podle mě spočívá ve skromnosti projektu, která se projevuje citlivým spojením starého a nového, a v čistotě prostoru, jehož podobu si rodina může dotvořit sama tím, že ho zabydlí. Navíc se jedná o letní dům, takže je vhodné, že interiér může podle momentálního rozpoložení rodiny vypadat každý rok trochu jinak, i když jeho atmosféra zůstane nezměněná. Dispoziční řešení může podle mě fungovat i za více než čtvrt století, protože odráží v čase neměnné potřeby člověka (soukromí, potřebu komunikace s rodinou, dostatek světla,...). Exteriér stavby zapadá do kontextu okolních budov a je pro danou oblast typický, takže si myslím, že lidé nebudou mít potřebu vzhled těchto staveb výrazně měnit.


Žádné komentáře:

Okomentovat