PODKLADY

BETON

TEXTIL

TOALETA

Podklady

Zápis známek z ateliéru

V pondělí se kromě zápočtů UA2 budou také zapisovat známky z ateliéru všem, kdo do té doby dodají veškeré elektronické podklady k posledním třem úkolům (Toaleta, Beton a Textil). Prosím v dostatečné kvalitě. Z výstupů Betonových domů připravujeme samostatnou publikaci, ale podklady se budou hodit také do plánované ročenky ke 20. výročí založení školy. V současnosti mám podklady od těchto z Vás (Tereza Pištěková ještě dodat druhou plachtu s vizualizacemi k toaletám a Nikol Balabánová 3D plachtu k betonovému domu):

	příjmení	jméno	3.úkol	3.úkol	4.úkol	4.úkol	5.úkol
			plachta	model	plachta	model	plachta
1	Avdeev	Vadim	XX	X	XX	X	X
2	Balabanova	Nikol	XX	X	X-vizu	X	X
3	Balcar	Jan	XX	X
4	Brázdilová	Elizabeth	XX	X	XX	X	X
5	Bucharová	Michaela
6	Hrabec	Tobiáš	XX	X
7	Hrubý	Tomáš
8	Kohout	Marek
9	Kohoutková	Michala	XX	X	XX	X
10	Koníček	Jan
11	Macháček	Jiří
12	Marková	Michaela	XX	X		X
13	Míková	Daniela	XX	X	XX	X
14	Mišurec	Štěpán	XX	X
15	Pištěková	Tereza	X-vizu	X
16	Pomahačová	Alžběta	XX	X
27	Prošek	Matyáš
18	Sládečková	Gabriela	XX	X
19	Stupka	Martin
20	Šálek	Martin	XX	X
21	Štolhof	Jakub
22	Tauerová	Barbora	XX	X
23	Trčka	Jakub	XX	X
24	Utíkal	Martin	XX	X
25	Vu Dinh	Quang		X
26	Zahálka	Pavel	XX	X
			Toaleta	Toaleta	Beton	Beton	Textil

Pozvánka na výstavu "Veřejná toaleta" na libereckém magistrátě

V pondělí 30. června 2014 v 15:00 hodin se před promocemi letošních bakalářů a magistrů uskuteční v lobby libereckého magistrátu komentovaná prohlídka ateliéru prváků. Vernisáž výstavy "Veřejná toaleta" pak proběhne v 18:00 hodin, kdy už bude po promocích a mohou zaskočit i čerství absolventi. Předchozí dvě výstavy ateliéru prváků (lávka a přehrada) měly na kraji úspěch, tak snad zabodujeme i na městě.

Chameleon, zjeví se vždy trochu pozdě

Dům CHAMELEON

Praha - Lipence

Petr Hájek/Hájek architekti

Realizace se nachází na pozemku, vzdáleném 15 km od centra Prahy.  Původně zde stála jednoduchá dřevěná chata a rodina sem jezdila trávit volný čas. Postupem času se na poměrně rozsáhlém pozemku vytvořil příjemný zahradní prostor se spoustou zeleně a rozmanitých stromů. Této skutečnosti využil architekt při návrhu tohoto domu. Dům s názvem chameleon je nepravidelného půdorysu a jeho jednotlivé místnosti jsou nezávisle na sobě nasměrovány do všech stran zahrady, na jednotlivé stromy. Každá místnost je zasvěcena jednomu stromu a díky velkému prosklení vytváří v pokoji každý strom ojedinělou atmosféru. Objekt je tedy obklíčen živoucím prstencem, který neustále pracuje a roste, vytváří se tak příjemné propojení mezi domem a zahradou. Ať už jsou stromy rozkvetlé nebo se zmítají ve větru, pokaždé bude člověk svázán s jejich přítomností.

Dispozice rodinného domu je navržena s centrálním obytným prostorem, z kterého se rozbíhají místnosti do šesti stran, tedy k jednotlivým stromům. Místnosti jsou podle účelu různě oddělitelné. Mobilní skleněné příčky a textilní zástěny umožňují centrální prostor maximální propojit s okolními místnostmi, zároveň však poskytují jednotlivým místnostem oddělení a vytvořit v nich klidný až intimní prostor.

Dům je v rámci jednoho pozemku koncipován pro dva prostory. Prostor zahrady a prostor domu. Obě tyto složky se snaží o vzájemné propojení a vzájemnou komunikaci. Prostor zahrady, rozsáhlý a klidný, přesto se chce k člověku přiblížit co nejvíce, zakousnutý do domu ostrými hranami až k samotnému jádru objektu. Prostor domu, který se otvírá do zahrady a umožňuje člověku pozorovat všudypřítomnou zeleň, avšak obklopen stěnami, uvnitř a v bezpečí. Mrtvé úhly napojení stěn odstranily z interiéru výhled na okolní zástavbu, lze si tedy dopřát nerušený výhled pouze na zahradu.

Dále je tu fasáda domu. Polyuretanový nástřik, sloužící jako tepelná izolace, je opatřen kovově lesklým nátěrem. Ten poskytuje domu ochranu proti přehřívání vnitřních prostor, degradaci tepelné izolace a dále jemný odraz barev z okolní zahrady. Plášť domu tím pádem působí velice živě a je v neustálém pohybu. Dochází zde k souznění oněch dvou rozmezí, tedy domu a zahrady a hranice mezi nimi zde prakticky zaniká. Tento dům umožnuje zvýraznit stávající kvality pozemku. Není to objekt sám pro sebe, ale prostředek umožňující soustředit se na klid a kvality okolní zahrady. Tím jak bude dům stárnout, odrazy stromů na fasádě zesílí, zahrada bude stále více barevná a prožitek z pozorování a neustálé přítomnosti okolní zahrady v nás zůstane citelnější a hlubší. 

Dům Zilvar

Ve skoro každém myslitelném odvětví našeho tvoření se lide setkávají s nestárnoucími klasikami, tzv. evergreeny, které si následně udržují svou morální, estetickou, funkční, či jakoukoliv jinou hodnotu nehledě na to, v jakém odvětví se ten či onen Elvis, Picasso, či Lauda vyskytoval a na jakém poli tvořil. Zde se pak tyto stálezelené výtvory dělí to tří kategorií. Ti o které nikdo byť jen okem nezavadil a jejich autor umíral obvykle v bídě, zlomen žalem, zoufalstvím a vztekem nad celou společností, která mu nepopřála sluchu. Ti jejichž tvorba je dnes vnímána jako samozřejmý základ vzdělání každého z nás, avšak bezprostředně po stavbě docházelo k prudké kontroverzi až pobouření jak občanské tak akademické obce. A nakonec ti, jejichž tvorba došla uznání hned a byla přijata kladně všemi zúčastněnými.

Hrdým zástupcem třetí z popisovaných kategorií je dle mého názoru i Dům Zilvar od ASGK Design, s.r.o. Již první pohled nám říká, že se jedná o tvarově jednoduchý dům, čistého příjemného, nevulgárního “střihu”, který oplývá všemi kvalitami, které by dům na vesnici, či v nejbližším kontaktu s přírodou mohl nést. Totiž ona kvalitní stavba, nehledě na to jak vysokými hodnotami oplývá zevnitř a jak dobře funguje pro obyvatele, nese svou informaci i vnějškem, padá do kontextu a ovlivňuje své okolí, utváří jeho kulturu a charakter. To vše často i nehledě na svou interní funkci. Tento fakt se tak promítá do doslova kulturně, až si troufám říci tradičně, přesto však originálně, pro vesnici tvarované fasády. Ta je svými řezy a pohledy blízká jednoduchému charakteristickému tvaru vesnických staveb, jako jsou kupříkladu stodoly, přístřešky, či jednoduché chaloupky a dřevníky - tedy věci zažité a našemu vnímání v kontextu přírody blízké. Zilvar se vůči nim nevymezuje, ba právě naopak, nevšedním řešením své střechy vytváří nejen zajímavý a koketující prostor v interiéru, ale také originální, přesto v kontextu komunikující, či téměř hravý, zažitý tvar. Ten dává Zilvarovi auru odlišnosti a zároveň sounáležitosti s okolím. Tvar je doplněn slušivým kabátcem ze sibiřského modřínu, který spolu s tradičně tvarovaným kováním na posuvných okenicích, či charakterem těchto a dalších drobných detailů, dává analogii se stodolami a přístřešky na kompletnosti. Zároveň je tak zaručena dlouhodobá morální hodnota stavby, která stárne a vyvíjí se v kontextu se svým okolím a ani v budoucnosti nebude vulgárně vyzývavá.

Interiér je pak řešen s podobnou jednoduchostí a vynalézavostí v drobnostech jako fasáda. Prostor tedy opět není ani vulgárně velký, ani zbytečně stísněný a o jeho optické a praktické členění je postaráno, originálně, stropem. Neboť celý dům je svou podstatou jedna velká dveřmi nečleněná místnost, plní strop roli smírčího tvůrce soukromí v jednotlivých částech ložnic. Toto by jistě mohlo působit problémy intimního rázu v rodinném domě, avšak domek na víkendovou rekreaci rodiny tuto komplikaci snese, zároveň mu to dodává na živosti a pocitu sounáležitosti rodiny. Opět se jedná o určitý odkaz na časy dávno minulé a na charakter rozložení prostor v chalupách našich praotců a prabáb. V těch dobách se v domech vytápěla jenom jedna místnost a všichni členové rodiny ji sdíleli, kruh rodinný byl tenkrát velmi silné pouto a čas mimo práci se trávil společně. Mladší potomek takovéto světnice je o praktická řešení bohatší a žití v něm je komfortní i se zárukou poměrně velkého soukromí, přesto si zachovává kladné prvky svého dávného rodiče.

Zilvar - jednoduchý, nízko-energetický, ale hlavně kvalitní a praktický, esteticky i kulturně začleněný, tedy krásný. Splývá ve svém kontextu, přesto se mezi stromy neskrývá. Nechává se vidět hrdě, přesto ne vulgárně. Věřím že pod zubem času obstojí stejně dobře, jako charakter myšlenek na kterých je založen.  




Jan Balcar

    

Vorarlberg Museum, Bregenz - Cukrowicz & Nachbaur Architekten

Projekt Vorarlberského muzea v rakouském Bregenzu od oceňované kanceláře Cukrowicz & Nachbaur Architekten vznikl po soutěži na náměstí Kornmarktplatz, v oblasti napětí mezi uzavřenou strukturou města a otevřenou krajinou Bodamského jezera a je založen na principu pokračování architektonických a urbanistických vlivů v jeho okolí. Těsně sousedí s neoklasicistním divadlem a známým proskleným domem umění od Petera Zumthora. 

Na ploše určené pro muzeum se nachází administrativní budova z počátku 20. století, která byla rozšířena vertikálně i horizontálně tak, aby bylo docíleno sjednocení s okolím a vytvoření celistvého náměstí před vstupem. Nová struktura půdorysně respektuje princip stávající stavby a uzavírá její atrium dostavěnou částí.

Nová část objektu tvoří společně se stávající stavbou a jejím navýšením novou kompaktní budovu s jasným architektonickým vyzněním. Fasádě stávající budovy je zanechána její forma, dostavěné patro má vnější vzhled řešen bílou plochou s velkým horizontálním oknem a nová část je definována fasádou doplněnou tvary připomínajícími dětské bábovičky a velkými okny. Jedná se o betonový obklad s reliéfem vyčuhujících spodků plastových lahví. Pojítko mezi použitými formami je jednolitá bílá barva, která přispívá k dojmu celistvosti návrhu.

Interiér budovy má jednotný charakter. Středem půdorysného řešení je dvůr přes všechna patra zakrytý skleněnou střechou. Interiér se vyznačuje jednoduchostí a čistotou použitých materiálů. Velká nečleněná okna dostavby nabízejí výhled na město, největší okno v nástavbě stávající budovy je pak umístěno v černé místnosti s ustupujícími stěnami i stropem tak, aby byl zvýrazněn nádherný výhled na jezero.

Tuto stavbu jsem si vybral proto, jak radikálně i citlivě zasahuje do svého prostředí a zároveň prostorově doplňuje a uzavírá náměstí. Také právě pro její hravou povrchovou texturu betonové fasády, kterou společně s architekty navrhl Manfred Alois Mayr a curyšský umělec a matematik Urs Beat Roth a která v sobě skrývá minulost i budoucnost, osciluje mezi uměním řemesla a hromadnou průmyslovou výrobou, překlenuje mezeru od estetiky starých Římanů až po pseudo-estetiku skořápky plastové lahve dnešní doby. Odráží tak vztah věcí vzácných, jedinečných a masově vyráběných. Má tak potenciál důstojně stárnout a v průběhu let jen lehce proměňovat svoji barvu a vzhled navzdory neměnnému celkovému výrazu.

Shirokane house - MDS

Shirokane house, navržen dvojicí architektů Kiyotoshi Mori a Natsuko Kawamura z atelieru MDS, se nachází v Tokiu. Konkrétně stojí ve čtvrti Minato-ku, která je typickým příkladem části plně urbanizovaného města. Téměř plně zastavěná a stísněná oblast určitě nepřispívá ke klidnému životu, ale celkové řešení domu se alespoň snaží tento fakt trochu vyvrátit. 

                                   

Stavba se nachází na pozemku, který má celkovou rozlohu 65 metrů čtverečních, a který je ze všech stran obklopen zástavbou. Samotný dům je pak třípodlažní a má výměru necelých 102 metrů čtverečních. Působí monolitně, izolovaně, samostatně, tiše.

Navzdory malé rozloze pozemku a naskytovaným podmínkám si klient přál prostorný, světlý a vzdušný dům. Touha po soukromí na takovém místě nabízí snad jediné řešení – navržením oken v nejvrchnější části a následným uspořádáním vnitřních dispozic lze vynechat okna vyhlížející do ulic (v tomto případě z větší části do zástavby). Nejenom kvůli dosažení soukromí, ale i kvůli temnosti způsobené hustým zastavěním, je tento přístup ideální. Světlo se dostává do budovy z nejvyššího patra a následně prostupuje celým domem. Otázkou zůstává, zda-li je takový prostor člověku příjemný – minimální kontakt s okolím, osamocenost. Podle mě je to zde ku prospěchu věci. Bohatý přístup světla je vyřešen zcela uspokojivě a stavba také zároveň splňuje požadavek na izolaci klienta. Výhodou může být i neustále se měnící atmosféra a vzhled interiéru. 

  

                                                

Jižní strana, která lícuje s ulicí, zůstává celá bez oken a celkovým dojmem na mě působí hodně skulpturálně. Fasáda z pohledového betonu se od spodu tvaruje/ohýbá/ustupuje a tvoří tak prostor pro parkování a ve vyšším patře zase zvětšuje obytný prostor. Beton má hrubou strukturu, která je ponechána z dřevěných forem. Tento styl je využíván i částečně uvnitř, ale převládají zde spíše hladké povrchy. Podlahy jsou vyrobeny z vlašského ořechu a stěny jsou bíle omítnuté.    

                                                     

Dá se říci, že snad téměř jediným otvorem, kterým lze přicházet do kontaktu s venkovním životem jsou vstupní dveře. Těmi se přes chodbu a kolem otevřeného schodiště, které propojuje celý dům, dostaneme do jídelny a dále do kuchyně. Tento prostor má zdvojnásobenou výšku stropu – právě kvůli možnosti přístupu světla do interiéru. I samotné schodiště, které je vyrobené z kovu působí lehkým dojmem, který podporuje prosvětlení prostorů pod ním. Zde se nachází ložnice a koupelny. V nejvyšším patře (nad kuchyní) je umístěn obývací pokoj, na který navazuje terasa. I ta si drží svou izolovanost od okolí, charakterizující pro celý dům. Je obehnána poměrně vysokou plnou zdí, ale stěny, ke kterým terasa přiléhá, jsou zcela prosklené, takže působí otevřenějším dojmem. Dále zde nalezneme i studovnu. Žebřík připevněný ke stěně pokračuje na střešní terasu, která je také poměrně důmyslně skryta.

  

                                  

                                 

Dům dle mého názoru celkem vtipně a nápaditě reaguje na náročný pozemek. Ať už se jedná o jeho velikost, stísněnost nebo sousedy. Jelikož je v dnešní době nejjednodušší žít na trvalo ve městech a přeplňovat tak i jejich kapacitu, tak mi řešení podobných konceptů jako u tohoto domu připadá smysluplné a do budoucna vhodné.