EXKURZE A PRVNÍ ROK NA FUA

Během letního semestru jsme se zúčastnili několika exkurzí. Nejvíce mě však zaujal výlet do Brna, kde jsme strávili dva dny. 

Naše cesta začala v pátek ráno. Exkurze začínala již na místě, do města jsme se tedy měli dopravit sami. Vyjeli jsme s kamarády autem. Ikdyž jsme měli poněkud naspěch, a ačkoli cesta byla dlouhá, žádná nuda během dopravy nenastala. Počasí nám vyšlo slunečné a proto prohlídka města byla opravdu příjemně stráveným odpolednem. 

Navštívili jsme mnoho staveb nejrůznějších architektonických slohů. Měli jsem i čas si jen tak bloudit městem a ztrácet se v úzkých uličkách Brna. 

Ze všech naplánovaných prohlídek jsem se ale netrpělivě těšila na návštěvu vily Tugendhat architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Myslím, že tato stavba je opravdu vyjímečná a velmi inspirativní. Prostorem se linulo načervenalé světlo zapadajícího slunce, které ještě podtrhovalo kouzlo samotné vily. Rozhodně tuto budovu stojí za to navštívit víckrát. 

První ročník na FUA jsem si velice užila, i přes pár probdělých nocí a spoustu dřiny, to pro mě byl určitě inspirativní rok. Potkala jsem také mnoho zajímavých lidí, kamarádů a  město celkově si užívám. 

Exkurze, ponaučení, rok na FUA

Exkurze do Brna

V rámci ateliéru letního semestru jsme se zúčastnili několika exkurzí. V Brně, Plzni a Ostravě. V každém z těchto měst jsme se zaměřili na konkrétní architektonické zajímavosti. V Plzni to byly Loosovi interiéry, v Ostravě Dolní Vítkovice, a v Brně? O tom bych chtěla psát.

Exkurze do Brna byla naší první exkurzí a trvala dva dny. První stavbou, kterou jsme navštívili, bylo Divadlo na orlí. Jde o Hudebně-dramatickou laboratoř, které je novou divadelní scénou Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Budovou nás prováděl autor Milan Rak, který nás protáhl i svou další realizací – Centrem obnovy památek architektury 20. století.

Dalšími stavbami, které jsme si byli prohlédnout, byly vily Stiassni a Vilu Tugendhat. Do Vily Tugendhat jsme se dostali v době západu slunce, a tak jsme všechny krásy této stavby viděli zalité sluncem včetně onyxové stěny, která červeně prosvítala.

Večer jsme se byli podívat na sochu Jošta Lucemburského, kouřící značku, a na Výčep na stojáka. Většinu noci jsme pak strávili v obří čajovně, kde nám bylo moc dobře.

Druhý den nás čekala zrekonstruovaná Jurkovičova vila, ateliér Zdeňka Makovského a prohlídka ateliéru našeho pana děkana. A pak už jsem dlouhá cesta do Liberce s příjemnou zastávkou v Hradci Králové.

Ponaučení

Z objektů které jsme navštívili, mě zaujala rekonstruovaná Jurkovičova vila. Prohlídku vedl autor rekonstrukce pan architekt Petr Všetečka, a podělil se námi své zkušenosti. Mluvil o tom, jaké postupy volili, kolik práce do toho investovali, a také o spolupráci mezi architekty a restaurátory, na které si kupodivu vůbec nestěžoval, ale spíše nám popsal, jak se s nimi dokázali dohodnout.

O Jurkovičově vile se zmínil: „Tak se na první pohled pozná práce architekta od stavaře, architekt dává věcem rozměry přiměřené účelu.“

Byl nám milým průvodcem a důkazem toho, že stojí za to dělat svou práci s láskou.

A co mi přinesl uplynulý rok na fakultě?

Ani nevím, kde začít. Přinesl mi několik dobrých přátel a spoustu šťastných a zábavných okamžiků. Chuť něco dělat a pak umět mít z toho radost. Krást důraz na koncept, na smysl toho, co dělám (a to nejen v architektuře).  Nadšení a i odhodlání.  Nové město. Volnost a spoustu možností. Zkrátka nový pohled na svět. 

Brno.

Ta brněnská mě ihned oslovila. Byla pro mě asi tou nezajímavější exkurzí. Přesto, že trvala jen jeden den, dokázali jsme projít hned několik významných staveb, některé dokonce i s výkladem samotného architekta. Nejsilnějším zážitkem pro mě byla návštěva vily Tugendhat - ve spojení s večerním Brnem se mi naskytl neuvěřitelně atmosférický pohled. Celkový dojem z města ve spojení se zdejším životem, dopravní infrastrukturou a jeho historií působí fenomenálně.

Ludwig Mies van der Rohe.

Navštívit vilu Tugendhat bylo vždy mým snem. Ale vidět ji při západu Slunce, kdy celým tím nádherným interiérem prochází světlo, bylo úžasné. Tato brněnská vila je asi jedna z mála budov, která na mě udělala tak obrovský dojem. Architekt Ludwig Mies van der Rohe vytvořil neskutečně nadčasovou, krásnou a zároveň jednoduchou stavbu. Konstrukce stavby i interiér jsou do detailu promyšleny. Návaznost prostoru a celková dispozice je přizpůsobena modernímu životu. Velký důraz klade na hygienický aspekt řešení daných prostor, který byl na tu dobu velice neobvyklý.

Ludwig Mies van der Rohe byl kvalitním architektem, který dokázal vytvořit tu správnou, funkční architekturu.

První rok na FUA.

Už na začátku roku jsem věděla, že studovat na liberecké FUA je ta správná volba. Ateliér, ve kterém pracujeme, nám dává téměř volnou ruku, a to nejen při navrhování. Hlavně díky jeho velkému prostoru a možnosti pracovat hromadně i s ostatními studenty celé fakulty. Během celého roku byla možnost navštívit řadu exkurzí po architektuře, které, si myslím, byly opravdu přínosné.

Za ten rok jsem pochopila, že pokud chcete studovat architekturu a nadále se jí věnovat, musíte tomu odevzdat celý svůj volný čas. Doufám, že příští rok už to bude pro nás o něco snažší, alespoň v některých ohledech. I přes všechny mé velké neúspěchy jsem si celý rok opravdu užila a hodně si z něj odnesla.

Ponaučení.

Česko se stalo pro mě důkazem toho, že domov je kdekoliv na světě, když ten svět miluješ a chceš ho poznávat.

Bylo se velice zajímavé dozvědět, že v takové relativně malé zemi jsou kraje s odlišnými mezi sebou kulturami a tradicemi. Není to možný popsat, jak je to skvělé vidět společné rysy Slovanských národů. Občas si myslíme, že všechny národy jsou různé, ale s časem a poznáváním skoro všechny rozdíly pro tebe mizejí.

Každé město v České republice je pro mě živou a tajemnou duší, kterou během nové návštěvy poznáváš z jiné strany. Navštívila jsem všechna velká města Česka ještě před rokem, ale školní exkurze mi daly možnost uvidět Plzeň, Brno a Ostravu očima Čecha, člověka, který znovu objevuje krasu svého domova.  Pro mě bylo zážitkem cestovat spolu se svými spolužáky a učiteli, kteří se všichni narodili v různých krajích země a koukat na to, jak komunikují mezi sebou a všímají si neobvyklých pro ně projevů své kultury.

Hlavní město Moravy Brno mě zaujalo svou neobvyklou a zároveň velmi přátelskou atmosférou. Brno je živé a je plné pozitivní energií Moravanů a tepla. Východní Čechy v porovnání s Prahou a západními regiony nejsou tak populární mezi turisty z jiných zemí, ale myslím si, že ti nevědí, o co přišli.

Ulice a náměstí Brna podobně složitým dekorativním vzorům vytvářejí neuvěřitelně krásnou geometrii urbanismu. Každý známý architekturní objekt je částí historického "organismu" Brna.

Nejhezčí vzpomínkou pro mě byla samozřejmě návštěva Vily Tugendhat od Miese Van Der Rohe. Nebylo to jen všímání tvarů, hmoty, prostoru, ale celé cestování v čase. Architektura se stala častí historie a častí lidských charakterů a zvyků. Měli jsme štěstí tam být ve chvíli západu slunce a zažit třpyt oniksové stěny.

Za tento rok na Fakultě Architektury v Liberci jsem pochopila snad nejdůležitější pro každého tvůrce zákon: nikdy se umění nenarodí v soupeření, závisti a boju. Člověku, který nedokáže pochopit, že se umění "živí" láskou ke světu a lidem, nic nepodaří.

Občas jsem byla ztracena během tvůrčího procesu, protože neměla ani tušení, jak a z čeho mám začít. Ale když jsem dala vůli svým «instinktivním» pocitům, začínaly se objevovat nové tvary.

Velice jsem potěšena možností volné a individuální práce. Občas rozhovor s učiteli pomáhá najít v sobě odvahu dělat právě to, co chceš.

Mám ráda i to, že všichni vyučující jsou fakt zaujaty svým oborem a motivují studenty.

I když těch exkurzí bylo hodně, těším se na nové cesty. Během nich poznáváme nejen architekturu, ale i sami sebe. 

Výhled z Vily Tugendhat. 

Rok experimentů

V Čechách jsem jen necelé dva roky, ale za sebou již mám velký zážitek. Tomu posloužil i rok studia na fakultě architektury Technické Univerzity v Liberci.

To, co jsem zažila za celý rok studia, nikdy bych neočekávala.
Seznámila jsem se s velkým množstvím skvělých lidí a navštívila hodně kouzelných míst.

Dobrodružství se začalo od cesty do hranice z Polskem, v zimě, pěšky. Jak jsme zkoumali most, který museli opravit, jak jsme měli mokré boty a se ohřívali borščem na okrájí Čech během přestávky.

Potom bylo společné putování do Brna – to, co se líbilo mě nejvíce. I když cesta byla dlouhá, projela jsem jí jedním dechem. Moc jsem se těšila až budu mít možnost procházet brněnskými uličkami a cítit zvláštní atmosféru tohohle města. Dvě brněnské stavby se mi líbily nejvíce – vila Tugendhat a Jurkovičova vila, i když oni jsou uplně protikladné. Udivily mě jednoduchost a funkčnost stavby od Miesa van der Rohe. Světlost a otevřenost prostoru, unikátnost, technický a životní vzhled na stavění.Přisnost forem, barev, dokonalost a přímé čáry – je ve všem Mies van der Rohe. Do teď nemůžu uvěřit, jak v minulém století člověk mohl vytvořit výtvarné dílo, tak dokonale sloužící člověku funkčně, esteticky, obyčejně a přitom vypadat tak perfektně.

Jiný svět– dílo Dušana Jurkoviče, jeho vila. Je to hravost, ornament, barevnost, přírodní materiály, folklor, pohodlí. Tam se chce žit pořad, vychovávat rodinu, pěstovat rostliny, vařit a přijímat hosti. Mohla jsem trávit hodiny prohlížením každého detailu interieru. Buď to arkýř, lustr, schody nebo zábradlí balkonu. Každý detail dělá obydlenost a dodává kouzelnost.

Ani na chvíli jsem nelitovala, že jsem jela do Brna, byl to velký zážitek. Jako i celý rok studia na fakultě.

Padaní, rozlety, úspěchy, rozčarování. Poznávat život z nových stran a podivovat se každý den a objevovat něco úplně nového a dřív neznámého. Objevovat v sobě různé možnosti a experimentovat, experimentovat, experimentovat. Chapat, že něco jde špatně a nefunguje jak by mělo a opravovat, předělávat, nacházet alternativní cestičky k úspěchu a mít úspěch. Hlavně – držet se svého toužebného návrhu a vest ho k dokonalosti.

Byl to velký krok v začínáni a nová etapa života jako mladého tvůrce.

Cesta za (sebe)poznáním

Brno, jakožto druhé největší město v republice, jsem měla možnost navštívit již několikrát. Nikdy předtím jsem se však nezajímala především o jeho architektonickou krásu jako spíš o město, kde můžu sehnat všechny obchody s oblečením a nízkonákladový obchodní řetězec s nábytkem IKEA. Když jsem sem tedy tentokrát jela kvůli něčemu jinému, strašně jsem se těšila.
Čeho si nejvíce vážím je to, že jsme tu měli možnost nechat se provádět přímo od známých architektů, jako jsou Milan Rak nebo Zdeňek Makovský. Také zdejší děkan a architekt Zdeňek Fránek a jeho ateliér na mě zapůsobil. Díky němu jsem si začala sama v sobě urovnávat dost podstatné věci, co se studia na této škole týče. Uvědomila jsem si, že to nebude žádná pohoda, ale pokud tomu dám všechno, co můžu a hlavně se tím budu bavit, zvládnu to.

Asi nejvíce ze všeho se mi líbila Vila Tugendhat. Ne nadarmo patří tato vila mezi 4 nejlepší vily na světě. Nikdy jsem neměla možnost tuto Vilu navštívit, a proto ve mně zanechala pocit ohromení a úžasu a jsem si jista, že tomu nebude jinak i při další návštěvě. Je až neuvěřitelné, kolik pocitů dokáže jeden dům v člověku zanechat. Už po vkročení do ladného foyer nás obklopuje nepopsatelná atmosféra. Po projití horního patra, kde se nacházejí ložnice a sociální zázemí, scházíme o patro níž a jsme okamžitě vtaženi do zdejší atmosféry. To první, na co nám okamžitě padá pohled, je zimní zahrada, přes kterou jde vidět na venkovní zahradu domu. Narůstá v nás pocit, že jsme v nějaké oáze a ne uvnitř domu. Navíc jsme měli to štěstí, že jsme byli doslova ve správný čas na správném místě. Měli jsme totiž možnost vidět neuvěřitelný zážitek při pohledu na Onyxovu stěnu, která díky zapadajícímu slunci propustí částečně světlo a zčervená. A právě v tuto chvíli se pro mě tato Vila stává něčím, jako vzorem nejlepší architektury.

A co my dal rok na této škole? Rok na této škole byl především o poznávání sama sebe, o tom co chci v životě dělat a o tom jak to chci dělat. Zjistila jsem, že tento obor se nedá dělat bez toho, aniž by do toho člověk šel naplno. Nejde to dělat bez probdělých nocí, ani bez toho, aniž by člověk nezapochyboval sám nad sebou. Ale za tím jedním velkým šílenstvím se skrývá to nejpodstatnější: dělám to, co mě baví a naplňuje. Je snad něco důležitějšího?

Chadimová Michaela

Zkušenosti z cest

   Ze všech navštívených měst mě nejvíce zaujalo Brno. Vždy jsem Brnem jen letmo projížděla a tak jsem ho znala spíše jen z fotek. V Brně jsme měli možnost navštívit několik staveb, během opravdu krátkého času. Díky rychlým přesunům jsme měli možnost bezprostředního srovnání několika slohů a různých přístupů architektů. Nejzajímavější bylo srovnání vily Stiassni a vily Tugendhat, které byly postaveny přibližně ve stejných letech. Skvělé také bylo, že nás v mnohých stavbách provázeli přímo autoři, kteří nám vyprávěli své zkušenosti a poukazovali na věci, kterých bych si sama nejspíše nevšimla.

   Vila Tugendhat byla pro mě rozhodně jedním z nejlepších zážitků. Vilu jsem se chystala navštívit už několik let. Hned, když jsme do vily vstoupili, dýchlo na nás kouzlo jednoduchosti a zároveň elegantnosti interiéru vily. Nejsilnější zážitek přišel v dolní obývací místnosti, kde se nachází proslulá onyxová stěna. My jsme jí díky skvělému načasování, při západu slunce, měli možnost vidět v úžasném červeném zabarvení. Vila má také skvělé technické vymoženosti, jako jsou zasunovací okna, která umožňují spojení interiéru s rozlehlou zahradou. Ludwig Mies van der Rohe navrhl vynikající nadčasovou vilu, které i když je téměř sto let, vyrovná se leckteré soudobé stavbě.

   První ročník beru rozhodně jako skvělou zkušenost. Na FUA oceňuji především osobitý, individuální přístup a chuť se nám věnovat. Na vedoucích ateliéru je vidět, že je práce baví. Z čeho jsem také nadšená, je ateliér samotný. Jeho atmosféra a způsob fungování, možnosti se kohokoli na cokoli zeptat, jsou skvělé. Co mě na druhou stranu zklamalo, byly některá zadání. Samozřejmě, že každému něco nesedne, to je jasné. Mě, ale mrzelo, že některá zadání nebyla úplně domyšlená a domýšlela se až za chodu. Někdy jsme zadání viděli poprvé napsané jen několik dní před odevzdáním. Chápu, že zadání se může postupně vyvíjet, ale upřednostnila bych, kdyby se nejzásadnější body domyslely, ještě než se nám zadání dá. Protože když je na určité téma měsíc času a z toho dva týdny řešíme jen zadání, přijde mi to škoda, jelikož by naše práce mohli být mnohem lepší a propracovanější.

Výlety, zážitky, poznání a ponauční.

Když jsem si měla vybrat ze tří výletů, které jsme podnikli v tomto semestru, bylo to pro mě velmi těžké. Každé z těchto měst má svá specifika a v každém z nich jsem zažila něco úžasného, neobvyklého a nového. Nakonec jsem si vybrala Brno. Celý pobyt jsem si užívala nejen díky skvělým lidem, ale také díky prostorám, které jsem navštívila. Prví návštěva budovy, divadla v ulici Orlí, byla velmi zajímavá. Vrátila jsem se znovu do zákulisí divadla, ale tentokrát né jako zpěvák, herec nebo tanečník, ale jako pozorovatel (student) architektury. Pohlížet na prostory divadla z jiného úhlu, bylo pro mě skvělým oživením tohoto výletu. Návštěva dalších prostor v Brně byla také skvělým zážitkem. Nejen vila Šťastných, ale i nezapomenutelná prohlídka vily Tugendhat se stala naším dalším bodem v programu. Detaily, kterým se věnoval  Ludwig Mies van der Rohe, se staly pro mě velkou inspirací. Člověk si uvědomil, jak je důležité zamýšlet se nad detaily, které dělají z obyčejné budovy zvláštní a neobyčejnou. Například promyšlené dveře v každém pokoji, dále také zimní zahrada, sesouvající se okna až do podlahy, propojený prostor bez jasných příček a mnoho dalších.

Z druhého dne mě nejvíce zaujala Jurkovičova vila. Byla jsem velmi ráda, že jsem se podívala do další z Jurkovičových vil. Tato vila oproti Pustevnám, které jsem měla příležitost vidět, je zasazená do krásné zahrady a má svůj oddělený svět. Když jsem vstoupila do interiéru, nemohla jsem uvěřit kolik má tato budova prostor a zákoutí.    

 Náš architektonický výlet byl oficiálně ukončen v ateliéru děkana. Celá budova ateliéru byla prostorná a velmi dobře využívaná. Samotný ateliér byl pro mě velmi stísněný a tím pádem i nepříjemným prostorem pro práci. Tímto prostorem pro nás skončila exkurze po Brně, ale já jsem zůstala ještě o den déle a prošla si i starou architekturu Brna.

A co mi vlastně přinesl tento rok na fakultě architektury v Liberci? Především osamostatnění se. Stěhování do nového prostřední není nakonec tak hrozné. Člověk si uvědomí věci, o kterých dříve nepřemýšlel a zamyslí se nad tím, jak věci lépe zvládat. Dalším přínosem bylo poznání nových lidí a nového systému. Už to nebylo jako na střední škole, kdy vás každý učitel tisíckrát honil, abyste mu dodali nějaký úkol. Už to byla a je vysoká, kde se musíme o vše zajímat sami, vše si dohledat ve správných zdrojích a především musíme vše v čas odevzdat. V neposlední řadě jsem se naučila nové věci a učivo, které doufám, využiji ve svém budoucím životě. Návštěvami skutečných ateliérů a setkání s mnoha velmi dobrými architekty, byl nejen úžasný zážitek, ale i poučení ze skutečného života.

K cestě

Z Plzně mám smíšené dojmy. Zdá se, že má dvě tváře. V ranních hodinách je město beztvaré a fádní. Nic ve mě neprobouzelo opravdovou zvědavost.
     Rád poznávám nová místa. Dlouho se procházím a hledám typický ráz města, který si s ním spojím. Ale v sobotu ráno jsem žádný nenašel. Svoji druhou tvář si Plzeň dobře schovává. A tím své návštěvníky neustále překvapuje. Práce uznávaného génia, v obyčejných činžovních domech a s malou cedulkou na dveřích: Loosovi interiéry, jsou bez povšimnutí míjeny tisíci Plzeňáky denně. Nebo stará synagoga stojící ve dvoře domů v Americké ulici, k niž se vedou anonymní zavřená garážová vrata. Plzeň má svoje tajemství. Pro objevení druhé tváře Plzně se musíte stát opravdovým badatelem.
          K navrhování interiéru toho zatím v rámci mého studia architektury mnoho řečeno nebylo, a obávám se, že ani v budoucnu moc nebude. Jakoby dnešní architekt v poslední fázi svého návrhu pouze dělil vytvořený prostor na jednotlivé místnosti. A zařizovací předměty vsadí posléze instinktivně. Ve studentských návrzích interiéru už používáme pouze knihovnu našeho programu s klasickými moduly. A nebo zastáváme názor, že nábytek již prostě není věcí architektury. Samozřejmě, design interiéru je disciplína sama o sobě. Přesto povolání architekta znamená, mít základní znalost každého oboru týkajícího se bydlení. Proto zrovna prohlídka Loosových interiérů byla pro mě v rámci roku nejvíce poučná.
     Klasická řemesla mají před sebou velkou renesanci,  a proto bylo příhodné vidět opravdu neotřelou práci s materiálem. Pokud jsem se něčemu naučil, je to v první řadě nepodléhat dobovým trendům. ale uvažovat nadčasově. Věřím, že se k Loosovi budeme v blízké době často vracet. 

            Můj první rok na FUA byl vcelku legrace. Nezapřu několik probdělých nocí, ale myslím, že ta opravdová dřina teprve začne. Když přijmu fakt, že zkušenost je důležitější než samotné výsledky, tak můžu být s ateliéry vlastně spokojený. Měl jsem dostatek prostoru na hledání nových tvarů a experimenty. Volnější tempo jsem užil k rozšíření obzoru. Díky tomu jsem si definoval, v jakém směru se chci na dále rozvíjet. Ale upřímně se již těším na opravdové komplexní navrhování.

ponaučení

OSTRAVA!!!

 Ostrava mě velice mile překvapila, jelikož bydlím nedaleko, myslela jsem si, že už jsem vše podstatné viděla, při exkurzi mi však došlo, že tomu tak zdaleka není. Nejsou zde pouze nákupáky, smog a příšerná dopravní špička, ale jak jsem objevila, tak i zajímavá místa jako Dolní oblast Vítkovic, kolem které jsem sice jezdila skoro každý den, ale nikdy mě nenapadlo prozkoumat ji zevnitř. Zjistila jsem,že se zde nenápadně ukrývají pozoruhodné stavby, jako je třeba dechberoucí aula Gong, kavárna s neuvěřitelným výhledem nebo zrcadlící se Svět techniky. Ponaučení? Lépe se dívat a vnímat i místa, které už si myslím, že znám a nedokážou mě ničím překvapit.

LUDWIG MIESE VAN DER ROHE

Při exkurzi pro mě byl bezkonkurenčně největší zážiten návštěvy villy Tugendhat. Ta jednoduchost, ta elegance, vše na svém místě, do detailu promyšlené. S minimem prostředků, tak velkolepý výsledek. Dokonalé nadčasové řešení.

PRVÁK NA TULCE?!

On už je konec prváku? Kdy se to stalo. Základní a střední školou jsem proplouvala takřka zadarmo a s výbornými výsledky, ale při nástupu na vysokou jsem těžce narazila, naráz jsem zjistila, že nejsem schopná se učit takové množství materiálů, soustředit se na zadanou činnost.A tak začal drill. První ročník mě naučil, že architektura je náročný, ale krásný obor, avšak nemá cenu se do něj pouštět, pokud do toho nechci dát sto procent. Nic jiného než sto procent totiž nefunguje. Probdělé noci před odevzdávkama, neustálé dolaďování detailů, mezitím se učite stavitelsví, dějiny... Tady už je jasné, že to není procházka růžovou zahradou, jak se zprvu zdálo. Ale teď už stojíme před branama dokončení prvního ročníku a můžeme si hrdě říct, zvládli jsme to, jen je třeba bojovat!

// report z cest

Nebylo to poprvé co jsem navštívila Plzeň, ale vždy jsem objevila nová místa, kulturní vyžití a architekturu. V hlavním městě kultury jsem znala spíše centrum, kde jsou známy kašny od Ondřeje Císlera. Na naši cestě kolem Plzně mě však nejvíce ohromilo DEPO2015, které vzniklo rekonstrukcí industriální haly. Místo, kde se setkává kultura s průmyslem, bylo úžasné. Měli jsme možnost vidět jednu z akcí, podívali jsme se do dílen, do ateliéru a také jsme navštívili aktuální výstavu. V budoucnosti bych se chtěla účastnit nějaké akce či workshopu,  která by se zde konala a určitě mít více času, abych si mohla pořádně projít toto nádherné město. 

       
        Vila Tugendhat od Miese van der Rohe, pro každého snad nejúžasnější místo ze všech, které jsme navštívili. Při vstupu do foyer jsme zjistili, že v horním podlaží vily se nachází ložnice členů rodiny a hygienické zázemí. V dolním podlaží byla velká obývací místnost. Onyxová stěna, která dělila prostor byla v následujících chvílích nasvícena zapadajícím Sluncem a my jsme tak měli možnost vidět úchvatné červené zabarvení. Velká okna, která se nacházela na jižní straně, s možností zasunutí, dávala pocit propojení domu se zahradou i přes výškový rozdíl. Celková krása stavby byla podtržena svou jednoduchostí a detaily. Jak řekl sám autor "Méně je více" a "Bůh je v detailech".


        První ročník na architektuře mi mnoho dalo a moje rozhodnutí o výběru školy jen posílilo. Našla jsem si nové přátelé, přišli možnosti jako je Týden v realitě, workshopy a exkurze, které byli sice přes finanční stránku trochu těžké, ale zato jsem se mohla dostat na místa, kam bych se normálně dostat nemohla. Atmosféra v ateliéru byla snad ale největším potěšením, když jsem nastoupila na tuto školu. Spolužáci pracující do noci na projektech mi dávali ten správný pocit toho, že toto je to místo, kterého jsem chtěla být součástí. První odevzdávky byli z hlediska náročnosti snad největší realitou pro nás pro všechny. Bylo samozřejmě těžké vyslechnout si kritiku, ale každý si od toho odnesl to, co mu dodalo buď kuráž k tomu, aby do toho dal více, nebo naopak. Pro mě byla každá kritika posunem kupředu. Byl to skvělý rok nového začátku a budu doufat, že následující budou stále lepší.

Ponaučení

Brno?

Myslím si, že jsme zde navštívili to nejlepší, co jsme mohli v tak krátkém čase stihnout. Ale opět mě vyděsilo již při příjezdu brněnské nádraží – hnus a špína, nepřehlednost. Ale někde jsem četla, že by časem mělo být nové tak snad.
Na druhou stranu výběr staveb byl velmi pestrý. Takže na mé počáteční zděšení jsem rychle zapomněla. Velmi se mi líbilo, že nás stavbami provázeli významní architekti jako například Zdeněk Makovský nebo Milan Rak. Je to úplně jiné, než když jdete sami do nějaké budovy. Když je s vámi člověk, který je autorem a řekne vám své zkušenosti, zanechá to ve vás mnohem hlubší dojem. Budova ateliéru od Zdeňka Makovského mě velmi zaujala. Do nejvyššího patra bych se hned nastěhovala, kdyby to šlo. Mám ráda světlé a jednoduché prostory a přesně takto bych si představovala své bydlení.

Samozřejmě nejvíce jsem byla unešená z Tugendhat, kam jsem se toužila již od prváku na střední podívat. Konečně se mi to splnilo. Mohla jsem zažít prohlídku v nejlepším čase při západu slunce, kdy vynikne onyxová stěna. Miesovy kombinace nevšedních materiálů jsou velmi vkusné. Ten člověk věděl moc dobře, co a proč dělá. Je až neuvěřitelné, že vile bude za 14roků na sto let. Ve své době musela být velmi nadčasová. Myslím, že to je i dnes. Když jsem na vlastní oči viděla mechanizmus zasunovacích oken, byla jsem unešená. Předtím jsem si nedokázala představit, jak vůbec vlastně funguje, kam se skla vlastně zasunují. Hodně se mi také líbí vstup ze silnice hned do spací části. Výhled z vily je okouzlující. Mies byl génius.

A co mi přinesl rok na FUA?

V první řadě spoustu nových kamarádů a známých. Šla jsem sem s tím, že jsem tu vlastně nikoho neznala, do neznáma. Avšak tohle všechno bylo na úkor toho, že jsem již třičtvrtě roku pryč od mých nejlepších přátel z rodného města. Na všechny jsem se vykašlala kvůli škole, aniž bych chtěla.

Liberec je nádherné město, které jsem si oblíbila hned, když jsem do něj poprvé přijela na přijímací zkoušky. Teď se tu i celkem vyznám a vím, kde co je. Když se mě náhodou někdo zeptá na cestu, tak si nemusím připadat trapně, že nevím a mohu konečně poradit.

Co se týče výuky. Věděla jsem, že to bude náročné, ale nečekala jsem, že mě to tak bude vyčerpávat a brát téměř všechen volný čas. Architektura je dřina a ne každý to vydrží. To si již teď plně uvědomuji. Někde jsem slyšela vtip: „Víte, jaký je rozdíl mezi doktory a architekty? Když to pokazí doktor, skončí to pod zemí. Ale když architekt, tak na to všichni musí koukat celá desetiletí.“ Možná nám to říkal pan docent Rezek, cítím z toho totiž jeho humor. Mým cílem do budoucna tedy je snažit se věci navrhovat tak, aby se na to dalo koukat po celá desetiletí. 

Poučení z 1.ročníku

                                                                Poučení z 1.ročníku

Chtěl bych začít svůj příběh tím, co pro mě 1. ročník znamenal – je to objev nového řemesla, nového státu, nového světa. Letos jsem poznal něco, o čem bych mohl dlouho vyprávět při posezení u čaje. Rád o tom mluvím. O těch cestách do různých měst, jelikož každé město je organismus, ve kterém neustále plyne život. A ten život lze poznat podle ulic, pohybu, atmosféry, architektury. Například Brno, při svém statusu velkoměsta bychom očekávali, že se bude jednat o rušné místo s dopravními komplikacemi, ale na mě působilo poklidně. Ještě jsem v životě neviděl velkoměsto s tak bohatou historií a krásnou architekturou, báječnými parky, dobrým dopravním spojováním, megapolis, které je zárověň velice klidné město. Báječně na mě působilo, když jsem si uvědomil kolik se těmi ulicemi muselo procházet géniů v architektuře , hudbě , literatuře a najednou zde jdu já...student prvního ročníku.

 Když jsem se ocitl ve vile Tugenhat, v tu chvíli jsem pochopil její nadčasovost, jelikož mě to ani omylem nepřipomínalo dům, který byl postaven téměř sto let zpátky. Tato stavba je na svou dobu velmi moderní v tom, jak využívá možnosti konstrukčního řešení jednotlivých pater, kde namísto zdí jsou nosné sloupy, a tak je získán volný prostor. Z jedné strany vila vypadá jako jednopodlažní budova, ale architekt zde využívá okolní krajinu (terén), a tím pádem ideálně využil její funkční možnosti, protože ve skutečnosti má tři patra. V tom spočívá odvaha řešení a pro tehdejší dobu nadčasový pokrok v architektuře a designu. Geniální kompozice materiálů a práce se světlem  a barvami mi dávali efekt prostoru, lehkosti a volnosti.  “Citíl jsem si klidně a chtělo se mi tam zůstat” – řekl jsem po návštěvě. 

Díky této exkurzi jsem získal spoustu věcí na přemýšlení , změnila můj pohled na architekturu a mou tvorbu. Přišlo mi, že věci které navrhujeme , musíme dělat co nejvíce jednoduše a s důrazem na komfortní používání. Ludwig Mies van der Rohe byl jeden z prvních architektů, který tuhle podstatu pochopil a odhalil nám pravou krásu. Tato báječná exkurze mě motivovala pro práci v ateliéru, snahu se učit a k duchovnímu růstu. 

Uplynulý rok mě, jako cizinci, přinesl nové životní horizonty, poznal jsem hodně lidí a samozřejmě nové vzory v architektuře. Naučil jsem se pracovat s kolektivem, dosahovat cíle a přemýšlet kreativně. Mimochodem bych chtěl říci, že prvák se stal pro mě jednou velkou rodinou. Snažili jsme se přežít všechna zadání, některá příliš neskutečná pro realizaci, ale zvládli jsme to, pevně nás to spojilo dohromady a zvládli jsme tuto zkoušku a nyní jsme připraveni na další životní boj.

Zkušenosti a ponaučení

Z měst co jsme navštívili, mě asi nejvíce zaujala Plzeň. Nejspíš díky tomu, že nejvíce překvapí právě to město ve kterém člověk nikdy nebyl. I když u mě to možná bylo taky tím že jsem od Plzně ani nic moc neočekával a ona mě tak překvapila. Už při příjezdu sem moc nevěřil tomu že tam jsme, většina českých měst je ucpaná už 10 km předem a v Plzni nic. V klidu jsme projeli městem a první co jsme viděli bylo tzv. DEPO. Plzeň sama o sobě je celkem průmyslové město, i když z toho co jsme viděli to není nijak zásadní (jako třeba u Ostravy), a právě na DEPU bylo krásně vidět, že i průmyslová budova, může dostat nový účel a skvěle sloužit. Když jsme se po Plzni začali přesouvat "po svých" ještě víc mě to utvrdilo v tom, že Plzeň (možná díky Škodovce) je skvěle řešená. Všude bylo celkem klidno na tak velké město a to je ideální na pozorování všeho, kvůli čemu jsme tam jeli.

Další zastávka v Plzni byl interiér A. Loose. Pro mě další překvapení, opět jsme moc nevěděl co čekat a opět mě to mile překvapilo. Loos jak jsem věděl je známý tím, že klade důraz na jednoduchost a krásu materiálu. To bylo hned celkem jasně poznat, mě ale víc než to zaujala jeho hra se zrcadli a tím pádem i s prostorem jako celkem. Obývací pokoj, který má zrcadla na obou příčných stěnách na mě zanechal asi největší dojem, nejen tím že se stal jakoby nekonečným, ale taky tím jak obyčejné zrcadlo celou místnost úplně změní . U Loose mě celkově velmi zaujalo, jak používal celkem běžné prvky, a dělal z nich dominanty proměňující celé místnosti (právě zmiňované zrcadlo, tapeta, nebo radiátory).

Rok na FUA

První rok na mě přinesl celkem dost, nejen co se architektury týče, ale hlavně toho co mě čeká. Proto pro mě byly asi nejpřínosnější prezentace a odevzdávky projektů. To je pro architekta zásadní věc, a já s ní měl celý rok dost potíže, hlavně s čímkoli co se počítače a různých programů týkalo, ale jak se říká, nejvíc se toho člověk naučí za pochodu. No a na to je FUA skvělá, protože díky společnému ateliéru a přátelské atmosféře se vždycky najde někdo, kdo pomůže nebo poradí. Myslím, že to, že jsme si vybral FUA, byl správný krok. Událo se toho spoustu, ale jsem rád že jsem tady.

Ponaučení

Město Brno jsem navštívil prvně a byl jsem mile překvapen tím, jak mě Brno nadchlo. Brno je druhou největší metropolí republiky a proto jsem čekal že se ocitnu uprostřed uspěchaného a hektického prostředí ale zmýlil jsem se. Všude panovala příjemná atmosféra, jako kdybych byl ve svém rodném městě. Když jde člověk po brněnských ulicích, tak nikdy neví co objeví a na co narazí. I na místech kde to člověk nečeká se ukrývá příjemná kavárna a nebo architektonická památka. V čase našeho krátkého pobytu v Brně jsem moc nepostřehl to, že by někde byla pěkná, nevyužitá budova, která by chátrala. Z toho vyplývá moje ponaučení. Víc si cenit toho co máme. Ne vždy je dobré řešeni budovu nechat chátrat nebo ji strhnout a postavit místo toho velké betonové monstrum. 

  

Ze všech budov budov, které jsem navštívil, jsem byl nejvíce nadšený z vily Tugendhat. Každý detail je propracovaný do puntíku a nikde nenajdete zbytečnou věc bez funkce. Nejlepší věc z celé prohlídky byla onyxová stěna, kterou jsme zastihli v nejlepší dobu. Slunce zapadalo a paprsky prostupující skrz stěnu tvořily magickou atmosféru. Mies říkal že „Bůh je v detailech”. A z toho plyne i mé ponaučení.

První ročník na FUA mi přinesl mnoho dobrých i špatných zkušeností. Všechno jsou to lekce kterých si cením a vzal jsem si z nich ponaučení. Na FUA mam rád to jaká je v atelieru přátelská a po pozdějším sblížení až rodinná atmosféra. Když si člověk neví s něčím rady tak se stačí kohokoliv zeptat a on vám rád pomůže. Zadání v ateliérech mi ne vždy sedlo ale takový je život a nezbývalo nic jiného než zatnout zuby a nějak se s tím poprat. Máme za sebou i netradiční zadáni jako třeba vyrobit papírové sáně. Tohle zadání jsem si užil nejvíc. Od samotné výroby, až po konečné sjezdy. Za první rok jsem měl možnost nasbírat zkušenosti, které se vždy hodí a jsem za to vděčný. 

Ponaučení

Město Brno jsem navštívila poprvé a mám z něho smíšené pocity. Zaujalo mě tu spoustu budov a realizací a plno umění (soch) rozmístěné po ulicích v centru. Brno je plné zajímavých míst na které jsou 2 dny málo na prozkoumání a proto doufám, že se sem zase brzy podívám. Ale jelikož sem se zmínila, že mám odtud smíšené pocity, které jsou způsobené hlavně tím, že je město opravdu veliké a to znamená spoustu směrů, cest a pro mne i chaos orientovat se v tomto systému.

Každopádně město a hlavně centrum se mi líbilo, jak bylo řešené, uspořádané a to tak, že centrum „žije“, spousty restaurací, kaváren a obchůdků, které jsou umístěny do starých budov a ne do nějakého velikého obchodního domu. A díky tomuhle si myslím, že tohle dělá město městem. Moje ponaučení je v tom, že když někdy budu řešit návrh města, určitě nebudu všechny obchody, kavárny a restaurace „cpát“ do jediného obchodního domu. Chtěla bych aby město žilo, stejně jako v Brně.

Vila Tugendhat mě zaujala asi nejvíce ze všech prohlédnutých realizací. Ještě než jsem si ji mohla prohlédnout a prozkoumat, díky studium na FUA, tak jsem si ji mnohokrát představovala podle fotek, ale když jsem ji viděla naživo, tak se to snad nedá ani srovnat. Byl to ohromný zážitek a to hlavně díky Ludwigu Miesi van der Rohovi, který tuhle vilu navrhl s naprostou elegancí, lehkostí, krásou a hlavně jednoduchostí a nadčasovostí. Každý detail byl bravurně promyšlen, ale zároveň z něho čišela jednoduchost. A proto jsem si vzala jedno důležité ponaučení, někdy míň je víc. Aneb v jednoduchosti a promyšlenosti každého detailu je síla a krása.

První rok na FUA mi přinesl spoustu nových zkušeností, ale také mi to tu otevřelo oči, že vždy není všechno, tak jak si představujeme. Z prvního roku si neodnáším jen zkušenosti, které se týkají architektury a univerzity, ale odnáším si také zkušenosti, které se mi budou hodit i v životě a to třeba takové, že i když se člověk spálí, něco se mu nepodaří, tak vždy je nějaké řešení a další možná cesta, jak dosáhnout úspěchu. První rok na fakultě byl pro mne plný slz a smíchu, radostí a trápení, tvrdé práce a odpočinku. Přesto všechno dobré i špatné se posouvám dál a to je pro mne úspěch, kterého bych nikdy nedosáhla, kdybych si tenhle perný rok na fakultě neprožila, a proto děkuji.

Řada ponaučení

 Město Plzeň je historicky dělnické a pivovarnické město. Mnozí lidé by tedy usuzovali, že půjde o čistě industriální město bez výraznější architektury. Pravdou je, že peníze z průmyslu daly vzniknout více než jedné unikátní stavbě a nynější průmyslové areály se stávají industriálními památkami. Na tomto příkladu vidíme, že i z počátku ryze dělnického města může vzejít město, které je v dnešní době živé, mladé a v rozkvětu. Jak ve smyslu architektonickém, tak i občanském.

Adolf Loos byl významný architekt, který ve svých stavbách především usiloval, aby účel stavby určoval i způsob, jakým bude stavba zpracována a postavena. Důrazně odporoval dekorativním slohům a věřil, že všechno co nemá racionální odůvodnění na objektu, by mělo být odstraněno. Dále prosazoval to, že by budova neměla na venek nic prozrazovat a její bohatství spočívá právě v interiéru samém.Adolf Loos je znám i díky svým návrhům interiérů. U nás se nachází asi nejvíce jeho práce v Plzni. V interiérech Loos často používal drahé obklady, které do určité části nahrazovali ornamenty tehdejší secese.

Po dvou letech na oboru architektura a stavitelsví na Čvut v Praze jsem rozhodl vydat na další z mnoha cest. Tou cestou byla škola Tul v Liberci, fakulta umění a architektury. Dva semestry na této škole mi daly jiný pohled na tvůrčí možnosti architekta. Statika a stavitelství v prvních fázích ustupují do pozadí a ponechává se volnost tvůrčímu myšlení a nám danému času na ateliéry. Tvorba je tedy více řízena citem, estetikou a designem.

Naučení se ponaučení

                Všechna města, která jsme navštívili, jsem měl možnost si projít už minulé léto. Druhý pohled však odhalí jednou tolik postřehů. Každé z těchto měst je jiné.

Moravskou, pro mne domácí metropoli, znám křížem krážem. Když jdu za nějakým místem

a nemusím myslet na běžné věci, můžu lépe vnímat každý roh domu, okno, branku z ulice nebo jiný detail. Tím vzniká nový dojem a odhalí to hlavní, v čem se tato města liší.

Ostrava má smůlu průmyslem, ale ne tak doslova. Právě průmyslová oblast zde zanechala artefakty, které máme štěstí dnes vůbec vidět. Za dob dřívějšího provozu, přes všechen prach, páru

a kouř nebylo vidět půl města. Prach je stále usazený všude, kde ho neodplaví déšť, ale vyrůstají z něj pozoruhodné nové dominanty.

To Plzeň měla štěstí, že její průmysl nebral tak velké oběti, ale je tam dodnes také znát. Zato nově oživené nábřeží s plovárnou nebo kašny v centru města opravdu stojí za to.

Jednoznačné poučení asi nemám, ale určitě je dobré nezanevřít na místa, která se zdají být ztracená.

Ve vile Tugendhat jsem byl poprvé. I přes to, že jsme na místo tradičně dorazili později, se nám načasování nemohlo povést lépe. Západ slunce nad městem rámovaný rámy Miesových neviditelných oken. Ještě zimní nízké a dlouhé paprsky dosáhly až na onu kamennou příčku

a rozžhnuly ji rudou barvou. A to je to, proč se zabývat architekturou, pro ten pocit člověka.

První ročník byl z mého pohledu skvělý. Jít na FUA byla dobrá volba. Tím, že téma práce bylo většinou na hranici architektury a umění, podařilo se mi snad odříznout kus stavařské striktnosti po střední škole.

A počítačové programy se nejlépe učí v procesu. Ti, kteří je vidí poprvé před sebou mají nevýhodu, ale zároveň jim to dává volnou ruku naučit se cokoliv a zvolit si originální rukopis a styl.

Prostor a čas. Prostoru a místa máme tolik, kolik potřebujeme a nikdo ho nemá tolik, jako my v hangáru. Časově si myslím, že jsou úlohy nastaveny dobře. Čas a vývoj, který projekt potřebuje,

se nedá ošálit. Nechat nápad uzrát a neudělat první zbrklej tvar, který člověka napadne.

Skicy: Loosovy interiery, veřejný prostor, Jurkovičovy interiery

Adolf Loos, Detaily interieru

Liberec, nám. Dr. E. Beneše

Liberec, Moskevská ul.





Jurkovičova vila, Brno

Vyhlídková kavárna

 

 

 

Kamenná Hračka

Betonový most