Tučňák císařský

Tučňák císařský (Aptenodytes forsteri) je největším žijícím druhem tučňáků. Dorůstá výšky průměrně 110-120 cm. Zároveň je také nejtěžším nejen z tučňáků, ale i ze všech ptáků - plavců. Může vážit až 45 kilogramů, jeho hmotnost je však během života proměnlivá a to hlavně v období kdy pečuje o mládě. 

         Kril 

Živí se převážně rybami (např. tresky) ale také krilem hojně se vyskytujícím v Jižním oceánu a některými hlavonožci (např. krakatice). Všichni tučňáci jsou dokonale přizpůsobeni pro lov a život v moři. Kromě pevných kostí zajišťujících odolnost těla vůči obrovským tlakům vody, mají velmi přizpůsobivý metabolismus. Tučňáčí tělo dokáže fungovat při minimálním přísunu kyslíku a je také schopné pozastavit funkci některých méně potřebných orgánů. Během potápění zpomalí tlukot srdce až na 5 úderů za minutu. Tučňák císařský se tak dokáže potápět až 18 minut do hloubky až 535 metrů. 

    krakatice glaciální                                                             

Mláďata

Tučňáci se vydávají na pevninu hlavně kvůli rozmnožování a výchově mláďat. U tučňáka císařského začíná tento proces začíná v březnu nebo dubnu, kdy na jižní polokouli začíná zima. Ve skupinách putují přes 100 kilometrů po pevnině do svých hnízdišť. Hnízdí u ledových skal, které je alespoň částečně chrání před prudkým mrazivým větrem. Vytvářejí zde kolonie čítající 7 000 - 20 000 jedinců.

Většina tučňáků císařských si hledá pokaždé nového partnera. Každý tučňák vydává specifický zvuk, pomocí něhož se s partnerem (později i s mládětem) pozná i po delším odloučení. Při námluvách vydává samec tento zvuk a podle něj si samice vybere toho pravého. Jakmile samice snese vejce (někdy až za 20 dní), předá jej samci a vydává se zpět do moře pro potravu. Samec musí držet vejce neustále na svých nohou zakryté břišním vakem. Dokáže vydržet celkem 4 měsíce bez jídla a po dvou měsících inkubace ještě krmí vylíhnuté mládě z vlastních zásob. 

Těsně po vylíhnutí se vrací matka, mládě převezme a nakrmí. Nyní se naopak otec vydává na moře a nadále se střídají v péči po kratších obdobích. Jeden shání potravu hlavně pro mládě a druhý jej chrání a vychovává. Vývoj mláděte trvá zhruba 5 měsíců (od srpna do prosince). Poté rodiče mláďata opustí a ta se musí samostatně vydat do moře.

Vylíhnutí mláděte                                                                          

Malí tučňáci se učí chodit po ledě                                                    

Životní návyky

Během antarktické zimy dosahují teploty až -60°C. Tučňáci mají tělesnou teplotu 38°C a proto musí být proti zimě velmi dobře chráněni. A to jednak silnou vrstvu podkožního tuku (3-4 cm) a jednak peřím, které dokáží pomocí svalů vzpřímit a tím vytvořit izolační vrstvu. Mezi pery vzniká teplý vzduch, který je zahřívá. Pokud je jim i přesto zima a nebo přijde-li sněhová bouře, shlukují se blíž k sobě a zahřívají se navzájem. Aby ti na kraji neumrzli, pomalu se posouvají doprostřed, kde někdy vzniká příliš velké teplo. Tučňáci uprostřed se začnou pohybovat aby se ochladili a tím rozbijí hlouček. Tak se dovnitř dostanou, ti co byli na kraji.

Peří je uzpůsobeno nejen pro odolávání zimě a větru, ale také pro plavání. Ve vodě jej tučňák zploští díky čemuž neprovlhne. Musí však být řádně načechrané aby bylo mastné a voděodolné. Takové peří je pak skvěle vhodné také pro klouzání po břiše, které tučňáci císařští často využívají při dlouhých cestách na hnízdiště.
Naopak při teplotách nad 20°C zažíná být tučňáku císařskému horko a musí se ochlazovat mácháním křídel.

Tučňáci používají křídla spíše jako ruce a hlavně jako ploutve. Díky nim dokáží plavat rychlostí 5-6 km/h. Také jsou schopni vyskočit na břeh až 2 metry vysoký.

Tučňáci císařští jsou ohroženi jen velmi málo predátory. Na souši jsou to někteří ptáci (např. antarktický racek buřňák obrovský) a v moři tuleň leopardí a kosatka dravá. Nejvíc ohrožena jsou mláďata, která se začínají osamostatňovat. Ta se proto velmi rychle naučí, že je dobré zůstat ve skupině.