ARA ARAKANGA

Ara arakanga (Ara macao, Linné 1758) je pestře zbarvený pták z čeledi papouškovití. Je jedním z největších a nejnápadnějších ve své čeledi. 

Ve volné přírodě žije v Mexiku, Střední Americe a na severu Jižní Ameriky po Brazílii. Jeho přirozeným biotopem jsou tropické deštné lesy, savany a plantáže.

Říše: živočichové

kmen: strunatci

podkmen: obratlovci

třída: ptáci

řád: papoušci

čeleď: papouškovití

podčeleď: papoušci

rod: ara

- dožívá se okolo 40 - 50 let (max. se může dožít i 75 let)

- 81 - 96 cm velký papoušek

- počet vajec: 2 - 4

- hlasitý a velmi hlučný pták

- minimální rozměry klece 150 x 150x 200 cm

- mezery mezi mřížemi by neměly být větší jak 2,5 cm

- mříže by měly být z odolného kovu, který nesmí obsahovat 

olovo a zinek a neměly by být natřené barvou

- jeho obydlí by nemělo být přímo umístěné na zemi

- jeho hnízdo by mělo být umístěno na dobře osvětleném

a teplém místě a měl by obsahovat rozprašovač s vlažnou 

vodou 

- dostatečně velký výběh s množstvím dřevěných hraček

- čerstvé větve 

- voliéra by měla být pro pár veliká min. 2,5 x 2,5 x 6,5 m

- voliéra by měla obsahovat více budek o různých rozměrech 

a v různých výškách pro možnost výběru 

(ve výšce 80 - 100 cm) 

- potravu nikdy nejí ze země

- jeho přirozeným biotopem jsou tropické deštné 

lesy, savany a plantáže

- Velká křídelní a ramenní pera jsou červená přecházející 

ve zlatožlutou se zelenými konci a koncové letky jsou 

pak jasně modré

ZPŮSOB A DÉLKA ŽIVOTA

Ara žije v trvalém páru a pohybuje se obvykle v párech nebo rodinných skupinách až do 20 ptáků. 

Samec a samice se sdružují u svých hnízd a létají v jejich okolí vždy společně. 

Vzájemnou náklonnost si mezi sebou prokazují především probíráním peří. 

Mají čistě monogamní vztah, který trvá po celý život. Jakmile se dva jedinci spárují, je už velmi obtížné spatřit je samostatně, Samozřejmě kromě období, kdy samice musí sedět na snůšce. 

Vzájemná náklonnost těchto ptáků v páru je podivuhodně veliká. Jsou známy případy, kdy po úhynu jednoho ptáka z páru brzy umírá také jeho partner

HNÍZDĚNÍ

Ara arakanga zahnízdí nejčastěji jednou do roka, občas jen jednou za dva roky. Snůška čítá 

od 2 do 4 bílých vajec s inkubační dobou 24 až 28 dní. Na vejcích sedí převážně samice.

Samec pak krmí mláďata natrávenou kašovitou potravou. Další snůšku arové nezačnou, dokud 

se mláďata úplně neosamostatní. Mladí ptáci totiž zůstávají s rodiči až do jednoho či dvou let 

svého života. 

Pohlavní dospělosti dosahují ve věku tří až čtyř let. Jeden pár hnízdí obvykle v jednom 

hnízdě po celý život. Hnízdí v dutinách stromů deštných pralesů, kde jsou chráněni hustou zelení 

a jsou tak méně dostupní pro predátory, jako jsou opice, tukani, hadi a někteří větší stromoví savci. 

Pokud je ara v hnízdě něčím vyrušen, opatrně vykukuje ven a tiše kontroluje situaci, dokud není 

nebezpečí zažehnáno. Pokud je hnízdo přímo ohroženo, ara jej co nejrychleji tiše opustí a skryje 

se do jiného. Predátorům ale dokáže zdárně odolávat především díky své velikosti a rychlému letu.

POTRAVA

Během celodenního přeletování z místa ke spaní pro potravu létají ary v párech, přičemž se takřka dotýkají křídly. Vysoko v korunách stromů hledají semena, plody, ořechy, bobule a jinou rostlinnou 

stravu. 

Potravu vyhledávají a přijímají mlčky, beze zvuku, ale když jsou vyrušeny a vzlétnou, ozývají se hlasitým křikem. Ara arakanga se živí převážně ovocem a semeny, včetně ořechů. Příležitostně 

si doplňuje stravu nektarem či některými rostlinami. Jsou známí také tím, že konzumují ovoce před tím, než uzraje. Nezralé ovoce má tvrdší slupku a je obtížnější se k němu dostat. Arové však mají 

natolik silné zobáky, že jim to nečiní problémy. Tím získávají v přírodě obrovskou výhodu, protože nemusí mít strach, že přijdou o potravu kvůli jiným druhům zvířat. Z této skutečnosti plyne pro 

většinu papoušků typické marnotratné chování při přijímání potravy. 

Často nekonzumují celé plody, ale vybírají si pouze oblíbenou část a zbytek ignorují. Potravu 

si často přidržují nohou. Pro zlepšení trávení občas doplní svůj jídelníček o jílovitou hlínu, kterou 

hledají na březích řek. V zajetí pak přijímají semena a zrniny jako slunečnici, kukuřici, oves, pšenici 

a samozřejmě také ovoce, ořechy a zeleninu. 

Nejvhodnějším krmivem v zajetí jsou kvalitní granule obsahující všechny potřebné látky, které pták 

z jednostranné potravy nezíská. Granule mísíme se zrninami a dbáme na denní přísun čisté 

nechlorované vody. Stravu je vhodné doplňovat minerálním pískem, který napomáhá snadnějšímu 

trávení. Samozřejmostí je denní přísun čerstvého ovoce a zeleniny. 

Občas podáváme naklíčená semena a zelenou potravu.

ANATOMIE

OBRÁZKY