Pavián (Papio)

Třída: savci

Řád: primáti

Čeleď: kočkodanovití

Podčeleď: kočkodani

Tribus: paviáni

Rod: pavián

Druhy paviánů

 V současné době existuje 5 druhů paviánů, kteří obývají různé 

části Afriky popř. Arabského poloostrova. Patří mezi ně pavián 

čakma, pavián guinejský, pavián pláštíkový, pavián anubi a 

pavián babuin. Dříve se mezi paviány řadil i mandril a dril.

Anatomie

Paviáni se vyznačují dlouhými špičáky, silnou protáhlou čelistí a výraznými nadočnicovými oblouky. Mají poměrně mohutný trup a krátký ocas. Velmi specifické jsou pro paviány červeně zbarvené, necitlivé útvary na hýždích. Vzrůst a hmotnost se liší 

podle druhu, ale většinou se váha pohybuje v rozmezí od 15 do 

50 kg a délka trupu 50 - 100 cm. Paviáni se ve volné přírodě do-

žívají 25 let a v péči člověka až 37 let.

Kde žijí, co jedí

Paviáni obývají savany, stepi, lesostepi a horské oblasti. Umí i

 šplhat po stromech, ale nejsou moc obratní a po zemi se 

pohybují mnohem rychleji. Jsou to všežravci, ale v jídelníčku 

převažuje rostlinná strava (trsy trávy, dozrávající obilí), hmyz, 

mušle, korýši, hlodavci nebo ptáci. Většinu dne věnuje pavián

 vyhledávání potravy, kterou uchopuje pomocí poměrně dlouhých

 palců.

Hierarchie tlupy

Paviáni žijí v tlupách s přísně danou hierarchií. Tlupy mají 50 - 150

 jedinců a zaujímají území 2 - 5 km². V čele stojí dominantní samec

 a vůdčí pozici si udržuje tyranskou kontrolou nad samicemi. 

V jednom harému může být až deset nepříbuzných samic.

 Nejschopnější samci přebírají roli dominantního samce i jeho harém. Čím vyšší má zvíře pozici v hierarchii, tím lepší má místo ke spánku, jídlu apod. Velmi rozvinuté je i dorozumívání mezi jedinci tlupě. Paviáni používají na 60 dorozumívacích zvuků - jedná se rychlé obličejové mimikry, kdy jedinec díky zrcadlovým napodobuje výraz jiného jedince. Podle zvuků jsou schopní kdo je na které úrovni společenského žebříčku v tlupě. Nejlépe  tímto způsobem schopni komunikovat samice s Dominantní samec je schopný jedním gestem (zvukem) utnout 

rvačku podřízených samců. U lidí se rychlé obličejové  s empatií.

Rozmnožování

Ve smíšených skupinách se může každý pavián pářit s jakoukoliv

 samicí. Pořadí při páření částečně závisí i na postavení v hierarchii.

 Někteří samci se záměrně přátelí se samicemi (probírání srsti,…), 

aby měli následně přednost při páření.Březost samice trvá 6 

měsíců a obvykle porodí jedno zcela osrstěné mládě o váze

cca 1 kg. Narození potomka je velká událost a mládě spolu 

a matkou zaujímá v tlupě výsadní postavení. Samci 

pohlavně dospívají mezi 6 až 8 rokem života a v této době i 

opouštějí tlupu, zatímco samice zůstávají.

Nepřítel

Hlavním nepřítelem paviána je člověk, hyena, levhart ale také 

sousední tlupy paviánů. V případě ohrožení se skupina paviánů postaví do bojové formace, kdy přední pozice zaujímají mladí samci, střed samice s mláďaty a silní samci včetně vůdce tlupy a zadní část útvaru tvoří dospělí samci vedení jedním či dvěma staršími. Při samotném střetu posupují silnější dopředu.

Ischial callosities

Snad nejvýraznějším znakem paviána je červený sedací hrbol v 

oblasti hýždí. Jedná se o ischial callosities, což znamená sedací

 mozol. Takto ztvrdlá kůže vzniká opakovaným třením 

ve stejných místech. Díky těmto mozolům, jsou paviáni schopni

 sedět dlouhé chvíle, i celou noc, vysoko v korunách stromů 

na velmi tenkých větvích, kde se schovávají před možných

 útokem predátorů. Někdy se může mozol zvětšit do velmi 

neatraktivní podoby.

Mytologie

Zmínky o paviánovi je možná najít i v egyptské mytologii.

Ve starém Egyptě byl Babi, bůh krutosti, zášti a temnot, 

zobrazován jako pavián pláštíkový, který byl proto považován 

za posvátné zvíře. Byl to služebník boha Thovta a známý též 

jako Posvátný pavián.

Paviáni v ČR

Pavián se v současné době pěstuje v zoologických zahradách

 v Brně (p. anubi), Dvorci (p. babuin) a Liberci (p. pláštíkový).