Pštros dvouprstý

PŠTROS DVOUPRSTÝ (STRUTHIO CAMELUS)

ZAŘAZENÍ

PTÁCI (třída)

BĚŽCI (nadřád)

PŠTROSI (řád)

PŠTROSOVITÍ (čeleď)

stupeň ohrožení - málo dotčený

CHARAKTERISTIKA

váha 90 - 130 kg

výška (samec) 1,8 - 2,7 m

výška (samice) 1,7 - 2 m

délka života 30 let (v zajetí až 70 let)

Pštros dvouprstý je největší a nejtěžší pták na světě. Jeho váha může dosáhnou až 130 kg a jeho výška (s nataženým krkem) až 2,7 m. Tělo a spodní část krku má pokryté peřím - u samců černým, u samic šedohnědým. U samců pak na zakrnělých křídlech a ocase vyrůstají čistě bílá pera, která pak spolu s krkem slouží při namlouvání samičky. Nohy jsou holé, hlava a velká část krku jsou pěřím jen velmi řídce porostlé. Peří je uzpůsobené tak, aby pštrosa chránilo před vysokými výkyvy teplot, které můžou na africké savaně dosáhnout rozdílu až 40°C. Husté a nadýchané peří funguje jako izolační polštář, který zabraňuje slunečním paprskům a horku, aby se dostalo k tělu. Během chladných nocí naopak udržuje teplo. Máváním křídel je pštros také schopen ochlazovat krev v povrchových cévách stehen. Podobně díky chvění může kůže na hrdle a krku sloužit k ochlazovaní. Na druhou stranu není pštrosí peří vybaveno ochranou proti vodě.

Tělo pštrosa je uzpůsobené k běhání. Ptáci stojí na dvou prstech, přičemž větší vnitřní prst se podobá kopytu. Tato adaptace jim umožňuje vyvinout rychlý běh a to až 70 km/h na kratké vzdálenosti. Jeho nohy neslouží jen k pohybu, ale jsou díky drápům velice účinným obranným prostředkem.

Pštrosi mají velice dobře vyvinutý zrak. Dokáží vidět na vzdálenost až 3,5 km. Jejich velké oči zabírají až jednu třetinu hlavy (v průměru může mít až 5 cm). Oko je chráněno proti prachu dlouhými řasami, očními víčky a mžurkou. Díky ohebnému krku a dobrému zraku mají značný rozhled, což jim v případě nebezpečí umožňuje včas zareagovat.

                                     

VÝSKYT & PROSTŘEDÍ

mapa výskytu pštrosa dvouprstého

Pštros dvouprstý se nejčastěji vyskytuje v africkách savanách. Obývá pás Sahelu (jižní okraj Sahary), jižní Afriku a oblast od severu Keni až po oblast nad Somálským poloostrovem. Pštros většinou vyhledává rozlehlé oblasti bez hustšího a vyššího porostu.

Trnitá savana

Vyskytují se v aridních oblastech Sahelu. Roční srážky v těchto oblastech zpravidla nepřekročí více než 400mm za rok. Vegetaci dominují především prořídlé traviny, které dosahují výšky  max. 50 cm. Vyšší křoviny ani stromy se většinou v trnitých savanách nevyskytují.

Suchá savana

Tyto savany se vyskytují především na východě Afriky. Jejich vegetaci tvoří traviny 1 až 2 m vysoké a roztroušené stromy, především baobab.

CHOVÁNÍ

Skupina

Pštros je společenský pták. Většinou žije v kočovné skupině 5 až 50 jedinců, ve kterých panuje přísná hiearchie. Dominantní samice a samci řidí chod celé skupiny např. přesuny, koupelene, rozmnožování. Denně tyto skupiny mohou urazit 10 až 40 km při cestě za potravou a vodou. Kvůli ochraně se při těchto cestách přidružují k jiným skupinám býložravců, jako jsou zebry, gazely a antilopy. Jejich vyvinutý sluch a zrak je předurčuje do role hlídek, které včas varují celou skupinu.

Potrava

Pštros je všežravec. Většinou konzumuje rostlinou potravu, hmyz a občas i malé hlodavce nebo plazy. Kvůli lepšímu trávení rostlinné potravy polyká i malé kamínky nebo písek, který pomáhá rozmnělnit potravu v žaludku. Pštros nevydrží dlouho bez vody, zvlášť pro mladé jedince je nutnou podmínkou k přežití. Pokud se však pštrosům nedaří najít vodu, mohou ji získávat ze šťavnatých listů.

Hygiena

Pštros narozdíl od ostatních ptáků nemá chráněné peří proti vodě, proto většinou využívá tzv. prachové koupele. Vyhledávají suchá a písčitá místa, do kterých si lehají a pohybují se se skrčenou hlavou dole u země. Celý proces může trvat až 30 minut, pokud není nikým rušen.

Rozmnožování

Pštrosi dosahují pohlavní dospělosti zhruba ve 3 až 4 letech. Skupiny se v období rozmnožování rozpadají a všichni ptáci, kteří jsou schopni se rozmnožovat, se rozdělí na skupiny dle pohlaví. Po několika dnech začíná namlouvání a posléze samotné páření. Dominantní samec se může pářit s více samičkami. Období od páření do snůšky trvá příbližně 35 - 45 dní. V době hnízdění si pštrosí rodina vymezuje území o poloměru 50 - 800 m, které ochraňuje do doby, než jsou mláďata 3 až 4 dny stará. Pštrosí hnízdo i výběr lokality má na starosti samec. Většinou hloubí hnízdo o průměru zhruba 3 metry a hloubce 30 - 60 cm. Do hnízda nesnáší pouze dominantní samice ale i ostatní, avšak jejich vejce jsou omístěna po kraji hnízda, kde jsou více zranitelná. Ve dne jsou vejce chráněna samičkou a v noci samečkem (hlavně kvůli zbarvení peří jednotlivých pohlaví).

Všechna mláďata se začínají líhnout v jednom dni. Než se jim však podaří dostat ven ze skořápky trvá to déle než dva dny. Jako první potrava jim slouží zbytky skořápky vejce, později vyrážejí ven z hnízda (pod dozorem rodičů) za potravou v podobě listí. Mláďata jsou zbarvená tak, aby v případě nebezpečí dokonale splynuly se zemí nebo okolními travinami. První rok mláďata většinou tráví ve společnosti svých rodičů. Dospělosti se jich pak dožije pouze 15%.

Další projevy

Pštrosi stráví 60% dne stáním nebo chůzi. Nejaktivnější jsou pozdě odpoledne. Nejméně pak během poledne, kdy je největší horko. 

Během deštů nevyhledávají úkryt pod stromy.

Většinou se nepohybují na území, kde jsou vyšší nebo husté porosty a to především kvůli bezpečnosti.

V pravidelných intervalech pozorují horizont, zda se neblíží nějaký predátor.

Předátoři

Mezi nejnebezpečnější zvířata pro pštrosa patří gepard, lev, pes hyenovitý a hyena. Pštros většině těchto predátorů dokáže utéct, proto se na něj snaží útočit ze skrytých míst nebo v malých skupinách. Vyjímku tvoří gepard, který je jako jediný schopen pštrosa doběhnout a ulovit.

Mezi predátory, kteří útočí na hnízda a mláďata pak patří šakal, prase savanové nebo sup. Nechráněná hnízda a mláďata jsou pak prakticky proti všem predátorům bezbranná. Oba rodiče však svoje hnízdo velice chrání a v souboji dokáží dokonce zabít lva nebo odehnat jiné šelmy.