Prošek - klika

První klika.

Tato klika mi nezůstala v paměti kvůli jejímu vzhledu, ale kvůli tomu, jak byla vždy v zimě a na podzim studená. Jak jsem chtěl co nejrychleji otevřít dveře a pustit ten vlezle studený kus kovu. Naopak v létě, když sluneční paprsky dopadaly na kliku, se vždycky leskla a hřála. Bylo příjemné ji stisknout a podržet ji klidně i o něco déle.

Klika je z oceli opatřena podkladní barvou, která je už místy zcela odřená. Klika má kruhový profil, který se v místě madla rozšiřuje, což dodává jakousi jistotu při stisknutí. Madlo je ohraničeno dvěma drážkami a plynulý ohyb do kování působí velice lehce a plynule, ostatně jako celá klika.

Referenční kliky

U dalších klik se střídají jak ladné křivky, tak také hrubé tvary doplněné ozdobnými prvky a podobně. Materiály jsou převážně litina a ocel s nátěrem nebo bez.  Jsou to kliky k významným objektům jako např.: Muzeum Karolíny Světlé, Johanitská komenda sv. Zdislavy a další, ale i na obyčejných dveřích do sklepa. 

A jak dál? 

Různé tvary klik, ať už krásné či nikoliv, poskytovaly různé pohodlí.  Toto, spolu se vzpomínkou na první kliku, kde jsem si nevybavoval hmotu, ale pouze pocit chladu či tepla, mě navedlo na myšlenku, zaobírat se čistě pocitem zprostředkovaným stisknutím kliky. Aby klika například po uchopení vykazovala jistotu a zároveň pohodlně seděla do ruky.