Jiří Macháček

Klika 

          Když jsem poprvé přemýšlel nad tímto tématem, první myšlenka, která probleskla mou myslí byla - proboha co budu dělat celý měsíc na jedné klice?.. Postupem času se však ukázalo, že docílit takového výsledku, který by mě uspokojil, nebude tak jednoduché. 

Hledání ztracené kliky

          Místo toho, abych vyrazil hned do ulic a na google (:D), jsem si chtěl utřídit své myšlenky.  

"Na prvním dojmu vždy záleží" - Když jsem přemýšlel, jak oslovit potencionální osobu, aby se před vstupem zamyslela, jedinou odpovědí byl čas. Musím ho před bezmyšlenkovitým vpádem do útrob zastavit, donutit ho k myšlenkám typu - Tohle nebude všední zážitek. (To je to co, jsem se ze sebe pokoušel dostat na první konzultaci, nevyšlo to :D..)

         Další myšlenky nemá cenu psát, jelikož byly vyřčeny na prvních konzultacích. 

         Po té jsem se vydal do útrob velkoměsta (Jbc). Nejvíce zajímavých klik jsem nacházel na významných místech. Okresní Soud, Kino Radnice, Kostel sv. Anny, Kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova... Je docela vtipné, když člověk jede autem a kolikrát skoro nabourá, díky sledování všech dveří podél ulice.

Doma, máme na vchodových dveřích kouli. Z druhé strany je sice klika, ale ta už z velké části nesplňuje zadání úkolu. Z toho důvodu jsem se musel nechat inspirovat klikami uvnitř domu, případně okolo domu. 

Klika u vstupu do zahradního domu.
Je to ta nejpříjemnější klika u Nás. Ono poplastování
při úchopu + vstřícné vytvarování na prsty, dělá hodně. 

Kliky v interiéru máme všechny stejného tvaru a materiálu.
Kov je sice chladný, ale ve spojení se dřevem
tvoří elegantní kombinaci, kde funkce ustupuje formě.

Dveře vedoucí na terasu jsou pohodlné poplasty. Zahnutí
tvoří příjemný pocit při rozložení sil, během manipulace.

            Doma jsem zjistil, že mnohdy nehraje roli samotný materiál kliky, nebo tvar. Spíše má vliv asociace toho, co se za danými dveřmi odehrává. 

            Další věcí, kterou jsem se zabýval, bylo rozložení sil při otevírání, nebo zavírání. 

          Při manipulaci s klikou často nepůsobíme silou pouze dolu. Daleko častěji vznikají kombinace směrů dolu + k sobě/od sebe. Souvisí to s tím jestli otevíráme, nebo zavíráme, i v jaké vzdálenosti se nacházíme. Proto jsem přemýšlel spíše nad průběhem pohybu kliky a vytvoření tak příjemnějšího pocitu při manipulaci. Jedna z verzí, byla založena na protisměrných klínech, které se v minulosti používali u geodetických přístrojů.

          Od této formy jsem však upustil. Důvod byl akcelerující proud myšlenek ohledně kliky, na kterou jsem vsadil vše. 

Konečně nápad, který vyhovoval.

          Průběhem času, jsem se nechtěl vzdát nápadu nutit k zamyšlení osobu, která vchází. Design by měl být jednoduchý, avšak s expresivním duchem, zdůrazňoval funkčnost, tím že vytvoří čistou linii. Zakládal jsem si na tom, aby byla vhodná pro osoby všech vzrůstů. Chtěl jsem, aby si každý našel svou pozici úchopu. Aby si mohl otevřít rukou, loktem popřípadě i pusou! Po mnoha nerealizovatelných nápadech, jsem to měl před očima, vše zapadlo. Kruh. resp. Anuloid.

          Zvolil jsem kov, již z estetických důvodů zmíněných výše. Subtilní průřez vyjadřuje lehkost, průměr jsem směřoval k většímu rozměrů, která by odkazovala na množství poloh ruky při manipulaci.

Synapse zmenšené verze anuloidu okolo klíčové dírky a samotné kliky pak vytváří dojem téměř hmatatelné jednoduchosti. 

Nedalo mi stále hazardovat s pouhou myšlenkou, resp. s prací na papíru. Proto jsem přiblížil výsledný produkt ve vizualizacích.

Přesný průřez, průměr a půdorysná vzdálenost ode dveří je v procesu. 

A teď mi řekněte jak si o to roztrhnete kapsu, triko, nebo tašku.