Liberec

    Moje první myšlenka, když jsem přijel do Liberce - No, to město  teď  bude součástí mé osobní historie, proč je tady tak ticho?

    

    To malé klidné městečko  poskytnulo mi přístřeší, se stalo novým nulovým bodem v nové etapě mého života před téměř dvěma lety.

   První tři měsíce života v Liberci byli možná nejvýraznější a plný silných dojmů. Na tomto místě plném historie měl jsem příležitost nejen ponořit do evropské architektury, ale i spatřit a pochopit vlastnosti kultury, jazyka a tradic lidí žijících v tomto městě a českých zemích.

  Od začátku školního roku můj život získal  monotónní, jednotvárnou povahu kolej- škola, škola- kolej. Ředí monotónnost pouze blízkost k přírodě, která je tady všude kolem nás.

Liberec se stal mým tichým, klidným, útulným místem na neurčitou dobu.

   

   Mnozí řeknou – Liberec je  nudné městečko, já bych řekl – Liberec je město pro duši. To je město, kde máš místo na přemýšlení, procházku, čerstvý vzduch, cvičení, můžeš byt v blízkosti s přírodou.

 To město je  ideálním místem pro klidný a stejnoměrný způsob života.

Město, které je příjemné se svou atmosférou pohody, která vytvořená úzkými dlážděnými ulicemi, nízkopodlažní architekturou, malými obchody a pekárny, bary, stejnoměrnými nikam nespěchajícími lidmi, důchodci každé ráno navštěvující obchody a pekařství, spolu s tím neoddělitelnou od města přírodou.