L I B E R E C

Liberec dle mého názoru je město velmi tiché a klidné. Je to názor člověka, zvyklého na obrovská a velmi dinamická města. Řekla bych, že je pokorný - jako člověk, který má rád jen to, že žije, který má oblíbeného psa a kterému stačí pouze chleba se svičkovou na oběd. Víc pro šťastný život nepotřebuje.

Pro mě, Liberec je městem, které symbolizuje novou etapu mého života. Můj názor a dojem na město neovlivňuje hlavně slavný Ještěd a  jeho ohromující výhledy. Neovlivňuje ho zvláštní liberecká architektura, která se skladá z německého starožitného luxusu i původní české kreativity. Nebudou ho ovlivňovat hory, skrývající horizontu až oko dohlédne, a jeleni, prochazující vozovkou jako v lese.

Liberec nebude pro mě spojen s nějakou památkou nebo přirodním jevem, ale především s pocitem odcizení, nejistoty a dokonce občas i napětí. Názor na město ovlivňuje lidi kolem mě v tomto období života. Lidi, které jsou inspirativní a zajimavé, ale jsou velmi rozdilné, někdy příliš předvídatelné a někdy i nepříjemně překvapující. Přesto to jsou osobnosti, s pomoci kterých se můžu hodně čemu naučit bez ohledu na jejich ošklivé nebo naopak přijemné chování. Takové životní zkušenosti nejsou nejlechčí, avšak velmi užitečné.

Jsem se naučila nalézat útěchu a štěstí v úplně jiných věcech, než v mém minulém životě. Uvidím, jestli v budoucnu s tímto městem budeme dobře koexistovat nebo můj osud zacílí mi do jiných míst.