Liberec
Část 1.
Vysazen v neznámu, obklopen domy,
snad jediná myšlenka honí se mi hlavou.
Co ta propast za mnou?
Nějaké lomy?
Jdu dál a dál ulicí strmou,
žárovky nesvítí, tma mne obklopuje.
Nohy už mě dále neunesou,
snad dojdu až na koleje.
Ze tmy vykukují zubaté bestie,
přecházím lávku, hlava se mi točí.
Otevírám dveře od pokoje,
uléhám oblečen, zavírám oči.
Část 2.
Probuzen tlukotem kapek na parapet,
běžný den mne prý vítá.
Cestou napočítal jsem schodů sto pět,
vedle srnka v lese skrytá.
Dlážděné cesty na každém rohu,
míhají se mi pod nohama.
Kdybych náhodou zlomil si nohu,
skončím tu mezi mátohama.
Pokračujíc dále přes křižovatku velkou,
přicházím k pomníku tam.
Na místo, kde oceloví hadi se vinou.
Vidím, že zůstal jsem tu sám.
Část 3.
Bílé polštáře pokrývají zem,
ulice ožívají, lidé se vrství.
Není to jen sen.
Tohle je město, nic proti srsti.
Žádné komentáře:
Okomentovat