Lbc

Liberec

Kde ocel je do mraků zarytá,

tam škola ma se ocitá.

Architektury je tu víc a víc,

některá působí jako rub a líc,

Je těžké vyrůstat na ještědském úpatí,

omrzliny v obličeji mít se vyplatí.

Liberec je město, které má bohatou historii a osobitou architekturu. Nejen ve městě, ale i v jeho okolí se nachází mnoho reprezentativních staveb a krásných míst, která mě okouzlila a také zvýšila můj zájem o toto město. Hned při první návštěvě mě nadchla dominantní novorenesanční radnice, díky které jsem si připadal jako na vídeňském Rathausplatz. A taky neni divu, když autorem je vídenský architekt Karl von Neumann, který byl žákem Fridricha von Schmidta, autora vídeňské radnice. Stopu vídenští architekti zanechali na mnoha dalších libereckých stavbách – divadle F. X. Šaldy,  Severočeském muzeu od Friedricha Ohmanna nebo Městských lázních navržených Adolfem Bürgerem, které sice už  v dnešní době neplní svůj hlavní účel, ale spolu s moderní dostavbou vytvaří ideální celek pro galerii. Lázně spolu s okolím otevírají prostor do vilové oblasti, která je pro mě nejcharakterističtějším architektonickým prvkem tohoto města. Celé prostředí mezi vilami ve mě vzbuzuje klidný a příjemný pocit, který mě hladí po duši.

Ale jako v každém městě, tak i v Liberci se setkávám s místy, kde stávající zástavba musela ustoupit a nahradila ji “moderní”. Ta však podle mého názoru razantně a nedůstojně doplňuje spolu s nevkusnými billboardy elegantní                a noblesní stavby. Tyto šedé stránky libereckých ulic se snaží potlačit Živý dům od Bořka Šípka. Ano, tato stavba vdechla nový život do zanedbané historické části města, ale na můj vkus až příliš hýří mnoha barvami. Naproti tomu se jí zcela vyrovná taková stavba jako je Strossova vila, která se nachází nad libereckou přehradou. Tato vila je natolik honosná, že by se mohla směle měřit    s takovými giganty jako je například brněnská vila Tugendhat či Mülerova vila     v Praze-Střešovicích.