Liberec - město mé
V Liberci jsem se narodil a až na předchozí dva roky v něm po celý život i žil, mám k němu tedy velmi silnou vazbu. Od mala jsem město vnímal a prožíval všechny jeho změny, viděl jak staré věci zanikají aby mohlo něco nového vzrůst, tenkrát jsem ještě nevěděl, co je dobré, ale vše ve mně vyvolávalo nějaké pocity.
Jako malý jsem například s kamarády lezl po jedné soše, o které jsme si mysleli, že je pouze nějakým kusem šutru uprostřed parčíku, před pár lety jsem ale zjistil, že je to pozůstatek po velké výstavě soch z roku 1969. Na tuto sochu se můj názor nezměnil, dodnes si myslím, že je to jen kus šutru, ale postupem let jsem získával informace o věcech kolem sebe a tvořil si na ně vlastní názor. Nejsilnější vzpomínku ze staveb co tu už nejsou mám asi na obchodní dům Ještěd, osobně jsem ho vždy viděl jako starou zchátralou stavbu, kde prosakovala voda, bohužel jsem neměl možnost stavbu vidět ve svých začátcích kdy byla určitě nádherná.
Liberec ve mně zanechával vždy spoustu dojmů a rozporuplných pocitů, na jedné straně stojí pohled jaký asi žádné jiné město nenaskýtá a to pohled na hory všude kolem, i když jsou daleko tak jsou blízko a jsou nedílnou součástí města, protože bez nich by vypadalo jinak. Na druhé straně stojí historie města, která je velmi mladá, největší rozkvět byl před sto lety a z této éry město těží dodnes a tato doba vytváří nádhernou kulisu městu, krásné secesní stavby z dob, kdy město prosperovalo a kvetlo. Bohužel je tu ještě třetí strana a tou jsou dnešní developeři, investoři a rádoby moderní architektura, která stojí opravdu za pendrek. Postupně se město zabetonovává a krásy města se ztrácejí v zapomnění.
A tak jsou tedy mé pocity z tohoto města takové, že je to sice mé rodně město, na které nikdy nedám dopustit a vždy se sem budu rád vracet, ale doufám, že jednou dokážu alespoň trochu změnit osud zdejší moderní architektury.
Daniel Vacek
Žádné komentáře:
Okomentovat