SCHODY - 3. úkol

SCHODY

3. úkol pro 1. ročník bakalářského studia

Skoro všechny jednopodlažní dispozice jsou skvělé. Obtíž nastane, když musíme začít uvažovat ve více úrovních. Podobně jako okno bylo redukováno na zarámování výhledu, je na schody nahlíženo jako zubatou linii umožňující nám se dostat rychle z jednoho patra do druhého. Lidé se na chodech dlouho nezdrží. Nevnímají už pak jemné nuance, proporce a profily. Přitom díky těmto drobnostem si výstup nebo sestup po schode užíváme nebo se protrápíme.

Na první konzultace přineste detailně 5 zaměřených schodišť ve svém okolí (nejenom výšku a délku stupně, ale také skosení podstupnice, přesahy okrajů
a nezapomeňte na zábradlí a madlo) a pět referenčních příkladů z knih nebo internetu (nezapomeňte uvést autora, místo a rok vzniku). V referencích hledejte schodiště, která vytvářejí schodišťový prostor.

Na typologii studentského bydlení v minimálním počtu minimálně 6 studentů v různých úrovních nad sebou si vyzkoušíme propojení těchto buněk společným schodištěm. Jelikož buňky jsou studentsky úsporné, předpokládá se hlavní architektonický zážitek z tohoto bydlení právě při stoupání / klesání po schodišti. Soustředíme se na vnitřní schodišťový prostor, základní typologii studentských místností včetně sociálního zázemí. Stranou mimo zájem prozatím necháváme materiál, venek, fasády. Schodiště je prostorově náročná věc, která se nejlépe ukazuje v modelu.

                                    

Lbc

Liberec

Kde ocel je do mraků zarytá,

tam škola ma se ocitá.

Architektury je tu víc a víc,

některá působí jako rub a líc,

Je těžké vyrůstat na ještědském úpatí,

omrzliny v obličeji mít se vyplatí.

Liberec je město, které má bohatou historii a osobitou architekturu. Nejen ve městě, ale i v jeho okolí se nachází mnoho reprezentativních staveb a krásných míst, která mě okouzlila a také zvýšila můj zájem o toto město. Hned při první návštěvě mě nadchla dominantní novorenesanční radnice, díky které jsem si připadal jako na vídeňském Rathausplatz. A taky neni divu, když autorem je vídenský architekt Karl von Neumann, který byl žákem Fridricha von Schmidta, autora vídeňské radnice. Stopu vídenští architekti zanechali na mnoha dalších libereckých stavbách – divadle F. X. Šaldy,  Severočeském muzeu od Friedricha Ohmanna nebo Městských lázních navržených Adolfem Bürgerem, které sice už  v dnešní době neplní svůj hlavní účel, ale spolu s moderní dostavbou vytvaří ideální celek pro galerii. Lázně spolu s okolím otevírají prostor do vilové oblasti, která je pro mě nejcharakterističtějším architektonickým prvkem tohoto města. Celé prostředí mezi vilami ve mě vzbuzuje klidný a příjemný pocit, který mě hladí po duši.

Ale jako v každém městě, tak i v Liberci se setkávám s místy, kde stávající zástavba musela ustoupit a nahradila ji “moderní”. Ta však podle mého názoru razantně a nedůstojně doplňuje spolu s nevkusnými billboardy elegantní                a noblesní stavby. Tyto šedé stránky libereckých ulic se snaží potlačit Živý dům od Bořka Šípka. Ano, tato stavba vdechla nový život do zanedbané historické části města, ale na můj vkus až příliš hýří mnoha barvami. Naproti tomu se jí zcela vyrovná taková stavba jako je Strossova vila, která se nachází nad libereckou přehradou. Tato vila je natolik honosná, že by se mohla směle měřit    s takovými giganty jako je například brněnská vila Tugendhat či Mülerova vila     v Praze-Střešovicích.

Liberec

    Moje první myšlenka, když jsem přijel do Liberce - No, to město  teď  bude součástí mé osobní historie, proč je tady tak ticho?

    

    To malé klidné městečko  poskytnulo mi přístřeší, se stalo novým nulovým bodem v nové etapě mého života před téměř dvěma lety.

   První tři měsíce života v Liberci byli možná nejvýraznější a plný silných dojmů. Na tomto místě plném historie měl jsem příležitost nejen ponořit do evropské architektury, ale i spatřit a pochopit vlastnosti kultury, jazyka a tradic lidí žijících v tomto městě a českých zemích.

  Od začátku školního roku můj život získal  monotónní, jednotvárnou povahu kolej- škola, škola- kolej. Ředí monotónnost pouze blízkost k přírodě, která je tady všude kolem nás.

Liberec se stal mým tichým, klidným, útulným místem na neurčitou dobu.

   

   Mnozí řeknou – Liberec je  nudné městečko, já bych řekl – Liberec je město pro duši. To je město, kde máš místo na přemýšlení, procházku, čerstvý vzduch, cvičení, můžeš byt v blízkosti s přírodou.

 To město je  ideálním místem pro klidný a stejnoměrný způsob života.

Město, které je příjemné se svou atmosférou pohody, která vytvořená úzkými dlážděnými ulicemi, nízkopodlažní architekturou, malými obchody a pekárny, bary, stejnoměrnými nikam nespěchajícími lidmi, důchodci každé ráno navštěvující obchody a pekařství, spolu s tím neoddělitelnou od města přírodou.

L I B E R E C

Liberec dle mého názoru je město velmi tiché a klidné. Je to názor člověka, zvyklého na obrovská a velmi dinamická města. Řekla bych, že je pokorný - jako člověk, který má rád jen to, že žije, který má oblíbeného psa a kterému stačí pouze chleba se svičkovou na oběd. Víc pro šťastný život nepotřebuje.

Pro mě, Liberec je městem, které symbolizuje novou etapu mého života. Můj názor a dojem na město neovlivňuje hlavně slavný Ještěd a  jeho ohromující výhledy. Neovlivňuje ho zvláštní liberecká architektura, která se skladá z německého starožitného luxusu i původní české kreativity. Nebudou ho ovlivňovat hory, skrývající horizontu až oko dohlédne, a jeleni, prochazující vozovkou jako v lese.

Liberec nebude pro mě spojen s nějakou památkou nebo přirodním jevem, ale především s pocitem odcizení, nejistoty a dokonce občas i napětí. Názor na město ovlivňuje lidi kolem mě v tomto období života. Lidi, které jsou inspirativní a zajimavé, ale jsou velmi rozdilné, někdy příliš předvídatelné a někdy i nepříjemně překvapující. Přesto to jsou osobnosti, s pomoci kterých se můžu hodně čemu naučit bez ohledu na jejich ošklivé nebo naopak přijemné chování. Takové životní zkušenosti nejsou nejlechčí, avšak velmi užitečné.

Jsem se naučila nalézat útěchu a štěstí v úplně jiných věcech, než v mém minulém životě. Uvidím, jestli v budoucnu s tímto městem budeme dobře koexistovat nebo můj osud zacílí mi do jiných míst.

Moje útržky

Moje útržky

Kopec sem, kopec tam,

kopec všude, kam se podívám,

jdu vzhůru ošlehaná větrem,

mé boty prosakují každým metrem,

nevadí mi styl Heidi, děvčátka z hor,

to se tu nosí, to je náš vzor,

jako Heidi, děvčátko z hor, 

deru se cestou na úkor.

Nesu víno, bude se hodit,

aby se pak nemuselo nikam chodit,

ulice prázdné, pouze pár světel,

projíždí tramvaj, na to beru zřetel,

fouká vítr, cítím les,

všude je ho plno od hor až po dalekou ves,

bude dlouhá noc, tma se jen line,

otevřu víno, kocovina mě pak nemine,

je mi tu krásně, mých útržků mám víc,

nechám si je pro sebe navíc.

 

 

 

Můj Liberec

Za svůj život jsem zažil hodně různých měst. Existuje takové přísloví: "Všude je dobře, ale doma je nejlíp". Myslím si, že většina lidí se s tím souhlasí. Otázka je jen v tom, čemu můžeme říkat Domov a co to ve skutečnosti je.

 
Tak se stalo, že poslední půl roku mým domovem je pěkné severní město Liberec. Dá se říkat o městě, kde člověk žije jenom půl roku, že to jeho domov? 

Domov - je to něco, kde si cítíš útulně, bezpečně a příjemně. Je to něco, kam se budeš vždy chtít vrátit. Něco, kde znáš každý strom, cestu, budovu, a máš s tím spojené nějaké vzpomínky. 

Bohužel, ne můžu říct o Liberci to samé. Ale i také ne můžu ne říct o tom, jak je to krásné město. 

Většina mých kamarádů si myslí, že nejlepší život je ve velkoměstě. Tam, kde se pořád něco děje, kde vždy někam pospícháš, miliony lidí, tisíce aut každodenně. A měl jsem na to stejný názor,protože většinu jsem žil právě tak a jiného života neznal. 

... Dokud jsem se nepřestěhoval do Liberce. Teď kolem sebe mám místo 10 paneláku - 1000 stromů. Místo dalších 100 km silnic - 10 km lesních cyklostezek. A k tomu ještě jsou všude hory... 

V tomto městě já cítím klid. Asi poprvé za dlouhou dobu, do školy nebo do supermarketu, nebo kamkoliv jinam můžu klidně chodit pěšky, ani ne čekat na bus nebo metro. A je v tom velký rozdíl, jak cítíš, zažíváš město: když stojíš v plném autobuse nebo když se procházíš v klidu chodnikém, vedle vodní nádrže, lesem... 

Liberec spojuje v sobě tu dokonalou přírodu, ale i zároveň není se tady nějak cítit odtrženě od civilizace. Je to prostě jiný způsob života. A jsem moc šťastný, že jsem ho poznal v takovém pěkném městě jako Liberec. 

Liberec - Město Mé

Liberec - město mé

V Liberci jsem se narodil a až na předchozí dva roky v něm po celý život i žil, mám k němu tedy velmi silnou vazbu. Od mala jsem město vnímal a prožíval všechny jeho změny, viděl jak staré věci zanikají aby mohlo něco nového vzrůst, tenkrát jsem ještě nevěděl, co je dobré, ale vše ve mně vyvolávalo nějaké pocity.

Jako malý jsem například s kamarády lezl po jedné soše, o které jsme si mysleli, že je pouze nějakým kusem šutru uprostřed parčíku, před pár lety jsem ale zjistil, že je to pozůstatek po velké výstavě soch z roku 1969. Na tuto sochu se můj názor nezměnil, dodnes si myslím, že je to jen kus šutru, ale postupem let jsem získával informace o věcech kolem sebe a tvořil si na ně vlastní názor. Nejsilnější vzpomínku ze staveb co tu už nejsou mám asi na obchodní dům Ještěd, osobně jsem ho vždy viděl jako starou zchátralou stavbu, kde prosakovala voda, bohužel jsem neměl možnost stavbu vidět ve svých začátcích kdy byla určitě nádherná.

Liberec ve mně zanechával vždy spoustu dojmů a rozporuplných pocitů, na jedné straně stojí pohled jaký asi žádné jiné město nenaskýtá a to pohled na hory všude kolem, i když jsou daleko tak jsou blízko a jsou nedílnou součástí města, protože bez nich by vypadalo jinak. Na druhé straně stojí historie města, která je velmi mladá, největší rozkvět byl před sto lety a z této éry město těží dodnes a tato doba vytváří nádhernou kulisu městu, krásné secesní stavby z dob, kdy město prosperovalo a kvetlo. Bohužel je tu ještě třetí strana a tou jsou dnešní developeři, investoři a rádoby moderní architektura, která stojí opravdu za pendrek. Postupně se město zabetonovává a krásy města se ztrácejí v zapomnění.

A tak jsou tedy mé pocity z tohoto města takové, že je to sice mé rodně město, na které nikdy nedám dopustit a vždy se sem budu rád vracet, ale doufám, že jednou dokážu alespoň trochu změnit osud zdejší moderní architektury.

Daniel Vacek

Filip Cerha : Liberec

Liberec

Část 1.

Vysazen v neznámu, obklopen domy,

snad jediná myšlenka honí se mi hlavou.

Co ta propast za mnou?

Nějaké lomy?

Jdu dál a dál ulicí strmou,

žárovky nesvítí, tma mne obklopuje.

Nohy už mě dále neunesou,

snad dojdu až na koleje.

Ze tmy vykukují zubaté bestie,

přecházím lávku, hlava se mi točí.

Otevírám dveře od pokoje,

uléhám oblečen, zavírám oči.

Část 2.

Probuzen tlukotem kapek na parapet,

běžný den mne prý vítá.

Cestou napočítal jsem schodů sto pět,

vedle srnka v lese skrytá.

Dlážděné cesty na každém rohu,

míhají se mi pod nohama.

Kdybych náhodou zlomil si nohu,

skončím tu mezi mátohama.

Pokračujíc dále přes křižovatku velkou,

přicházím k pomníku tam.

Na místo, kde oceloví hadi se vinou.

Vidím, že zůstal jsem tu sám.

Část 3.

Bílé polštáře pokrývají zem,

ulice ožívají, lidé se vrství.

Není to jen sen.

Tohle je město, nic proti srsti.

Odevzdávky elektonických podkladů ateliérových prací

Zatím jsem obdržel el. podklady plachet a fotek modelů od těchto z Vás (možá jste mi již dříve poslílali, ale třeba nedošlo přes firewall, tak prosím znova). Výslednou známku již čera noví vedoucí schválili a již brzy Vám ji oznámí. Aby se mohla známka zapsat do indexu, musíte mít odevzdané obě ateliérové práce v elektronické podobě (ve velkém rozlišení).

	příjmení	jméno	1.úkol	1.úkol	wroclaw	2.úkol	2.úkol
			plachty	model	skici	plachta	model
1	Barbora	Bláhová	xx	x	x	x	x
2	Ema	Bláhová		x	x
3	Sára	Brandová	xx	x	x	x	x
4	Filip	Cerha	xx	x	x	x	x
5	Anna	Cisariková	xx	x	x
6	Svetlana	Devyatkina	xx	x	x	x	x
7	Filipp	Doroshin	xx	x	x	x	x
8	Martin	Holada	xx	x	x	x	x
9	David	Honz			x
10	Jiří	Kesl	xx	x	x	x	x
11	Tereza	Klinkerová	xx	x	x
12	Zoia	Kolodnickaia			x
13	Martin	Kunc	xx	x	x	x	x
14	Daniela	Marešová	xx	x	x	x	x
15	Tomáš	Martiš			x
16	Kristýna	Mocová			x
17	Igor	Nesterov	xx	x	x	x	x
18	Alžběta	Nováková	xx		x
19	Dita	Petráňová	xx	x	x
20	Kateřina	Skotálková	xx	x	x	x	x
21	Barbora	Slavíčková		x	x		x
22	Daniel	Vacek		x
23	Jiří	Valenta	xx	x	x	x

odevzdávky ZOO

Mýval - plachta + foto

Plachta

Foto

pracovní model

pracovní model