ŽIVLY / báseň

Hudba

Já hudbou častokrát jak mořem jímán jsem. 
Ke své hvězdě matné 
pod stropem temných mlh či čirým etherem 
odeplouvám chvatně. 

S plnými plícemi jak plachty vzdutými, 
pevně vzpřímen stoje, 
já zlézám kopce vln, které noc halí mi 
svou tmou pod závoje. 

A cítím v sobě plát žár vášní plachetnic, 
když kol orkán duní, 
a dobré vanutí a vzteklá bouře hřmíc 
houpají mě tůní. 

- Žel, někdy obráží svou klidnou hladinou 
beznaději mou!

- Charles Baudelaire