Ruprechtický reprezentativní dům se nachází na nároží Náměstí Míru a Hroznové ulice. Byl postaven v meziválečném období v duchu art deco. Jeho autorem je architekt Franz Radetzky, který také navrhl například Kuhnovu vilu a Simonovu vilu v Liberci.
Pro svou návštěvu tohoto domu jsem si vybrala příjemný prosincový den. Cesta na místo byla velmi pohodlná. Na Šaldově náměstí, na kterém se nachází také byt, ve kterém bydlím, jsem nastoupila do autobusu s číslem 25. Za necelých deset minut autobus dorazil na zastávku Ruprechtice náměstí. Jelikož dům tomuto místu dominuje, zaujal mě jako první. Jeho okolí jakoby utlačovalo tuto stavbu, která sama, je dost výrazná. Dům a jeho a prostředí, ve kterém se nachází, jakoby se spolu bilo.
Budova má celkem tři podlaží, která jsou členěna falešným dojmem, a přijde mi, že k sobě nepasují. Přízemí domu je dnes využíváno jako restaurace, která je zdobena mnoha bizarními dřevořezbami a vitrážemi s pijáckou tématikou. Interiér na mě působil velice těžce a kýčovitě, celkově se mi výzdoba nelíbila.
První patro mě zaujalo kvůli svým, podle mě až příliš velikým čtvercovým oknům. Druhé a třetí patro je fasádou členěno jako jedno. Mám dojem jako by vystupovalo do popředí a utvrzuje mě v tom ještě výrazné arkýřové okno na rohu domu, které znovu, jakoby patřilo k jinému. Okna jsou na rozdíl od prvního patra poloviční a ve dvou řadách.
Celé dominanci tohoto domu velice přispívá červená fasáda s bílým členěním a mnoha dekorem, který ještě podporuje celkovou ráznost. Bílé linie, které vytváří falešný dojem členění podlaží, mi nevadí. Vyskytuje se zde ale dekorace zpodobnění listů, které znovu nepasuje. Myslím si, že tímto umístěním zaniká jeho funkce dekoru.
Cesta nazpátek pro mě byla komplikovaná. Ačkoli náměstí není velké, nenašla jsem druhou stranu autobusové zastávky. Vydala jsem se tedy pěšky. Nálada se mi k mému překvapení procházkou zlepšila.
Pro svou návštěvu tohoto domu jsem si vybrala příjemný prosincový den. Cesta na místo byla velmi pohodlná. Na Šaldově náměstí, na kterém se nachází také byt, ve kterém bydlím, jsem nastoupila do autobusu s číslem 25. Za necelých deset minut autobus dorazil na zastávku Ruprechtice náměstí. Jelikož dům tomuto místu dominuje, zaujal mě jako první. Jeho okolí jakoby utlačovalo tuto stavbu, která sama, je dost výrazná. Dům a jeho a prostředí, ve kterém se nachází, jakoby se spolu bilo.
Budova má celkem tři podlaží, která jsou členěna falešným dojmem, a přijde mi, že k sobě nepasují. Přízemí domu je dnes využíváno jako restaurace, která je zdobena mnoha bizarními dřevořezbami a vitrážemi s pijáckou tématikou. Interiér na mě působil velice těžce a kýčovitě, celkově se mi výzdoba nelíbila.
První patro mě zaujalo kvůli svým, podle mě až příliš velikým čtvercovým oknům. Druhé a třetí patro je fasádou členěno jako jedno. Mám dojem jako by vystupovalo do popředí a utvrzuje mě v tom ještě výrazné arkýřové okno na rohu domu, které znovu, jakoby patřilo k jinému. Okna jsou na rozdíl od prvního patra poloviční a ve dvou řadách.
Celé dominanci tohoto domu velice přispívá červená fasáda s bílým členěním a mnoha dekorem, který ještě podporuje celkovou ráznost. Bílé linie, které vytváří falešný dojem členění podlaží, mi nevadí. Vyskytuje se zde ale dekorace zpodobnění listů, které znovu nepasuje. Myslím si, že tímto umístěním zaniká jeho funkce dekoru.
Cesta nazpátek pro mě byla komplikovaná. Ačkoli náměstí není velké, nenašla jsem druhou stranu autobusové zastávky. Vydala jsem se tedy pěšky. Nálada se mi k mému překvapení procházkou zlepšila.
Žádné komentáře:
Okomentovat