TECHNICKÉ
UNIVERZITA – FAKULTA UMĚNÍ A ACHITEKTURY
Architektonický ateliér 1
Soupis Workshopů tradičních řemesel ve Slavonicích.
|
Autorka: Linda Jiroutová 1 AA |
V Liberci,
červenec 2023 |
Úvod
Během desetidenního workshopu ve Slavonicích organizovaného panem Ing.arch Jiřím Židem jsme měli možnost poznat a vyzkoušet si mnoho tradičních řemesel. Pracovali jsme na místní huti SHS, kde jsme se pomocí workshopu s jednotlivými řemesly seznámili a následně jsme si je sami i vyzkoušeli. Tři hlavní pilíře, od kterých se odráží architektura, jsou tkalcovství, keramika a tesařství.
 Obrázek
1 příprava vápenné pece |
Obrázek
2 Pálení vápna |
První
zkušenosti jsme získali při přípravě pece pro pálení vápna. Bylo nutné pec
vyčistit a dostavět a následně do ní vložit vápenec, po třech dnech pálení
vápence, nastává rozklad, který je prováděn zahříváním jemně mleté horniny na
teplotu přesahující 825 °C, a vzniká vypálené vápno, což dokládá následující
chemická reakce: CaCO3 → CaO +
CO2. Takto vzniklé pálené vápno jsme nadále využili k další činnosti, a to
hašení. Hašení je chemická reakce, kdy
pálené vápno reaguje s vodou - CaO + H2O→Ca(OH)2. Proto se musí pálené vápno
skladovat mimo vlhká místa a vyhašené vápno se může skladovat ve vápenné jámě
jako vápenná kaše.
|
Obrázek 3: vápenná kaše |
Obrázek 4: Hašení vápna |
Klenba s
lunetou
Jedním z dalších projektů, na kterém jsme
pracovali, byla valená klenba s lunetou. Nejprve bylo nutné postavit dřevěnou
pomocnou konstrukci, která podpírala cihly a maltu, než malta získala svou
pevnost. Na dřevěnou konstrukci jsme postupně kladli cihly, začátek tohoto
úkolu byl snadný, ale později, jak začala vznikat klenba, se cihly musely začít
štípat, a to poťukáváním kladívkem v místě, kde bylo potřeba cihlu odlomit.
Používali jsme nástroje jako příložné prkno, kterým jsme cihly drželi v jedné
rovině, tak aby lícovaly do řady. Dále jsme použili vodováhu, fanku pro nanášení
většího množství malty a lžíci pro rovnoměrné nanášení malty. A hlavním
nástrojem pro celou stavbu byla voda, protože jak se říká: „zednickým hřebíkem
je voda“. Vše se podařilo, klenba se nám nezhroutila a držela pevně. Po
částečném ztuhnutí malty jsme se mohli pustit do omítání. Opět zde byla možnost
si vyzkoušet více technik, jako byla vápenná, sádrová a maltová omítka.
|
Obrázek 5: Bednění pro klenbu |
Obrázek 6: nahazování omítky |
Obrázek 7: průběh výstavby valené klenby
Další technikou, která nám byla ve stavební huti představena a kterou
jsme na vlastní kůži poznat, byla výroba torodovaných sloupů. Naše sloupy měly
jen cca 30 cm, jednalo se tedy spíše o zmenšené verze. Toto byl takový úkol,
který jsme mohli dělat ve volných chvílích. Pro vytvoření takového sloupu bylo
zapotřebí mít dřevo pevně uchycené svorkami, aby se s ním dobře pracovalo,
a samozřejmě ostrá dláta.
Dalším z řemesel, které jsme si vyzkoušeli,
bylo vytváření jílových cihel. Nejprve je nutné dobře zpracovat hlínu, ze které
se cihly později vytvářejí. Je potřeba, aby byla hodně mazlavá a propracovaná a
čistá, bez snítek trav a velkých kamenů. Teprve potom můžeme začít tak to
zpracovanou hlínu dávat do forem. Formy jsou kovové odklápěcí rámy s kovovou
podložkou. Je potřeba hlínu dobře upevňovat, po té zarovnat a opatrně vyndat z
formy. Jako poslední krok je zahlazení a estetické malování na horní část.
Obrázek 8: Ukázka výroby cihel
Kovářství
Návštěva kovárny byla rovněž zajímavá
exkurze. Dozvěděli jsme se, jak se zpracovává kov pro kování. U oceli je
to asi 800 až 1300 °C, tehdy se mění její struktura a je tím mnohem lépe tvarovatelná.
Mistr kovárny nám předvedl stroje pro zpracování/kování, které nahrazují velká
kladiva, čímž ubývá fyzické práce řemeslníkům. Nám studentům bylo umožněno
vyzkoušet si vykovat hřebík, vypadalo to opravdu jednoduše, ale po té co jsem
si vzala kovářské kladivo a kleště do ruky, tak jsem byla překvapena jak
složitý a náročný proces to je. Při kování jako první krok je nahřát kov na
požadovanou teplotu, rychle vykovat na kovadlině a následně zchladit ve vodě,
je potřeba si dát pozor, i když už kov není zbarven do červena, má opravdu
vysokou teplotu a snadno se o něj dá spálit.
|
Obrázek 9: Návštěva kovárny |
|
Exkurze +
Tkaní na tkalcovském stavu
Řemeslo tkaní jsme poznali skrze exkurzi v tkalcovské dílně na
zpracování vlny v obci Strtmilov, která nese jméno jejího zakladatele
Kubáka od roku 1870 a dodnes si ji předávají z generace na generaci.
Exkurze zahrnovala jednotlivé kroky zpracování vlny od vlněného rouna až po
vlněný koberec. Zpracování vlny: Stříhání
a třídění, praní a česání, mykání, barvení vlny, předení, dopřádání,
fixace a skaní, fixace a skaní
Fixaci provádíme v případech, kdy chceme
získat jednopramennou přízi. Přízi svineme do přadena a na pár
minut ponoříme do vroucí vody. Při sušení na spodní konec připojíme
závaží, aby bylo přadeno vyrovnané.
Skaní je metoda, kdy spojíme dvě nebo více vláken
a vznikne nám příze o několika pramenech. K tomu slouží
speciální skací stojánek. U kolovrátku nyní roztáčíme na opačnou
stranu. Po této úpravě již není nutné provádět fixaci.
Mykání je Rozvolňování
vlněného rouna až na jednotlivé vlákno za pomoci ostrých hrotů. Vlákna se při
tom napřímí, urovnají do podélného směru a ukládají se stejnoměrně vedle sebe
ve formě pavučinky. [1]
|
Obrázek 10: Tkalcovský člunkový stav |
Obrázek 11: Příklad tkanin na ručním stavu |
Tesařství, výroba krovu
Jak jsem se již zmínila o třech pilířích architektury, tak tím třetím je tesařina. Dnes se již v praxi nepoužívá, jelikož práce je zdlouhavá a pracná. Krovy takto vytvářené jsou dnes vzácné.
|
Obrázek 12: dřevěný krov, omítky a valená klenby |
 Obrázek 13: Průběh práce na dřevěném krovu |
Abychom znali celý proces zpracování dřeva od kulatiny až po krov, bylo naším úkolem postupovat krok po kroku. Prvním krokem bylo odstranit z kulatiny kůru pak začít osekávat do požadovaného tvaru. Nepoužívá se normální sekera na sekání dřeva, ale takzvaná širočina a hlavatka. Obráběním se dřevo opracovává dál pomocí hoblíků pily a následně dlát. Pro vytvoření takového krovu musí být všechno přesné a udržovat budoucí výrobek v rovině. Pilou sekerou palicí a dláty se vytvoří zářezy, které se do sebe zaklesnou, a tím vzniká tesařský spoj. My jsme použili čepování.
Obrázek 14: Sádrová omítka se vzory řemesel
V návaznosti na malty a omítky, tu bylo další zajímavé řemeslo a to štuky a římsy. Pro mě tato zkušenost byla úplně nová. Nikdy jsem si neuvědomila že se vlastně římsy vytahují pomocí železné formy, která je na takzvaném pojezdu který je ze dřeva. Opět jsme měli možnost si tuto techniku vlastnoručně osahat. Většina z nás jsme si navrhly jak by takový profil mohl vypadat a následně vytvořili. Když byla celá forma hotová mohli jsme přistoupit k samotnému tahání říms. Podklad na kterém se římsy tahali musel být důkladně vyčištěn a potřen, něčím mastným, my jsme používali vazelínu. Pak se na podložku nanesla sádra v tenkém pruhu, spíše na šířku formy. Pak už stačilo projet vozíkem s reliéfem a první část byla hotová, následně přišlo na řadu zahlazování aby vše vypadalo perfektně.
Exkurze na starou vodní pilu
V souvislosti spravování dřeva jsme se byli podívat ve starém objektu který sloužil jako vodní pila na dřevo. Byla to unikátní podívaná noc takového jsem v životě neviděla. Paní průvodkyně byla tak hodná že nám celý stroj ukázala za pochodu při práci.
Žádné komentáře:
Okomentovat