Původí idea, ze které vychází ta linearita hmoty.

Uvědomění. Jde to zahnout tak, aby se vytvořila kompaktnější hmota. Procházení pořád funguje, i když ne tak jasně. To hrálo hlavně s tím zapouštěním do terénu. To nakonec asi ne, ale ještě od tý myšlenky uplně neutíkám.

 Reagovat na ten zub v hraně mezi spodní a horní terasou. Taky je propojit tak, aby se nenarušil ten horizontální princip, co se tam opakuje.

Zatím se mi líbí idea udělat schody nebo jen nakloněnou plochu v zákrytu samotnýho objektu. Obě části tak metri široký s tím, že pod "schody" jde zapouštět věci tam, kde metr nestačí.

Důležitý teda je to samotný procházení. (toaletou, ale i po schodech) Myslím, že na začátku i konci bude trochu prostoru navíc. Celkově to bude asi tak, že by to utilitárně šlo udělat kompaktnější, ale nechci aby člověk stoupil rovnou před mísu. Posloupnost je tedy: vstup, záchod, sprcha, osušení (nevím, jestli je to uplně techn. možné, ale osušení proudem vzduchu, aby člověk nemusel mít ručník.), umyvadlová hygiena, východ. Na začátku šero, skoro tma. Možná umělý osvětlení někde u podlahy a s procházením postupně přibývá (ve dne denního) světla až k východu. Analogie s myčkou aut funguje skvěle. 

Stejně tak i to stoupání po schodech nemusí být okamžitý. Nakonec když člověk jde na tu horní terasu, odkud se dál nedostane a kde asi nepotřebuje nic okamžitě získat a zase odejít, proč by to samotný vycházení nemohlo být trochu zážitkem. Ta myšlenka je udělat to stoupání pozvolný a o něco delší - snad taky bezbariérový (šířka ok?). Jestliže má toaleta přesah oproti výšce terasy tolik - kolik by bylo zábradlí, tak po na chvíli během stoupání člověku výhled zablokuje a výrazně zuží - nahoře se to pak před ním otevře.