Zen Houses, Liberec - Trpasličí // Petr Stolín
Čisto, svěží vzduch, světlo, lehkost a otevřená mysl.
Klid, domov, teplo, odpočinek a harmonie.
Pár slov složených sériově do dvou vět popisujících prvotní vjemy
lidských smyslů po zaklapnutí jazýčku do ostění. Klap. Pár dlaždic, co vedou
kroky návštěvníka do dvou stejných, leč odlišných dimenzí. Klap, klap, klap. Je
tu na výběr ze dvou různých charakteristik dojmů, které padnou na duši dle
aktuálního rozpoložení a náhle se stane součástí minimálního světa, rozděleného
na černou a bílou.
První výběr padl na bílý ateliér, kroky točíme doprava, ťuk, ťuk, ťuk. Velkorysost na první pohled malého prostoru 12,5 x 2,6 x 5 m je ohromující, jak malý prostor pro život a práci je možné mít? Žádné hmotné stěny, které by zbytečně dělily prostor tu neexistují a veliká okna zabraňují pocitu stísněnosti a klaustrofobie. Za zády umístěná miniaturní kuchyň s oddělenou koupelnou z lehce transparentního plastu nijak neruší pracovní zápal na druhém konci domku, nebo probíhající návštěvy. Stoupáme vzhůru po úzkých schodech, klap, klap, klap. Před námi se otevírá další prostor, který místo aby končil plnou stěnou jako obvykle, má oba čelní konce prosklené a neukončené s výhledem na lesní porost a zvlněné údolí. Perfektní místo pro práci, kde bude váš důvěrný společník Klid a souzněná společnice Ticho… Uprostřed rušného a zrychleného života jsme právě našli klid a harmonii. Vítej v zastaveném čase, návštěvníku.
Stojíme v propojeném prostoru bez zdí a přece každý má možnost si najít vlastní kus soukromí a nebýt rušen, chvályhodné. Inspirace japonskou kulturou je jednoznačná a nepopiratelná. Malým nebo menším prostorem jsme nuceni zredukovat množství vlastněných věcí, co se týče oblečení, knih nebo nádobí – nachází se tu pouze to nejnutnější. Toto omezení nám ale dává jistou míru svobodu duše, netíží ji tuny a tuny materiální reality.
Druhý a poslední výběr padl na černý domov, kroky točíme doleva, ťuk, ťuk, ťuk. Čeká na nás ten stejný malý prostor jako v ateliéru, ale s jedním zásadním rozdílem – černou barvou je pokryto 95% interiéru. První myšlenka o zmínce černě vymalovaného domku může být děsivá a depresívní, ale opak je pravdou. Evokuje to v našem nitru takový klid a pocit relaxace, kterou jsme dlouho nezažili. Dominantou prostoru je litinový krb na dřevo, co přivádí teplo do celého objektu a navozuje pocit útulna. Je zajímavé, jak typově stejný dům má inverzní vnitřní zpracování jednotlivých částí stavby. Stoupáme po úzkých schodech, klap, klap, klap, a před námi se rozprostírá tmavá hmota s proskleným čelem a jednou lenoškou typu Le Corbusiera. První myšlenka nás láká si lehnout a vyzpovídat se, vypnout realitu a starosti všedního života. Po úzkém ochozu se lze dostat na druhou stranu k druhému prosklenému čelu, kterého se dotýká malá vana zasazená pod úrovní podlahy a stává se z ní mezanin.
Najednou už nejsme v Čechách, ani v Liberci, najednou jsme se dostali do zcela jiného světa, bez přebytečných věcí a negativní energie, pouze vnímáme klid a sledujeme stromy, co se pohupují ve větru daleko na kopci. Cítíme ten život uvnitř nás, duši, která se odprostila a poslouchá jen vlastní dech jako projev bytí. Vítej v našem světě, návštěvníku.
Můžeme se vracet k otázce na začátku, jak malý prostor pro život a práci je možné mít? Domek o velikosti 12,5 x 2,6 x 5 m je rozhodně dostačující velikostí, alespoň pro nás, i když nějaký návštěvník tyto prostory nikdy vydýchat nemusí z důvodu osobnostní a charakterové odlišnosti, nebo jen kvůli silnému zvyku žití vlastního života a neochoty nebo nechtěnosti se posunout jinam.
Při odchodu slyšíme známé ‚klap‘ a pár dlaždic vedou naše kroky, kroky neznámého návštěvníka, zpátky do reality. Ještě naposledy se ohlédneme a Zen Houses nám s koncem ulice zcela zmizí z dohledu.
Wendy Anne Frömmel, 1A
První výběr padl na bílý ateliér, kroky točíme doprava, ťuk, ťuk, ťuk. Velkorysost na první pohled malého prostoru 12,5 x 2,6 x 5 m je ohromující, jak malý prostor pro život a práci je možné mít? Žádné hmotné stěny, které by zbytečně dělily prostor tu neexistují a veliká okna zabraňují pocitu stísněnosti a klaustrofobie. Za zády umístěná miniaturní kuchyň s oddělenou koupelnou z lehce transparentního plastu nijak neruší pracovní zápal na druhém konci domku, nebo probíhající návštěvy. Stoupáme vzhůru po úzkých schodech, klap, klap, klap. Před námi se otevírá další prostor, který místo aby končil plnou stěnou jako obvykle, má oba čelní konce prosklené a neukončené s výhledem na lesní porost a zvlněné údolí. Perfektní místo pro práci, kde bude váš důvěrný společník Klid a souzněná společnice Ticho… Uprostřed rušného a zrychleného života jsme právě našli klid a harmonii. Vítej v zastaveném čase, návštěvníku.
Stojíme v propojeném prostoru bez zdí a přece každý má možnost si najít vlastní kus soukromí a nebýt rušen, chvályhodné. Inspirace japonskou kulturou je jednoznačná a nepopiratelná. Malým nebo menším prostorem jsme nuceni zredukovat množství vlastněných věcí, co se týče oblečení, knih nebo nádobí – nachází se tu pouze to nejnutnější. Toto omezení nám ale dává jistou míru svobodu duše, netíží ji tuny a tuny materiální reality.
Druhý a poslední výběr padl na černý domov, kroky točíme doleva, ťuk, ťuk, ťuk. Čeká na nás ten stejný malý prostor jako v ateliéru, ale s jedním zásadním rozdílem – černou barvou je pokryto 95% interiéru. První myšlenka o zmínce černě vymalovaného domku může být děsivá a depresívní, ale opak je pravdou. Evokuje to v našem nitru takový klid a pocit relaxace, kterou jsme dlouho nezažili. Dominantou prostoru je litinový krb na dřevo, co přivádí teplo do celého objektu a navozuje pocit útulna. Je zajímavé, jak typově stejný dům má inverzní vnitřní zpracování jednotlivých částí stavby. Stoupáme po úzkých schodech, klap, klap, klap, a před námi se rozprostírá tmavá hmota s proskleným čelem a jednou lenoškou typu Le Corbusiera. První myšlenka nás láká si lehnout a vyzpovídat se, vypnout realitu a starosti všedního života. Po úzkém ochozu se lze dostat na druhou stranu k druhému prosklenému čelu, kterého se dotýká malá vana zasazená pod úrovní podlahy a stává se z ní mezanin.
Najednou už nejsme v Čechách, ani v Liberci, najednou jsme se dostali do zcela jiného světa, bez přebytečných věcí a negativní energie, pouze vnímáme klid a sledujeme stromy, co se pohupují ve větru daleko na kopci. Cítíme ten život uvnitř nás, duši, která se odprostila a poslouchá jen vlastní dech jako projev bytí. Vítej v našem světě, návštěvníku.
Můžeme se vracet k otázce na začátku, jak malý prostor pro život a práci je možné mít? Domek o velikosti 12,5 x 2,6 x 5 m je rozhodně dostačující velikostí, alespoň pro nás, i když nějaký návštěvník tyto prostory nikdy vydýchat nemusí z důvodu osobnostní a charakterové odlišnosti, nebo jen kvůli silnému zvyku žití vlastního života a neochoty nebo nechtěnosti se posunout jinam.
Při odchodu slyšíme známé ‚klap‘ a pár dlaždic vedou naše kroky, kroky neznámého návštěvníka, zpátky do reality. Ještě naposledy se ohlédneme a Zen Houses nám s koncem ulice zcela zmizí z dohledu.
Wendy Anne Frömmel, 1A
Žádné komentáře:
Okomentovat