DIKOBRAZ OBECNÝ
VZHLED
Dikobrazy řadíme mezi hlodavce. Dorůstá 600 - 850 mm délky, jeho ocas je krátký, měří 50 - 120 mm. Váží až 25 kg. Na předních nohách má čtyři prsty, na zadních pět.
Svým vzhledem je dikobraz nezaměnitelný s žádným jiným druhem – charakteristické jsou tuhé, duté ostny na vrchní a boční části těla, které vznikly přeměnou srsti na ochranu před predátorem. Vrchní ostny jsou tenké, až 35 cm dlouhé, pod nimi je ještě vrstva krátkých, silných a velmi špičatých bodlin, které slouží k ochraně. Na ocase má dikobraz krátké ostny, které slouží k odstrašení nepřátel (třese s nimi, vydávají chřestivý zvuk). Není pravda, že by dikobraz dokázal své ostny vystřelovat, může ale na svého nepřítele vyskočit či naběhnout, ostny se mohou lehce uvolnit a zůstat zapíchnuté v kůži útočníka. Před nepřítelem se dikobraz může stočit a vytvořit ,,pichlavou kouli“, nelze ho však srovnávat s ježkem, se kterým není příbuzný (ježek je hmyzožravec).
VÝSKYT
Dikobrazi obývají sušší polopouštní a stepní křovinaté oblasti, řídké lesy, kamenité oblasti. Většinou žijí v nížinách, v Antiatlasu (části afrického pohoří Atlas) se ale vyskytují i v nadmořské výšce 2500 m n. m.
Vyskytují se v rovníkové Africe - v Tanzanii, Etiopii a v pruhu od Senegalu od Kamerunu po Senegal. V severní Africe se vyskytuje na pobřeží od Maroka po Libyi.
Žijí i v Evropě - v Itálii a na Sicílii, kam byli pravděpodobně dovezeni v dobách Říše Římské, avšak dříve žili i v Řecku a v Albánii, kde byli pravděpodobně původní.
ZPŮSOB ŽIVOTA
Dikobraz je pomalu se pohybující zvíře, udává se, že se pohybuje rychlostí 3,2 km/h. Je aktivní převážně v noci a za soumraku, ve dne většinou spí v noře - obývá nory vyhrabané jinými zvířaty nebo si hloubí vlastní - až 20 m dlouhé, v okolí kamenů a kořenů.
Dikobrazi žijí v rodinných skupinkách o několika generacích, tvoří páry na celý život. Samice je jednou v roce březí - březost trvá dva až tři měsíce, rodí se většinou 1 - 4 mláďata, která váží necelý kilogram. První týden tráví jen v noře, později jim začnou tvrdnout ostny a vydávají se i ven. Jsou hravá, běhají a navzájem se honí. Pohlavní zralosti dosahují zhruba po roce.
V zajetí se dikobrazi dožívají až třiceti let, ve volné přírodě o něco méně, je to však jeden z nejdéle žijících hlodavců.
Jsou převážně býložravci, živí se kořínky, hlízami a kůrou, požírají plody a ovoce, které spadalo ze stromů, ale dokážou také lovit hmyz a ještěrky.
Zajímavé je, že dikobrazi sbírají a ohlodávají kosti kvůli doplnění vápníku a broušení zubů – často se jim díky tomu podaří objevit historické či prehistorické kosti.
STUPEŇ OHROŽENÍ
Dikobraz obecný je považován za málo ohrožené zvíře. V některých oblastech, převážně v subsaharské Africe, bývá loven pro maso - např. v Maroku bývá často nabízen na trzích, nebo bývá používán v místním tradičním lékařství. Dříve byl také loven pro své ostny - používaly se jako násadky na pera nebo dokonce na rybářské pruty.
Na většině území je jeho populace stabilní nebo vzrůstá, ale v rovníkových oblastech klesá - jednak kvůli lovu, ale také kvůli tomu, že je považován za škůdce. Zřejmě z těchto důvodů byl na některých místech úplně vyhuben.
Na pevninském území Itálie je od r. 1976 chráněn, a proto zde jeho počet narůstá a rozšiřuje se i více na sever.
Jiný druh dikobraza - dikobraz filipínský - je považován za zranitelný - je ohrožen zmenšováním plochy lesů, lovem, ale také tím, že je loven a chován jako domácí mazlíček.
VELIKOST: 60 – 80 cm, ostny až 35 cm dlouhé
HMOTNOST: 15 – 25 kg
VÝSKYT: převážně v nížinách - do 2000 m.n.m, všude tam, kde je nějaký vegetační kryt, obývá křoviny, savany i lesy, kamenité oblasti - krajiny s dostatečným množstvím úkrytů,
jižní Evropa, Afrika - sever a jižně od Sahary
Urzon kanadský |
Dikobraz obecný |
http://www.zoochleby.cz/dikobraz-obecny-5985/
Žádné komentáře:
Okomentovat