Při použití dvou paralelních nudlí po celé délce objektu vznikala zbytečně velká hmota a nadbytek prostoru v pozdějších částech (sprcha, sušení.) Přičemž šířku dvou metrů jsem potřeboval pouze nazačátku pro a) záchod do metr uzké průchozí chodby jsem nedokázal. b) vnější schody na druhou terasu. Takže jsem nepotřebnou hmotu odstříhl a a zbyl takový zahnutý had. Kvuli schůdnosti schodů - rozumnému úhlu - zabere segment s vchodem a záchodem kolem tří metrů na délku. Stejně tak asi i zlom, který kopíruje zub terasy - tam by to asi šlo zkrátit, ale nevím jestli chci. Líbí se mi ta citace. Bude to delší, než jak by to šlo vtěsnat, ale to mi vcelku vyhovuje.


Hlavní, co teď řeším je materiálový provedení. Zvažuji dvě možnosti.

- Udělat celou věc i se schody jako jeden kus - plánoval jsem to jako kovovou kontrukci s plast. panely ( solidní > průsvitné ), takže bych schody udělal jako součást objektu z kovu nebo je do kov. konstrukce poskládal z něčeho bílýho. Tak aby to působilo jako jeden objekt.

 - Rozdělit projekt na dvě části - jedna menší úpravy terasy (vydláždění, zábradlí) a udělat tedy v kameni schody jako součást terasy. Tak by se ta bílá linka tvářila víc samostatně. S tím nechat tu kamenou zeď do interiéru si pohrávám, ale klade to spoustu dalších otázek a nevím, jestli je to konzistetní s pocitem, jakýho chci dosahnout.

Když človk vchází do přítmí vidí před sebou šikmo zeď, kde stěna ustupuje - v tý je subtilně zapuštěný "umyvadlo". To je situovaý tak, aby se nabízelo hned po příchodu i po použití záchodu, ze kterýho člověk kouká tou dlouho chodbou až na konec.