SKICI

 

 

 

 

Na konci tunelu

Spisovatel Raymond Moody v knize Life After Life sbírá výpovědi lidí, co zažili klinickou smrt. Většina z nich popisuje nějakou formu světla na konci temného prostoru podobného tunelu. Nechci z toho dělat něco víc než to je, ale tahle analogie se tam objevila sama, tak nějak organicky. A ranní cesta z Žabáka se návratu ze smrti do života snad i docela podobá.

Znojmo a pár referencí

 Znojmo

průběh

Výsledné hodnocení ZS 2013 - pomazáno prof. Suchomelem

Kohoutková	Michala	A
Sládečková	Gabriela	A
Vu Dinh	Quang	A
Pomahačová	Alžběta	A
Balcar	Jan	B
Koníček	Jan	B
Macháček	Jiří	B
Pištěková	Tereza	B
Tauerová	Barbora	B
Trčka	Jakub	B
Hrabec	Tobiáš	C
Míková	Daniela	C
Prošek	Matyáš	C
Mirušec	Štěpán	C
Šálek	Martin	C
Zahálka	Pavel	C
Balabanova	Nikol	D
Brázdilová	Elizabeth	D
Bucharová	Michaela	D
Kohout	Marek	D
Avdeev	Vadim	D
Marková	Michaela	D
Stupka	Martin	E
Štolhof	Jakub	E
Utíkal	Martin	E
Hrubý	Tomáš	E

Koncept a finální řešení situace

Toalety umisťuji do parku v blízkosti Tržního náměstí a Plaveckého bazénu nad klub "Casta". Využívám kamenné terasy (2), která se rozprostírá v délce 24 metrů na levém okraji parku.

Kamennou terasu jsem se rozhodla nechat v původním stavu a pokusit se správně koncepčně i materiálově na ní navázat. 

Do prostoru umisťuji tenkou subtilní plechovou střechu, která koresponduje s horizontálními linkami, které v terasovitém prostoru spatřuji. Dává parku nový rozměr, možnost schovat se při nepříznivém počasí.

Pod ní bude tenký bílý neprůhledný PVC paravan - toalety, posezení a možnost osvěžení a pitné vody.

Při zkoušení různých variant uspořádání mi jako nejlepší systém vzhledem k poloze schodů a orientaci terasy vůči náměstí a parku vyšel "sedět-voda-záchod".

¨

Zjišťovala jsem jaké různé konstrukční možnosti mi plechová střecha nabízí. Došla jsem k závěru, že není správné střechu napojovat na stávající kamennou zídku, ale naopak ji jako samostatný subjekt opatrně na plochu umístit. 

Výsledný návrh střechy (sloupků bude dvojnásobek). Na 24 metrů vychází po 4 m 6 sloupků ve dvou řadách.

Samozřejmě je také důležité, jak bude vypadat střecha pro příchozí a kolemjdoucí z Tržního náměstí. Možnost A.

Třetím momentem projektu je rozmístění subtilních bílých neprůhledných objektů - jakéhosi nábytku pod střechu. Paravan-toaleta mám organicky zatočený tvar nabízející oddělené záchody pro muže a ženy. 

Žlábek pro muže je situovaný zády vůči Tržnímu náměstí. Záchod pro ženy je zde jeden s posuvnými dveřmi. Paravan bude dostatečně vysoký a vzdálený.

Hraju si s půdorysem terasy a za pomoci pauzáku vymýšlím co nejzajímavější kombinace vůči sloupkům střechy.

Momentálně zvažuji, zda je vůbec potřeba umisťovat i posezení. Koncepčně sem výborně sedí. Je ale otázka zda si lidé stejně nebudou sedat na pohodlnou kamennou zídku nebo jen tak postávat pot střechou. Možná není vždy potřeba umisťovat něco někam, kde chci aby lidé seděli.

Co se nějakého pítka/korýtka týče, myslím si že by zde být mělo. Zaprvé bude potřeba, aby si mohli lidé někde umít ruce. No a už od začátku projektu jsem měla vizi možnosti natočit si kdykoliv pitnou vodu nebo si jen tak opláchnout obličej, osvěžit se. Kdybych nakonec pod střechu neumisťovala posezení, tak si myslím, že pítko spolu se záchody nenaruší jakýsi dojem kolonády, který z celého prostoru vnímám já. Spíš ho naopak posílí. Bude zde více volného prostoru k pohybu.

Při použití dvou paralelních nudlí po celé délce objektu vznikala zbytečně velká hmota a nadbytek prostoru v pozdějších částech (sprcha, sušení.) Přičemž šířku dvou metrů jsem potřeboval pouze nazačátku pro a) záchod do metr uzké průchozí chodby jsem nedokázal. b) vnější schody na druhou terasu. Takže jsem nepotřebnou hmotu odstříhl a a zbyl takový zahnutý had. Kvuli schůdnosti schodů - rozumnému úhlu - zabere segment s vchodem a záchodem kolem tří metrů na délku. Stejně tak asi i zlom, který kopíruje zub terasy - tam by to asi šlo zkrátit, ale nevím jestli chci. Líbí se mi ta citace. Bude to delší, než jak by to šlo vtěsnat, ale to mi vcelku vyhovuje.


Hlavní, co teď řeším je materiálový provedení. Zvažuji dvě možnosti.

- Udělat celou věc i se schody jako jeden kus - plánoval jsem to jako kovovou kontrukci s plast. panely ( solidní > průsvitné ), takže bych schody udělal jako součást objektu z kovu nebo je do kov. konstrukce poskládal z něčeho bílýho. Tak aby to působilo jako jeden objekt.

 - Rozdělit projekt na dvě části - jedna menší úpravy terasy (vydláždění, zábradlí) a udělat tedy v kameni schody jako součást terasy. Tak by se ta bílá linka tvářila víc samostatně. S tím nechat tu kamenou zeď do interiéru si pohrávám, ale klade to spoustu dalších otázek a nevím, jestli je to konzistetní s pocitem, jakýho chci dosahnout.

Když človk vchází do přítmí vidí před sebou šikmo zeď, kde stěna ustupuje - v tý je subtilně zapuštěný "umyvadlo". To je situovaý tak, aby se nabízelo hned po příchodu i po použití záchodu, ze kterýho člověk kouká tou dlouho chodbou až na konec.

Po ujasnění základního umístění v rámci teras se začíná tvarovat konkrétní podoba dosud vágně lineární hmoty. Tu chci tvarovat především zevnitř - podle kýženého zážitku prostoru. To ale ovlivňují i vnější vlivy jako je právě stoupání na horní terasu. Líbila se mi pomalá rampa, ale ta značně protahuje nevyužitenou část interieru. Hlavně proto jsem zvolil schody - pod které umisťuji záchod tak aby nenarušoval linearitu procházení.

Kónické půdorysy nikam nevedli. Taky první rozhodnutí o materiálovosti. Je třeba aby to byl hladký materiál bez struktury vedle toho kamene, který má strukturu bohatou. Asi plast.

Nakonec slepá ulička. Prolámání fasády a vytvoření takových "soutěskovitých" prostor.

___Náhrobek rodu Vu Dinh___

Jakub Trčka: klika foto

Klika