F. Borromini - Palazzo Barberini. Řím, cca 1619 - 29.
Scala elicoidale opera di Borromini
II. Schodový prostor - velká aula knihovny, její atmosféru dělá schodový profil v podélném řezu, vždy o patro.
Max Dudler - Univerzitní knihovna Jacob und Wilhelm Grimm Zentrum, Berlín, 2006-09.
maxdudler.com
III. Svobodné schodiště - mnoho schodišťových ramen v prostoru, uživatel si může vybrat kudy jít, když korzuje a když se občerstvuje při přestávce během koncertu.
Hans Scharoun - foyer Filharmonie, Berlín, 1960 - 63.
IV. Společné schodiště - Němečtí současní architekti Kaden und partners (dříve Kaden Klingbeil architekten) navrhují bytové domy se schodišti, na které jsou "nalepeny" další poloveřejné funkce, které lze v bytovém domě se sousedy sdílet - teráska s botníkem, předsíň, do které je ještě třeba otočeno okno kuchyně atd. Cílem je, aby přechod z veřejné chodby/schodiště do soukromého bytu byl co nejméně striktní, jako je tomu třeba v našich panelácích, kdy zabouchnete dveře a tím společenský kontakt mizí. Cesta po takovém schodišti je pak společenským zážitkem utužujícím sousedské vztahy namísto anonymního průchodu.
Dobře je to vidět třeba na tomto domě v Prenzlauer Bergu v Berlíně
Více v tomto článku
V. Schodiště jako silný prvek, který vytváří samostatný tvar, prostor. K celkovému tvaru využívá tvarování plného zábradlí. Schodiště se může stát pro budovu větší symbol než třeba venkovní fasáda, jak vidno z obalu knihy.
David Chipperfield, Das Neues Museum, Berlín 1997- 2009.
VI. Dlouhé schodiště, které zabralo 1/3 budovy, a stalo se ústředním prvkem vstupu do galerie, přicházíte a odcházíte jedním prostorem tak dlouho, že se stane nezapomenutelným.
Původní Klenzeho Pinakotéka měla 3 trakty obrazáren v horním patře a schodiště jinde, po zničení válkou ji Hans Döllgast přestavěl a jeden ze tří traktů "obětoval" schodišti.
Stránky ateliéru Adama Caruso na ETH
VII. Semknutí schodištěm - na škole architektury v Portu Alvaro Siza vytvořil vstup do knihovny těsným průchodem mezi dvěma schodišťmi na čtenářský ochoz. Schody jako prvek uvozují vstup do místnosti, dávají vám základní orientaci v prostoru hned za dveřmi.
VIII. Schodiště, které při chůzi nevnímáte - v Benátkách je tolik mostů se schody, že po nich prakticky jdete stále, třeba i více než po rovině. Přestože obloukový tvar mostu svádí k tomu, že každý schod je jiný, jsou schody na benátských mostech udělány tak dobře, že ani nevnímáte, že jdete po schodišti a že musíte dávat pozor abyste nezakopli, protože poměry schodů se mění.
A to, že to není automatické, dokazuje benátský most slavné hvězdy - Calatravy, po kterém jdoucí lidé jsou v takovém předklonu, že vypadají jakože na ústa padají.
jž
Žádné komentáře:
Okomentovat