Město Brno jsem navštívila poprvé a mám
z něho smíšené pocity. Zaujalo mě tu spoustu budov a realizací a plno
umění (soch) rozmístěné po ulicích v centru. Brno je plné zajímavých míst na
které jsou 2 dny málo na prozkoumání a proto doufám, že se sem zase brzy
podívám. Ale jelikož sem se zmínila, že mám odtud smíšené pocity, které jsou způsobené
hlavně tím, že je město opravdu veliké a to znamená spoustu směrů, cest a pro
mne i chaos orientovat se v tomto systému.
Každopádně město a hlavně centrum se mi
líbilo, jak bylo řešené, uspořádané a to tak, že centrum „žije“, spousty
restaurací, kaváren a obchůdků, které jsou umístěny do starých budov a ne do
nějakého velikého obchodního domu. A díky tomuhle si myslím, že tohle dělá
město městem. Moje ponaučení je v tom, že když někdy budu řešit návrh
města, určitě nebudu všechny obchody, kavárny a restaurace „cpát“ do jediného
obchodního domu. Chtěla bych aby město žilo, stejně jako v Brně.
Vila Tugendhat mě zaujala asi nejvíce ze
všech prohlédnutých realizací. Ještě než jsem si ji mohla prohlédnout a
prozkoumat, díky studium na FUA, tak jsem si ji mnohokrát představovala podle
fotek, ale když jsem ji viděla naživo, tak se to snad nedá ani srovnat. Byl to
ohromný zážitek a to hlavně díky Ludwigu Miesi van der Rohovi, který tuhle vilu
navrhl s naprostou elegancí, lehkostí, krásou a hlavně jednoduchostí a
nadčasovostí. Každý detail byl bravurně promyšlen, ale zároveň z něho
čišela jednoduchost. A proto jsem si vzala jedno důležité ponaučení, někdy míň
je víc. Aneb v jednoduchosti a promyšlenosti každého detailu je síla a
krása.
První rok na FUA mi přinesl spoustu nových zkušeností,
ale také mi to tu otevřelo oči, že vždy není všechno, tak jak si představujeme.
Z prvního roku si neodnáším jen zkušenosti, které se týkají architektury a
univerzity, ale odnáším si také zkušenosti, které se mi budou hodit i
v životě a to třeba takové, že i když se člověk spálí, něco se mu
nepodaří, tak vždy je nějaké řešení a další možná cesta, jak dosáhnout úspěchu.
První rok na fakultě byl pro mne plný slz a smíchu, radostí a trápení, tvrdé
práce a odpočinku. Přesto všechno dobré i špatné se posouvám dál a to je pro
mne úspěch, kterého bych nikdy nedosáhla, kdybych si tenhle perný rok na
fakultě neprožila, a proto děkuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat