Dům Zilvar

Ve skoro každém myslitelném odvětví našeho tvoření se lide setkávají s nestárnoucími klasikami, tzv. evergreeny, které si následně udržují svou morální, estetickou, funkční, či jakoukoliv jinou hodnotu nehledě na to, v jakém odvětví se ten či onen Elvis, Picasso, či Lauda vyskytoval a na jakém poli tvořil. Zde se pak tyto stálezelené výtvory dělí to tří kategorií. Ti o které nikdo byť jen okem nezavadil a jejich autor umíral obvykle v bídě, zlomen žalem, zoufalstvím a vztekem nad celou společností, která mu nepopřála sluchu. Ti jejichž tvorba je dnes vnímána jako samozřejmý základ vzdělání každého z nás, avšak bezprostředně po stavbě docházelo k prudké kontroverzi až pobouření jak občanské tak akademické obce. A nakonec ti, jejichž tvorba došla uznání hned a byla přijata kladně všemi zúčastněnými.

Hrdým zástupcem třetí z popisovaných kategorií je dle mého názoru i Dům Zilvar od ASGK Design, s.r.o. Již první pohled nám říká, že se jedná o tvarově jednoduchý dům, čistého příjemného, nevulgárního “střihu”, který oplývá všemi kvalitami, které by dům na vesnici, či v nejbližším kontaktu s přírodou mohl nést. Totiž ona kvalitní stavba, nehledě na to jak vysokými hodnotami oplývá zevnitř a jak dobře funguje pro obyvatele, nese svou informaci i vnějškem, padá do kontextu a ovlivňuje své okolí, utváří jeho kulturu a charakter. To vše často i nehledě na svou interní funkci. Tento fakt se tak promítá do doslova kulturně, až si troufám říci tradičně, přesto však originálně, pro vesnici tvarované fasády. Ta je svými řezy a pohledy blízká jednoduchému charakteristickému tvaru vesnických staveb, jako jsou kupříkladu stodoly, přístřešky, či jednoduché chaloupky a dřevníky - tedy věci zažité a našemu vnímání v kontextu přírody blízké. Zilvar se vůči nim nevymezuje, ba právě naopak, nevšedním řešením své střechy vytváří nejen zajímavý a koketující prostor v interiéru, ale také originální, přesto v kontextu komunikující, či téměř hravý, zažitý tvar. Ten dává Zilvarovi auru odlišnosti a zároveň sounáležitosti s okolím. Tvar je doplněn slušivým kabátcem ze sibiřského modřínu, který spolu s tradičně tvarovaným kováním na posuvných okenicích, či charakterem těchto a dalších drobných detailů, dává analogii se stodolami a přístřešky na kompletnosti. Zároveň je tak zaručena dlouhodobá morální hodnota stavby, která stárne a vyvíjí se v kontextu se svým okolím a ani v budoucnosti nebude vulgárně vyzývavá.

Interiér je pak řešen s podobnou jednoduchostí a vynalézavostí v drobnostech jako fasáda. Prostor tedy opět není ani vulgárně velký, ani zbytečně stísněný a o jeho optické a praktické členění je postaráno, originálně, stropem. Neboť celý dům je svou podstatou jedna velká dveřmi nečleněná místnost, plní strop roli smírčího tvůrce soukromí v jednotlivých částech ložnic. Toto by jistě mohlo působit problémy intimního rázu v rodinném domě, avšak domek na víkendovou rekreaci rodiny tuto komplikaci snese, zároveň mu to dodává na živosti a pocitu sounáležitosti rodiny. Opět se jedná o určitý odkaz na časy dávno minulé a na charakter rozložení prostor v chalupách našich praotců a prabáb. V těch dobách se v domech vytápěla jenom jedna místnost a všichni členové rodiny ji sdíleli, kruh rodinný byl tenkrát velmi silné pouto a čas mimo práci se trávil společně. Mladší potomek takovéto světnice je o praktická řešení bohatší a žití v něm je komfortní i se zárukou poměrně velkého soukromí, přesto si zachovává kladné prvky svého dávného rodiče.

Zilvar - jednoduchý, nízko-energetický, ale hlavně kvalitní a praktický, esteticky i kulturně začleněný, tedy krásný. Splývá ve svém kontextu, přesto se mezi stromy neskrývá. Nechává se vidět hrdě, přesto ne vulgárně. Věřím že pod zubem času obstojí stejně dobře, jako charakter myšlenek na kterých je založen.  




Jan Balcar

    

Toalety - inspirace

Náhrobek JUDr. Josefa Ošmery, ministerského rady a lipnického rodáka, jenž zemřel 4. 3. 1928, je signovanou prací významného sochaře Františka Bílka a kovolitce Franty Anýže z roku 1929.

 „Modlitba nad hroby“, hrob sochaře Františka Bílka v Chýnově

Výtvarný návrh náhrobku básnické ikony českého symbolismu Otokara Březiny je dílem jeho přítele, sochaře Františka Bílka. Bronzové sousoší "Tvůrce a jeho sestra Bolest" odlil dle Bílkova modelu výtvarník Franta Anýž v roce 1932. Realizace mis s ohněm a Knihy života patří Jaroslavu Krulovi.

Fotografie výsledné kliky. Plachta bude dodána koncem týdne (kdy se dostanu domů).

Klika - Jan Balcar

Klika. Procházeje bytem a vzpomínaje na úkol jsem zostuzen pátral v paměti po klikách, kterých jsem byť jen při této drobné obchůzce použil. Nenapadala mě jediná. Ztrápeně jsem obhlížel všechny dveře kterými jsem toho dne prošel a začal náročnou rekapitulaci, která by charakterizovala můj dlouhodobý nezájem o nástroj, kterým otevíráme překážky mezi jednotlivými místnostmi ve kterých se pohybujeme, či dokonce aktivně trvale žijeme.

Tak jsem odhalil, že ke klice přistupuji převážně jako k nástroji, tichému společníkovi který mi svou bezpečnou jistotou dovoluje ať už hrubě, či loktem, popřípadě i kopem otevírat bariéry, jež představují optické, faktické či pocitové oddělení dvou prostorů a klika je sama o sobě klíčem k dalšímu účelu, který tento prostor zastupuje.

Avšak, je tato funkce tím jediným co kliky kterých jsem si v životě “nevšiml” nesou za informaci a je tato informace správně přečtena. Nikoliv. Kliky to nejsou nudné, špatné, či snad ošklivé (ne že by mi příslušelo to hodnotit), plní pouze svou funkci a plní ji velmi dobře. Jejich přítomnost není rušivým elementem, nestrhávají pozornost, vzorně sekundují objektu v tiché souhře. Tak jsou často mé kliky z minulosti tichými vzornými společníky, kterých jsem si nevšiml.

Rozhodl jsem se tedy pojmout kliku rovněž jako sekundanta prostoru, ve kterém se nalézají. Také jsem se ovšem rozhodl (tedy pokouším se) sladit prostor (převážně dveřní) s tvarovým a barevným řešením kliky… bla bla bla stejně už to asi nikdo nečte!

Kliky (dle přání zadavatelů)

Není jich deset, za to se omlouvám. Pokud má však člověk zvolit deset klik které ho ovlivnili, nebo posunuli dál, je to úkol zdaleka nemožný. Myslím, že by byla chyba vytáhnout náhodných deset klik z google a něco k nim napsat (neříkám že já je z googlu nevytáhl), proto jsem vytáhl pouze tři, avšak dalo by se říct že nenáhodné, v kombinacích (často více materiálových než tvarových), které mě zaujali.

Colombo Design

Zajímavá materiálová kombinace a přidaná hodnota ve formě klínu pod dveře.

Colombo Design (Adrian Candela)

Opět materiálová kombinace hravost tvarů, které si přes svou výstřednost zachovávají eleganci a neupoutávají tolik nezbytné pozornosti.

Valentin Garal

Ručně vyrobené dveřní kliky (či spíše koule) technikou otáčení na soustruhu.

Kombinace dřevo, kov

Mě blízkým materiálem je dřevo, jež je nositelem jisté a patrné unikátnosti. Každý kus nehledě na stejné tvarové řešení je nestejně protkán unikátní žilkovanou kresbou, jejíž charakter je určujícím i pro výsledný dojem, kterým klika působí na člověka. Kresba a druh dřeva by v případě mé kliky měly být hlavními nositeli  výsledného vzhledu. 

Dřevo je rovněž materiálem, v jehož blízkosti se většina z nás (ač mladší generace už zná jen kresbu desek tištěných spojů) pohybuje od mládí. Materiál je to teplý, velmi příjemný na omak a kontakt s ním je zpravidla důvěrnější než s odtažitým, avšak neméně kovem.

Kov je, nebo se snad pokouším aby byl, v případě mé kliky nositelem funkce a spolehlivosti. Jak se dřevo zdá příjemným a známým, kov jest naproti tomu odměřeným, však pevným a funkčním. Jeho přednost spočívá v jistotě kterou člověku, který jej vnímá jako součást nástroje nabízí. 

Proto volba na jednoduchou, nekomplikovanou a doufejme funkční kombinaci dvou materiálů, které jsou v podstatě naprosto esenciálními v životě každého z nás. Kov jako symbol spolehlivosti a funkce (opatřen jednoduše přiznaným konstrukčním prvek), dřevo jako přiblížení a zosobnění kontaktu, ke kterému dochází v podstatě neustále. Klika by tak měla působit příjemným a spolehlivým dojmem, ve kterém by měla být blízka širokému spektru lidí. 

Tvarové řešení

Tvary jsou zvoleny záměrně jednoduše, ač nejsou zdaleka finální a forma hledání stále probíhá (obzvlášť ubohé vizualizace by mohli být značně matoucí) a probíhat bude. Dřevu vtisknutý tvar je jednoduchý pravidelný a s bohatostí dřeva jako materiálu i lehce konstrastující. Kov poté nese tvar čistě funkční, jehož estetika (pokud nějaká to přísluší pozorovateli hodnotit) je čistě v proporcích profilu a volbě jeho povrchové úpravy.

Studie verze madla a alternativní otevírání tlakem dolů - Předejití trhání šatstva, pro dva kotvící body 

Vizualizace (nepříliš povedené)

Zúžení není patrné jak bylo zamýšleno, avšak je patrno z půdorysu na přiloženém obrátku.

Studie práce s překližkou, jako alternativa masivu, ohýbání... podobná tvarová řešení (vizualizace tomu neodpovídají, jsou až odporné)

Omlouvám se za:

• Pozdější odevzdání
• pochybný formát
• spoustu textu
• a pravopisné chyby

Děkuji