Ateliér prvoků / aktuální téma: SLAVONICE MP23: Martin Utíkal

pondělí 16. června 2014

Vorarlberg Museum, Bregenz - Cukrowicz & Nachbaur Architekten

Projekt Vorarlberského muzea v rakouském Bregenzu od oceňované kanceláře Cukrowicz & Nachbaur Architekten vznikl po soutěži na náměstí Kornmarktplatz, v oblasti napětí mezi uzavřenou strukturou města a otevřenou krajinou Bodamského jezera a je založen na principu pokračování architektonických a urbanistických vlivů v jeho okolí. Těsně sousedí s neoklasicistním divadlem a známým proskleným domem umění od Petera Zumthora.

Na ploše určené pro muzeum se nachází administrativní budova z počátku 20. století, která byla rozšířena vertikálně i horizontálně tak, aby bylo docíleno sjednocení s okolím a vytvoření celistvého náměstí před vstupem. Nová struktura půdorysně respektuje princip stávající stavby a uzavírá její atrium dostavěnou částí.

Nová část objektu tvoří společně se stávající stavbou a jejím navýšením novou kompaktní budovu s jasným architektonickým vyzněním. Fasádě stávající budovy je zanechána její forma, dostavěné patro má vnější vzhled řešen bílou plochou s velkým horizontálním oknem a nová část je definována fasádou doplněnou tvary připomínajícími dětské bábovičky a velkými okny. Jedná se o betonový obklad s reliéfem vyčuhujících spodků plastových lahví. Pojítko mezi použitými formami je jednolitá bílá barva, která přispívá k dojmu celistvosti návrhu.

Interiér budovy má jednotný charakter. Středem půdorysného řešení je dvůr přes všechna patra zakrytý skleněnou střechou. Interiér se vyznačuje jednoduchostí a čistotou použitých materiálů. Velká nečleněná okna dostavby nabízejí výhled na město, největší okno v nástavbě stávající budovy je pak umístěno v černé místnosti s ustupujícími stěnami i stropem tak, aby byl zvýrazněn nádherný výhled na jezero.

Tuto stavbu jsem si vybral proto, jak radikálně i citlivě zasahuje do svého prostředí a zároveň prostorově doplňuje a uzavírá náměstí. Také právě pro její hravou povrchovou texturu betonové fasády, kterou společně s architekty navrhl Manfred Alois Mayr a curyšský umělec a matematik Urs Beat Roth a která v sobě skrývá minulost i budoucnost, osciluje mezi uměním řemesla a hromadnou průmyslovou výrobou, překlenuje mezeru od estetiky starých Římanů až po pseudo-estetiku skořápky plastové lahve dnešní doby. Odráží tak vztah věcí vzácných, jedinečných a masově vyráběných. Má tak potenciál důstojně stárnout a v průběhu let jen lehce proměňovat svoji barvu a vzhled navzdory neměnnému celkovému výrazu.