Ponaučení

Město Brno jsem navštívila poprvé a mám z něho smíšené pocity. Zaujalo mě tu spoustu budov a realizací a plno umění (soch) rozmístěné po ulicích v centru. Brno je plné zajímavých míst na které jsou 2 dny málo na prozkoumání a proto doufám, že se sem zase brzy podívám. Ale jelikož sem se zmínila, že mám odtud smíšené pocity, které jsou způsobené hlavně tím, že je město opravdu veliké a to znamená spoustu směrů, cest a pro mne i chaos orientovat se v tomto systému.

Každopádně město a hlavně centrum se mi líbilo, jak bylo řešené, uspořádané a to tak, že centrum „žije“, spousty restaurací, kaváren a obchůdků, které jsou umístěny do starých budov a ne do nějakého velikého obchodního domu. A díky tomuhle si myslím, že tohle dělá město městem. Moje ponaučení je v tom, že když někdy budu řešit návrh města, určitě nebudu všechny obchody, kavárny a restaurace „cpát“ do jediného obchodního domu. Chtěla bych aby město žilo, stejně jako v Brně.

Vila Tugendhat mě zaujala asi nejvíce ze všech prohlédnutých realizací. Ještě než jsem si ji mohla prohlédnout a prozkoumat, díky studium na FUA, tak jsem si ji mnohokrát představovala podle fotek, ale když jsem ji viděla naživo, tak se to snad nedá ani srovnat. Byl to ohromný zážitek a to hlavně díky Ludwigu Miesi van der Rohovi, který tuhle vilu navrhl s naprostou elegancí, lehkostí, krásou a hlavně jednoduchostí a nadčasovostí. Každý detail byl bravurně promyšlen, ale zároveň z něho čišela jednoduchost. A proto jsem si vzala jedno důležité ponaučení, někdy míň je víc. Aneb v jednoduchosti a promyšlenosti každého detailu je síla a krása.

První rok na FUA mi přinesl spoustu nových zkušeností, ale také mi to tu otevřelo oči, že vždy není všechno, tak jak si představujeme. Z prvního roku si neodnáším jen zkušenosti, které se týkají architektury a univerzity, ale odnáším si také zkušenosti, které se mi budou hodit i v životě a to třeba takové, že i když se člověk spálí, něco se mu nepodaří, tak vždy je nějaké řešení a další možná cesta, jak dosáhnout úspěchu. První rok na fakultě byl pro mne plný slz a smíchu, radostí a trápení, tvrdé práce a odpočinku. Přesto všechno dobré i špatné se posouvám dál a to je pro mne úspěch, kterého bych nikdy nedosáhla, kdybych si tenhle perný rok na fakultě neprožila, a proto děkuji.

Skici

 

Veřejný prostor- Dětský svět

ŽIVEL-Oheň

 

Zauhlovačka - SLOUPY

SLOUPY

Tým:
Barbora Dohnalová
Michaela Bergová
Dominik Zikmund
Kristina Horvátová
Michaela Jislová

Den 1. všechno naměřit a vypozorovat...

Den 2. počítáme, promýšlíme návrh a plánujeme práci na další dny...
     

Den 3. = klíčový den, nošení materiálu a zkoušení zda-li návrh půjde zrealizovat

 

Den 4. práce se nám nehorázně posunula a my se pomalu, ale jistě blížíme k cíli.

Den 5. FINISH- Postavili jsme poslední sloupy a potom to chtělo pořádný úklid. Máme radost, že sloupky drží a doufáme, že se budou líbit i Vám.

BETONOVÝ MOST

Kamenné pole

Strossova vila-Thilo Schoder

Strossova vila se nachází v Liberci, v ulici Husova ve svahu a nedaleko Liberecké přehrady, na kterou je z vily výhled.
 Každým krokem, kdy se blížíme k vile, začneme pociťovat jako by nás vila táhla k sobě. Už z dálky vilu můžeme vnímat jako ohromný parník. Tento dojem nám mohou navodit jeho oblé tvary a velikost. Barva této budovy je slavnostní, vyvolává pocit radosti, je spojena s představou slunce, tepla, bohatství, zlata, úrody a slavnostního vzrušeného očekávání.
Spousta lidí se už pozastaví hned před brankou, která je jednoduše řešena, ale můžeme na ní spatřit zajímavé detaily, které jsou propojeny s celou stavbou. Málokdo si všimne kliky, která je stejně zaoblena jako rohy budovy. Vejdeme na schodiště, které se před námi rozděluje na dvě stejné cesty kolem menší kašny, která momentálně není v provozu. Dostaneme se na nádvoří, kde nás ohromí vyzdobený vchod, který je obložen několika druhy mramoru a je proložen pozlaceným kováním. Tato kombinace působí velice bohatě. Součástí fasády u vchodu jsou oblé lampy. Je to zajímavý a také originální prvek, který k této stavbě patří. Hned jak vejdeme do dveří tak se ocitneme v zádveří a první pohled kam nás oči zavedou, jsou ohromné, dvoukřídlé, prosklené dveře, zdobené dřevěnými ornamenty bílé barvy. Místnost je obložená světlým žíhaným mramorem a v tu chvíli si uvědomíme, jak vzdušně na nás tohle zádveří působí.
Při vstoupení do haly, vidíme samé krásy kolem sebe, stěny obložené dřevem, působí velmi útulně a teple. Je dobré si také všimnout radiátorů, které jsou velmi chytře schovány do dřeva, které je vyřezáváno znovu do ornamentů podobným na prosklených dveřích. Když se v hale porozhlídneme, je v ní hned několik dveří, ale každé jsou úplně jiné, ale ani tak to na vás nepůsobí, že by to tak nemělo být. Nachází se zde i krásné dřevěné schodiště, které vás svým vzhledem láká, abyste po něm hned stoupali. Ale ještě než tak učiníte, stačí vzhlédnout ke stropu, který je prosklený a tak do haly vpouští více přirozeného světla.
Nejdříve, si ještě projdeme spodní části vily. Vcházíme do reprezentativních místností a všímáme si, že v každé místnosti je jinak navržená, z velké většiny pozlacená, kovová klika. Každá místnost je naprojektována zcela jinak, ale pokaždé to na nás působí velice bohatě a přepychově, ale zároveň útulně. Také vás v každé místnosti zaujme jiný detail. Např: v pracovně jsou to světla, která jsou zabudována do dřevěných obkladů a jsou ztlumená, žlutým sklem, což nám dává pocit klidu, ale zároveň také pochmurna. Dalším příkladem je strop ve společenské místnosti, která má půdorys obdélníku, ale strop je do tvarů kružnic. Dále si tak všímáme v každé místnosti nábytku, který je navrhován z většiny zase v oblých tvarech.
Velmi zajímavé je, že můžeme procházet z místnosti do místnosti, ale také můžeme každou místnost opustit dveřmi, které vedou na chodbu. Máte pocit, jako by celá budova byla propojená, stejně tak, jako buňka.
Když projdeme místnostmi dole, zase se dostáváme do haly a vydáváme se ke schodišti.Stoupáme do schodů, které jsou z obou stran obklopeny dřevěnými prořezávanými stěnami. Zastavíme se na malé mezi podestě přímo proti zrcadlu, které se nachází na rozcestí a vy si tak můžete vybrat, zda se vydáte vpravo nebo vlevo. Jakmile se dostaneme ať po jedné nebo druhé straně nahoru zmocní se nás pocit, že jsme se octli na palubě, přímo před dveřmi, které vedou ke kapitánovu můstku.
Nacházíme se přímo nad halou a tak uprostřed této místnosti je velká část podlahy prosklená a je ohraničena kovovým tyčovým zábradlím s dřevěným madlem.  Kolem do kola je zase spousty dřevěných dveří, které vedou do pokojů, ale jsou tu i jedny prosklené, které vedou na balkón s výhledem na ulici Husova. Pokoje nejsou zas až tak veliké, ale díky právě zaobleným hranám nábytku nám připadají prostorné.
Koupelna je obložena několika druhy světlého mramoru a působí velmi čistě. Skříňky jsou tu schované ve zdech a dveře k nim mají znovu dřevěné ornamenty.
Vila je opravdu obrovská a zajímavá v každém jejím koutu. Prohlídka vily vám dala spoustu zážitků a ukázala i spoustu nového.
Celkové pocity jsou velmi pohodové až ohromující. Vila na vás zvenčí působí velmi klidně ale zároveň ohromně a mohutně. Když odtamtud odcházíte, nesete si sebou velmi pozitivní myšlenky. Pocity lehkosti, volnosti, čistoty a tepla.

Sáens de Oiza - Kostel v Aránzazu

Milí prváci,
trochu inspirace s prací s kamenem. Provedení, které má sílu.

Info na archiwebu.