Na skok v Brně

Jak jsme se o tomto víkendu na vlastní kůži přesvědčili, za 24 hodin v Brně lze navštívit deset staveb, potkat s pěti architekty, navštívit dva ateliéry a zažít premiéru opery.
Nejlepším způsobem, jak se přiučit architektuře, je zažívat ji bez dalších prostředníků na vlastní kůži. Získávat informace přímo od autorů a uživatelů. Proto s námi Milan Rak prošel obě své aktuální realizace JAMU a COPA. Během jednoho odpoledne jsme mohli přímo srovnat dvě stěžejní vily textilních průmyslníků Stiassni (1927-29) a Tugendhat (1928-30). Díky přízni počasí jsme mohli zažít západ slunce v obytném prostoru vily Tudenthat a spatřit “krb“ v onyxové stěně. Po premiéře Carmen v Janáčkově divadle nás v pozdních hodinách čekal na Moravském náměstí výklad profesora Petra Hrůši.
Sobotní program začal v Jurkovičově vile, kterou nás provedl autor rekonstrukce Petr Všetečka. V poledne nás ve svém ateliéru přivítal Zdeněk Makovský, který si postavil na Minské ulici v Žabovřeskéch minimalistický prefabrikovaný věžový dům. Na závěr krátké exkurze navštívili studenti FUA ateliér děkana Zdeňka Fránka, jehož dvoupodlažní suterénní huť architektury je nevyčerpatelným zdrojem nápadů překypujícím plány a modely.

Prohlídka divadelního sálu JAMU na Orlí s Milanem Rakem a Janem Petrem

Výhled ze střechy Metodického centra pro obnovu památek moderní architektury 20. století v Brně

Vstupní hala vily Stiassni od Ernsta Wiesnera

Obývací pokoj vily Tugendhat od Ludwiga Miese van der Rohe

Výklad koncepce Moravského náměstí od prof. Petra Hrůši

Hlavní obytný prostor Jurkovičovy vil s autorem rekonstrukce Petrem Všetečkou

Jednací místnost ateliéru Zdeňka Makovského v polyfunkčním domě na Minské ulici

Suterénní ateliér prof. Zdeňka Fránka na Kamenné ulici

Četba na cestu do Brna

V návaznosti na přednášky Úvodu do architektury 2 Vám doporučuji přečíst si tyto tři překlady nejvýznamnější architektů 20. století. Každá z tenkých knížek Arbor Vitae (www.arborvitae.eu) se dá přečíst za jedno odpoledne. Zkuste zapátrat ve fakultní knihovně. Jinak se sejdeme příští pátek 18.3. po poledni ve Spolku (www.spolek.net).

Úkryt PRO obilí...

Captain John Garstin, Granary in Patna, India, 1786.
https://en.wikipedia.org/wiki/Golghar

Letní semestr zadání

4. zadání ÚKRYT PŘED ŽIVLEM
V prvním semestru jsme se věnovali materiálu, tvaru, konstrukci a pohybu. Druhý semestr bude o volnosti. Architektura počala jako úkryt člověka před nepřízní okolního světa, aby zvýšila jeho pohodlí. Každý bude navrhovat úkryt pouze před jedním živlem, aby se mohl plně soustředit na jeho síly. Způsoby vyjádření jsou neomezené. Práce začne přednesem básně o živlu a vybráním konkrétního živlu z připravené nabídky.

5. zadání STAVBA PRO VEŘEJNOST VE STŘEDU MĚSTA
Je vymezen obdélník ve středu Liberce, jenž obsahuje hlavní náměstí, Pražskou a Moskevskou ulici konče ul. Revoluční, a vše mezi tím co město nabízí. Na společném modelu v m 1:100 vytvoříte maketu města.
Úkolem je navrhnout do vymezené části města veřejně přístupnou stavbu, jenž bude mít svůj program, bude reagovat na zvolené místo a bude sloužit k užitku občanům, aby se těšili ze svého města. Kromě vnitřků budov je k využití všechen okolní prostor. Vážnost samého centra je výzvou k reakci.

6. zadání EXPOZICE VE VEŽI
Oživování skomírajícího industriálního dědictví se stává běžnou součástí dnešní mladé generace. Spolek „AvantgArt, z.s.“ si za tímto účelem pronajal zauhlovací a vodárenskou věž továrny na koberce ve Vratislavicích n. N. od slavného Leopolda Bauera. Cílem spolku není primárně vytvářet kulturu, ale nenechat objekt podlehnout zkáze trhu. Ryze technický účel stavby nabízí architektonicky silné prostory, ve kterých budeme týmově instalovat expozici ze zbylých předmětů z provozu fabriky. Práce skončí vernisáží výstavy.

Ruská pohádka "Zviřatka pod houbou"
Autor: Vladimir Sutějev

OHEŇ A LED

(Robert Frost)

Někteří lidé tvrdí, že svět zajde ohněm

druzí, že ho zničí led.

To co znám z vášně, přinutilo mě

k ohni se přiklánět.

Však jestli se ohněm svět nezmrzačí,

znám natolik i nenávist,

abych si byl docela jist,

že led by to sved, 

že na to stačí.

BETONOVÝ MOST

VODA ~ WATER

Zrodit se z pěny,
                
 stříbřitá   i n s p i r a c e,
co přišla jen náhodou.

 Snad vlna, co tříští se o útes,
 či zpěv, cos neunes.

 Oblohy dotkla se,
ve vášni s polibkem,

c h v ě l a   
s e.

                 - Wendy Anne Frömmel

ŽIVLY / báseň

Hudba

Já hudbou častokrát jak mořem jímán jsem. 
Ke své hvězdě matné 
pod stropem temných mlh či čirým etherem 
odeplouvám chvatně. 

S plnými plícemi jak plachty vzdutými, 
pevně vzpřímen stoje, 
já zlézám kopce vln, které noc halí mi 
svou tmou pod závoje. 

A cítím v sobě plát žár vášní plachetnic, 
když kol orkán duní, 
a dobré vanutí a vzteklá bouře hřmíc 
houpají mě tůní. 

- Žel, někdy obráží svou klidnou hladinou 
beznaději mou!

- Charles Baudelaire 

Kamenná hračka - kostky

Betonový most

Báseň - živly (voda)

Potok v horském údolí

Spatřil už někdo jeho tajemství, hloubku,
   jas a vznešenost?
Proud chladné vody je po celý rok ledový,
měsíc na podzimním nebi nad roklemi
   za hvězdných nocí
bez ustání sleduje proudící vodu a padá dolů
   do ní.

Papírové sáně

Píseň o slunci, zemi, vodách a tajemství ohně

K východu obrácena okna osamělého

praskala, řeřavá, blížícím se požárem dne;

na bledých tvářích vzňala se nádhera krve

a stoupáním k výši opilé srdce pělo svou píseň

o slunci a zemi, vodách a tajemství ohně.

Slunce! Smrtelné utkvělým zrakům! Ohnivý prameni žízně!

Nehnuté a v illusi přicházející. Nehnuté a v illusi odcházející!

Metající a ztravující stíny! Pohrávající s nocí!

Mlčenlivé!

Zda vzpomínáš na onen výkřik nesený věky,

když prvně pohnul se život, zmámen tvou září,

a ztrnulý v extasi úžasu na kolenou z nocí se zapotácel?

Když tíží úsměvu tvého procitly větry země a duší

a tisíce etherných křídel, zajatých v záři tvých světel,

když bilo v tvé mřížení, zvonící strunami harfy neviditelné?

A tichem zvrácených lesů, staletími očekávání,

když prvně letěla bolestná píseň, toužící vysvobození,

a láskou a žízní tvé dějiny pěla,

zářící Vězniteli,

Uvězněný!

Země! Bloudící věky!

Spoutaná suggescí věčného zraku, jenž za dne uzavřen září

se otvírá v nocích a v zelených hloubkách fosforeskuje

a ztrnulý v neznámém pohnutí zasrší najednou tisíci jisker

a každé tvé hnutí provází v tanci tvém prostorem světů!

Lodi, zakletá v jediném kruhu, plavíš se věky,

a hodiny, záhadní lodníci mlčenliví,

střežící tvé cizince nesčíslné,

s paluby toužebně do dálek se dívající,

zrádně dumající o osvobození,

věky a věky, v jediném kruhu plavíš se věky,

však vlny, jež házíš, v tisíci kruzích se vlní až k břehům

Nového času.

Vody! Zrcadla výší, kde staletí hasly obrazy hvězd!

Zrádné, jež v tisících polibcích jste líbaly život

a zajetí země pokryly krásou a v poledních slunce

byly jste lázní a vínem a tisíckrát zdvižené žárem

znova a znova se vracely k útěše země!

Z růží a fial a rosy jste utkaly vonný šat jiter

a lákaly k sobě zraky – a blesky!

Básník, jenž bloudí po vašich březích,

v závrati vašich žíznivých hlubin,

z vašeho ticha se opíjí bolestnou vzpomínkou věků,

kdy dech Nejvyššího se nad námi vznášel,

a vaše bouře je mu odrazem tvůrčího gesta,

jež letělo od pólu k pólu,

osudné zdvižení ruky Rozsévající.

Neboť ve vašich hlubinách staletí dřímaly obrazy budoucích palem,

ledové vegetace větrů na oknech zajatého,

a dřív, nežli na zemi ve vašich vlnách šuměly lesy, zvonila jara,

jahody volaly krátkou svou sladkost a vůni šepotem květů,

marné polibky bytostí vřely, slzy hořely světlem

a zaštkaly poslední křeče nenarozených.

Tajemství ohně! Osvobozující!

Zářící symbole Všudypřítomného!

Hrdé dechnutí síly! Objetí změněné v světlo!

Pnoucí se k výši!

Illuse barev sesutá v jediný požár!

Jazyky zářící nad hlavami svatých!

Zahrady plamenů, ukryté v hlubinách věcí,

kvetoucí slávou přechodů z viditelného v neviditelné!

Hle, duše silných bloudí v alejích vašich svou láskou

a jako milostná píseň zvoní jim šepot uznání vašich,

plameny, přátelé nového větru!

Vítězní ve vás zapalují své pochodně pro soumraky příštího času,

a bolest tisíců tam bloudí a láme vaše krvavé, chvící se květy,

a nahýma rukama vytrhává ze žhavé koruny jejich listí jak z růží,

a hází je změněné v světlo a vůni

na cestu duší.

BŘEZINA, Otokar. Básnické spisy. Vyd. v Akcentu 1. Třebíč: Akcent, 2009. Čeští kandidáti Nobelovy ceny. ISBN 978-80-7268-617-9.

Báseň - Čtyři elementy

Báseň - Čtyři živly

Originál v SK: zde
Autor: Casion
Česká adaptace: Patrik Aulický

Vzduch je prvním živlem v kruhu,
nemá však pána ani sluhu.
Když vítr věje mi vlasy,
jasně vidím života krásy.
Jemný vítr tvář mají ovívá,
a vánek mi tiše zpívá.

Když na západ otočím se,
uvidím oheň rozhořet se.
Malé jiskřičky skáčou do nebe,
přitom pohledu jsem celý bez sebe.
Z jasného ohně sálá teplo,
on dává světu světlo.

Podívám se na modrý oceán,
ve vzduchu sůl poznávám.
Silné vlny narážejí do břehu,
a já chci se pustit do běhu.
Bublinky ve vodě se víří,
sluneční paprsky odráží.

Do zelené trávy s úsměvem lehnu si,
bez hluku co je na návsi.
Stromy se natáhnou aby mě objali,
květy štěstím jásat začali.
Čtvrtým elementem je země,
vždy vstřícná je ke mně.

Čtyři síly - jeden záměr mají,
tomu se plně odevzdají.
O svět lidí se starat chtějí,
přežít nám pomáhají.
Ovšem svou sílu všichni znají,
ovládat se jen tak nenechají.



Patrik Aulický