Eliška Kováříková

Okolí přehrady shledávám (na rozdíl od minulých řešených míst) v současném stavu tak krásné a úplné, že se skoro bojím do něj něčím zasahovat. Svůj výtvor si proto představuji pokud možno nenápadný, ukrytý, anebo alespoň nenarušující stávající atmosféru. 
Mým projektem bude, zatím blíže neurčený, MINIMÁLNÍ PROSTOR; představuji si ho útulný a čistě řešený. (Tato představa mě nutí hledat inspiraci u tradičních japonských zahrad s čajovými domky). Prostor by nejspíše byl tak malý, jak to jen jde, mohl by jím být třeba jakýsi kokon zavěšený na stromě, domek na kuřích nožkách, mohl by i sedět na vodě nebo být zapuštěn do země; příchozím by měl poskytnout zážitek neobvyklého... 

kulatý průzor v čajovém domku přináší nový, překvapivý pohled

líbí se mi jednoduchost stříšky, která vytvoří z jakékoli loďky zastřešený, osobní prostor.  

voda v čajovém domku vytvořila zvláštní  mystickou atmosféru, poskytuje prostor k přemýšlení

sluneční hodiny, observatorium a jiné sochy. Nedokážu přesně popsat, co chci říct, tak to nechám prostě takhle...

přesné místo není zajím známo, bude se nacházet někde na severním břehu přehrady (doufám, že je to severní břeh)

31.3.: Přemýšlela jsem dál o prostoru přehrady a napadlo mě rozvinou přístřešek na loďku do PŮJČOVNY LODĚK, o které si nejsem jistá zda na přehradě je (budu muset vypátrat). Pokud tam není, pokládám to za obrovskou chybu a nedostatek a hodlám to ve svém projektu změnit!