pondělí 15. února 2016
čtvrtek 11. února 2016
Cesta jako Brno : 18. - 19. března 2016
termín: 18. - 19.
března 2016
celkové náklady:
cca 1000,-
pátek 18. března
2016
zakoupení
elektronické jízdenky MHD na 24 hodin (www.dpmb.cz)
cena 99,-
12:30 hodin -
kavárna Spolek, Orlí 22
společná schůzka
a oběd ve Spolku (www.spolek.net)
13:00 hodin -
Divadlo na Orlí, Orlí 19
prohlídka s
provozním ředitelem Janem Petrem a autorem stavby Milanem Rakem
15:00 hodin -
prohlídka vily Stiassni, Hroznova 14
prohlídka s Petrem
Svobodou
vstupné 50,-
15:45 hodin -
Centrum obnovy památek architektury 20. století, Preslova 39
prohlídka s autorem
stavby Milanem Rakem
16:30 hodin
- Vila Tugendhat, Černopolní 45
vstup do zahrady
17:00-18:00 hodin
- prohlídka Vily Tugendhat
vstupné 210,-
(limit 15 účastníků)
ostatní prohlídka
okolních staveb Josefa Kranze a Mojmíra Kyselky
19:00 hodin
- premiéra opery Carmen v Janáčkově divadle, Rooseveltova 7
vstupné od 300,-
(lístky si kupuje každý sám)
22:00 hodin -
sochařská výzdoba Moravského náměstí
prohlídka s
výkladem prof. Petra Hrůši
ubytování - hostel
Eleven, Dominikánská 11
cena 320,-
(osmilůžkový pokoj), 390,- (šestilůžkový pokoj)
- hostel Jacob,
Jakubské náměstí 7, 350,- (jedenáctilůžkový pokoj)
- hostel Fléda,
Štefánikova 24, 200,- (průchozí sdílená ložnice), 350,-
(klasická ložnice)
sobota 19. března
2016
10:00 hodin -
Jurkovičova vila, Jana Nečase 2
prohlídka s autorem
rekonstrukce Petrem Všetečkou
vstup zdarma
11:30 hodin -
polyfunkční dům Tomáše Pilaře, Burianovo náměstí 1
12:00 hodin
- polyfunkční dům Minská, Minská 85
prohlídka vlastního
ateliéru Zdeňka Makovského
14:00 hodin - prohlídka ateliéru děkana FUA
16:00 hodin - stavby na přání, volný program
16:00 hodin - stavby na přání, volný program
středa 10. února 2016
Ruprechtický dům
Ruprechtický reprezentativní dům se nachází na nároží Náměstí Míru a Hroznové ulice. Byl postaven v meziválečném období v duchu art deco. Jeho autorem je architekt Franz Radetzky, který také navrhl například Kuhnovu vilu a Simonovu vilu v Liberci.
Pro svou návštěvu tohoto domu jsem si vybrala příjemný prosincový den. Cesta na místo byla velmi pohodlná. Na Šaldově náměstí, na kterém se nachází také byt, ve kterém bydlím, jsem nastoupila do autobusu s číslem 25. Za necelých deset minut autobus dorazil na zastávku Ruprechtice náměstí. Jelikož dům tomuto místu dominuje, zaujal mě jako první. Jeho okolí jakoby utlačovalo tuto stavbu, která sama, je dost výrazná. Dům a jeho a prostředí, ve kterém se nachází, jakoby se spolu bilo.
Budova má celkem tři podlaží, která jsou členěna falešným dojmem, a přijde mi, že k sobě nepasují. Přízemí domu je dnes využíváno jako restaurace, která je zdobena mnoha bizarními dřevořezbami a vitrážemi s pijáckou tématikou. Interiér na mě působil velice těžce a kýčovitě, celkově se mi výzdoba nelíbila.
První patro mě zaujalo kvůli svým, podle mě až příliš velikým čtvercovým oknům. Druhé a třetí patro je fasádou členěno jako jedno. Mám dojem jako by vystupovalo do popředí a utvrzuje mě v tom ještě výrazné arkýřové okno na rohu domu, které znovu, jakoby patřilo k jinému. Okna jsou na rozdíl od prvního patra poloviční a ve dvou řadách.
Celé dominanci tohoto domu velice přispívá červená fasáda s bílým členěním a mnoha dekorem, který ještě podporuje celkovou ráznost. Bílé linie, které vytváří falešný dojem členění podlaží, mi nevadí. Vyskytuje se zde ale dekorace zpodobnění listů, které znovu nepasuje. Myslím si, že tímto umístěním zaniká jeho funkce dekoru.
Cesta nazpátek pro mě byla komplikovaná. Ačkoli náměstí není velké, nenašla jsem druhou stranu autobusové zastávky. Vydala jsem se tedy pěšky. Nálada se mi k mému překvapení procházkou zlepšila.
Pro svou návštěvu tohoto domu jsem si vybrala příjemný prosincový den. Cesta na místo byla velmi pohodlná. Na Šaldově náměstí, na kterém se nachází také byt, ve kterém bydlím, jsem nastoupila do autobusu s číslem 25. Za necelých deset minut autobus dorazil na zastávku Ruprechtice náměstí. Jelikož dům tomuto místu dominuje, zaujal mě jako první. Jeho okolí jakoby utlačovalo tuto stavbu, která sama, je dost výrazná. Dům a jeho a prostředí, ve kterém se nachází, jakoby se spolu bilo.
Budova má celkem tři podlaží, která jsou členěna falešným dojmem, a přijde mi, že k sobě nepasují. Přízemí domu je dnes využíváno jako restaurace, která je zdobena mnoha bizarními dřevořezbami a vitrážemi s pijáckou tématikou. Interiér na mě působil velice těžce a kýčovitě, celkově se mi výzdoba nelíbila.
První patro mě zaujalo kvůli svým, podle mě až příliš velikým čtvercovým oknům. Druhé a třetí patro je fasádou členěno jako jedno. Mám dojem jako by vystupovalo do popředí a utvrzuje mě v tom ještě výrazné arkýřové okno na rohu domu, které znovu, jakoby patřilo k jinému. Okna jsou na rozdíl od prvního patra poloviční a ve dvou řadách.
Celé dominanci tohoto domu velice přispívá červená fasáda s bílým členěním a mnoha dekorem, který ještě podporuje celkovou ráznost. Bílé linie, které vytváří falešný dojem členění podlaží, mi nevadí. Vyskytuje se zde ale dekorace zpodobnění listů, které znovu nepasuje. Myslím si, že tímto umístěním zaniká jeho funkce dekoru.
Cesta nazpátek pro mě byla komplikovaná. Ačkoli náměstí není velké, nenašla jsem druhou stranu autobusové zastávky. Vydala jsem se tedy pěšky. Nálada se mi k mému překvapení procházkou zlepšila.
úterý 9. února 2016
pondělí 8. února 2016
palác nisa
Na rohu Soukenného náměstí se tyčí jedna z nejvyšších, zde umístěných budov - Palác Nisa. Byla postavena v neoklasicistním duchu rakouským architektem Fritzem Lehmannem. I přesto, že je tato stavba opravdu mohutná, působí až neuvěřitelně nenápadným dojmem. Nebije do očí, a přestože je od sousedních budov poměrně odlišná, krásně splývá s okolní zástavbou.
Na první pohled vypadá, že je obdélníkového půdorysu, ale pokud si stavbu prohlédneme pečlivěji, uvidíme její neobvyklý půdorys do tvaru V. Budova byla postavena z místního libereckého pískovce, proto je její barva našedlá, nenápadná, ale i přesto nepůsobí nijak obyčejně nebo smutně. Člověk má v blízkosti Nisy pocit, že je malý, přestože budova rozhodně oproti současným stavbám nedosahuje nějaké závratné výšky. Sloupy, na kterých budova stojí, jsou obrovské a masivní. Přesto všechno však nepociťuji strach nebo úzkost, kterou v té době měli vyvolávat například budovy postavené ve fašistickém Německu.
Nad hlavním vstupem do budovy je římsa, která vstup krásně odděluje od části poseté jednoduchými bílými obdélníkovými okny. Nad touto částí, ale pouze zpředu budovy, vidíme jakýsi balkón přes dvě patra, který podpírají další čtyři mohutné sloupy. Jeho vnitřek je opět zaplněn několika okny. Vstup do obytné části Paláce už není nijak zvláštní. Tvoří ho mříž a bílé plastové dveře. Ani samotná obytná část není pěkná. Podle mého názoru je stará, neudržovaná a zanedbaná. Bílé stěny doplňují lesklé, křiklavě žluté nátěry a vchody do těch několika desítek bytů jsou špinavé a odřené.
Přesto všechno se bezesporu jedná o opravdu úžasný klenot architektury, a proto je velká škoda, že potenciál tohoto místa není dobře využit a prostory, kde by mohla být nádherná kavárna a mohlo by se odehrávat kulturní dění, zabírá jedna z mnoha finančních institucí.
pátek 5. února 2016
středa 3. února 2016
Bílá lávka - lávka přes řeku Jizeru
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)













